Článek
Vítejte v éře, kdy se informace staly drahým zbožím, zatímco pravda je často skryta za hradbou paywallů. Autor se v tomto hloubkovém textu pouští do nelítostné analýzy digitálního informačního prostředí, kde bulvární titulky a zjednodušená sdělení dominují nad komplexním chápáním světa. Proč jsme se dostali do situace, kdy si málokdo uvědomuje, že za ověřené a smysluplné informace je třeba platit – ať už penězi, časem, nebo kognitivní námahou? A co to znamená pro budoucnost naší společnosti, když se stále více lidí spokojí s prchavými a zkreslenými střípky?
Autor klade zásadní otázky: Jsme jako čtenáři skutečně připraveni přijmout syrovou a často nepohodlnou realitu, která je mnohem složitější než líbivé slogany a virální memy? Nebo raději zůstaneme v pohodlí informačních bublin, kde se nám potvrzují naše stávající názory a vyhýbáme se kritickému zamyšlení? Text otevírá oči nad tím, jak prohlubující se informační propast ovlivňuje volby, ekonomiku a naši schopnost činit informovaná rozhodnutí. Je načase se zamyslet, zda je pro nás důležitější okamžité uspokojení z jednoduchého sdělení, nebo dlouhodobá stabilita společnosti postavená na komplexním porozumění. Co si skutečně ceníme, když jde o pravdu?
Od placených deníků po YouTube kanály
Předplatné médií se stává normou. Čím dál více redakcí – od Deníku N až po zahraniční New York Times – přežívá jen díky příjmům od čtenářů. Důvod je zřejmý: kvalitní žurnalistika, zejména ta investigativní a analytická, vyžaduje čas, expertní znalosti, profesionální týmy, drahé technologie a právní ochranu. Vytvoření reportáže, která odhalí korupci, nebo hloubková analýza ekonomických dopadů nového zákona, jsou náročné procesy, které nelze financovat jen z proklikaných bannerů. Tradiční reklamní modely již neposkytují dostatečné zdroje pro udržení vysokých standardů.
Zatímco část společnosti ochotně platí a chápe hodnotu ověřených a podrobných informací, jiná reaguje opačně. Buď odmítá platit z principu s přesvědčením, že „informace mají být zdarma“, což je relikt dřívější mediální éry, kdy tiskoviny žily primárně z inzerce a státní či stranické podpory. Nebo si to ekonomicky nemůže dovolit, což je reálný problém pro nemalou část populace s nižšími příjmy.
Důsledkem je prohlubující se informační propast. Na jedné straně je vrstva lidí s přístupem ke kvalitním, ověřeným analýzám, hloubkovým reportážím a nezávislým komentářům, které jim umožňují komplexní pochopení světa. Na druhé straně je masa čerpající informace z titulků, memů, krátkých videí a dezinformačních Facebookových stránek. Tito lidé pak žijí v iluzi informovanosti, ačkoliv jejich pohled na realitu je silně zkreslený a často zavádějící.
Polemika: Neplacení, kognitivní bariéra a iluze porozumění
Bez zaplaceného přístupu se lidé často orientují jen podle titulků, krátkých videí nebo komentářů na sociálních sítích. To samo o sobě nestačí k pochopení komplexních témat jako je státní rozpočet, důchodová reforma, složitosti geopolitiky a válečných konfliktů, klimatická opatření nebo detailní dopady volebních programů. Avšak kromě dostupnosti existuje i další, často opomíjený faktor: schopnost tyto komplexní informace vstřebat a zpracovat.
Pro mnohé lidi, a to nezávisle na jejich socioekonomickém statusu nebo přístupu k placeným zdrojům, nemají dostatečnou kognitivní kapacitu (často korelovanou s IQ) pro plné porozumění složitým datům a abstraktním konceptům. Zatímco průměrné IQ v Česku se pohybuje kolem 98 bodů (podle některých studií), je důležité si uvědomit, že zhruba polovina populace má IQ pod tímto průměrem. Funkční negramotnost, ačkoliv v ČR nejsou k dispozici přesná recentní data, se obvykle projevuje v neschopnosti plně porozumět psanému textu, tabulkám nebo grafům v běžném životě. I kdyby jim byly předloženy ty nejkvalitnější analýzy zdarma, jednoduše by je nedokázali pochopit v jejich plné hloubce.
Vstřebávání informací: Široký úhel a kritický pohled
Pro skutečné pochopení světa je nezbytné přijímat informace ze širokého spektra zdrojů a různých úhlů pohledu, a to i z těch, které se neshodují s naším stávajícím viděním světa. Klíčové je odhlédnout od emocí, které často zkreslují vnímání a brání objektivnímu posouzení faktů. Pouze schopnost analyzovat data a argumenty s odstupem, bez okamžitého citového zaujetí, nám umožní správně vyhodnotit skutečnost, rozpoznat manipulaci a činit informovaná rozhodnutí. To vyžaduje aktivní úsilí, sebereflexi a ochotu vystavit se i nepříjemným pravdám, které jdou proti našim přesvědčením. Jen tak se můžeme skutečně posunout od povrchního vnímání k hlubšímu porozumění.
Modelový příklad: Představte si podrobnou analýzu důchodové reformy, kterou připraví renomovaný think-tank. Článek nabídne detailní grafy vývoje demografie, simulace dopadů různých parametrů (věk odchodu do důchodu, míra valorizace, investiční pilíře), srovnání s modely v Německu a Švédsku, a právní rozbor ústavních aspektů. Pro člověka s vysokým vzděláním a zájmem o ekonomii je to cenný a srozumitelný zdroj informací. Ale pro někoho, kdo má problém s abstrakcí, dlouhými texty, složitými tabulkami nebo nemá potřebné základy v ekonomii či právu, je takový článek nepřehledný, nudný a nesrozumitelný. Často se pak uchyluje k jednoduchým, emotivním sdělením, jako je „budou nám brát důchody“ nebo „stát se o nás nepostará“, která sice neposkytují komplexní obraz, ale jsou snadno uchopitelná.
Místo věcného zvažování se volič často rozhoduje podle jednoduchého, emocionálně nabitého sdělení, které je snadno stravitelné a nevyžaduje hlubokou analýzu:
,,Tenhle chce zvyšovat daně a okrádat lidi.“
,,Tahle strana nechce migranty, takže je naše.“
,,Tamten je proti Bruselu a zachrání naši suverenitu.“
Reálné dopady jednotlivých návrhů zůstávají nepochopeny. Iluze porozumění se tak kombinuje s kognitivními limity, což vede k tomu, že se lidé stávají snadno zranitelnými vůči manipulaci. A tak ve volbách často vyhrávají ti, kteří umí nejlépe pracovat s emocemi a nabízet jednoduchá, často nerealistická řešení, ne ti, kdo mají nejlepší a racionální plán, který je ale pro mnohé obtížně uchopitelný a postrádá okamžitý emoční náboj.
Vliv na volby a veřejné mínění
Volby se stále častěji nevyhrávají programem, ale algoritmem. Facebook, TikTok, YouTube a X (Twitter) určují, kdo co uvidí, a často vytvářejí tzv. echo komory a filtrační bubliny, které posilují stávající názory a omezují vystavení odlišným perspektivám. To znamená, že lidé jsou utvrzováni ve svých přesvědčeních a jen zřídka se setkají s protinázory, které by je donutily kriticky přemýšlet. Strany a politici masivně investují do virálního obsahu, který má přesvědčit bez argumentu, protože vědí, že emoční apel funguje lépe než složitá fakta.
Konzumace médií v ČR podle výzkumu MEDIA PROJEKT z roku 2024 ukazuje, že sice tisk stále oslovuje většinu populace (78 % ve věku 12-79 let), ovšem nejčtenějším celostátním deníkem je bulvární titul (Blesk s 543 tis. čtenářů), zatímco MF DNES má 357 tisíc. Sociální sítě, které jsou primárním zdrojem pro mladší generace, se těší důvěře pouhých 35 % uživatelů, přesto jsou masivně využívány pro šíření informací.
Například:
* Racionální ekonomický návrh reformy, který by z dlouhodobého hlediska stabilizoval veřejné finance, je v online prostoru ignorován, protože je suchý a nezáživný.
* Naopak emotivní video o „zlých politicích v limuzínách“, slibující okamžité a bezbolestné řešení všech problémů, má stovky tisíc sdílení a masivně ovlivňuje veřejné mínění.
* A přitom právě ekonomická témata, inflace, veřejný dluh nebo daně mají zásadní, často existenční dopad na každodenní život občanů.
Když chybí hlubší porozumění a schopnost ho vstřebat, chybí i občanská odpovědnost. Lidé pak volí na základě dojmu, emocí nebo jednoduchých, líbivých slibů – a jsou nespokojení, když realita neodpovídá slibu, kterému buď nerozuměli, nebo jej interpretovali zjednodušeně. Důsledky takového hlasování pak často dopadají na celou společnost, aniž by si voliči uvědomili, že jejich volba vycházela z nedostatečných informací.
Ekonomika, kterou lidé nesledují – ale která rozhoduje o nich
Zajímavým paradoxem je, že největší vliv na kvalitu života mají oblasti, o které se většina veřejnosti nezajímá do hloubky a často jim ani nerozumí:
* jak se tvoří státní rozpočet a proč se země zadlužuje
* kdo a proč dostává dotace a jaký je jejich skutečný přínos pro ekonomiku
* proč roste veřejný dluh a jaké jsou jeho budoucí dopady na životní úroveň a stabilitu státu
* jaké jsou skutečné dopady populistických návrhů na ekonomiku a životní úroveň
Jenže tyto informace často nejsou dostupné zdarma, nebo jsou natolik odborné a komplexní, že jsou bez patřičného vzdělání a kognitivních schopností pro mnohé prakticky nesrozumitelné. Aktuální výzkumy mediální gramotnosti v ČR, například z roku 2023, ukazují, že průměrná úroveň mediální gramotnosti je stále nízká (kolem 39-49 bodů ze 100), přičemž středoškoláci dokázali správně vyřešit jen kolem poloviny úloh a žáci nematuritních oborů ještě výrazně méně. Více než dvě třetiny středoškoláků a tři čtvrtiny základoškoláků si nedokážou vybavit jméno novináře, což svědčí o nedostatečné orientaci v mediálním prostředí. A tak vzniká začarovaný kruh:
* Lidé nechtějí/nezvládnou platit za hlubší, ověřené informace (finanční bariéra).
* I kdyby k nim měli přístup, často nemají kognitivní kapacitu pro jejich plné pochopení a kritické zhodnocení (kognitivní bariéra).
* Místo toho dostávají zjednodušené a zkreslené zprávy, často z prostředí dezinformací a propagandy, které jsou pro ně snadněji stravitelné.
* Dělají rozhodnutí podle emocí, nikoliv podle ověřených faktů a reality, která je pro ně neuchopitelná.
* Volí proti svému zájmu – a v důsledku ztrácejí důvěru ve stát, jeho instituce a demokratický proces.
* Objevují se radikální hnutí, frustrace a extremismus, jelikož komplexní problémy nemají jednoduchá řešení, která si neinformovaná a kognitivně zatížená veřejnost žádá. To vede k prohlubování polarizace a společenské nestability.
Závěrečné zamyšlení a možné cesty vpřed
Dnešní informační prostředí je zásadně nevyvážené. Nejde jen o to, zda si lidé mohou dovolit platit za informace. Jde také o to, zda jsou schopni tyto informace plně pochopit a kriticky vyhodnotit. Ti, kdo mají přístup k placeným a ověřeným zdrojům a zároveň disponují kognitivní kapacitou, mohou chápat svět komplexně a činit informovaná rozhodnutí. Ti ostatní žijí v iluzi informovanosti, která je snadno zneužitelná politickými manipulátory. Není to vina jednotlivců – ale obrovská systémová a společenská výzva, kterou je třeba řešit na mnoha úrovních.
Co s tím můžeme dělat?
* Povinná a systematická výuka mediální gramotnosti: Je nezbytné, aby se mediální gramotnost stala plnohodnotnou a povinnou součástí kurikula na základních a středních školách, a to nejen jako průřezové téma, ale s jasnými cíli a dostatečnou časovou dotací. Výzkumy ukazují, že ředitelé a učitelé vnímají její důležitost, ale chybí systémová podpora a metodika ze strany státu. Důraz by měl být kladen na kritické myšlení, rozpoznávání dezinformací, ověřování faktů a pochopení fungování mediálního trhu.
* Veřejné financování nezávislých médií: Vedle koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas by měla být zvážena a diskutována možnost přímé či nepřímé finanční podpory pro prověřená, nezávislá a nekomerční média (např. formou grantů pro investigativní žurnalistiku nebo podpory specializovaných rubrik), a to za přísných podmínek transparentnosti a redakční nezávislosti. To by pomohlo zajistit přežití kvalitní žurnalistiky i pro ty, kteří si nemohou dovolit platit předplatné, a zároveň nabídlo alternativu k velkým mediálním domům ovládaným finančními skupinami.
* Podpora celoživotního vzdělávání a vzdělávacích programů: Je klíčové nabízet široké veřejnosti, včetně seniorů a sociálně znevýhodněných skupin, dostupné a srozumitelné kurzy zaměřené na mediální a digitální gramotnost, finanční vzdělávání a kritické myšlení. Tyto programy by měly být přizpůsobeny různým kognitivním schopnostem.
* Odpovědnost technologických gigantů: Vlády a mezinárodní organizace by měly vyvíjet tlak na platformy jako Facebook a TikTok, aby aktivněji bojovaly proti šíření dezinformací, zlepšily transparentnost algoritmů a podporovaly šíření ověřených informací.
Otázkou už není jen, zda budeme platit za informace.
Otázkou je, zda jako společnost přežijeme, pokud za kvalitní a komplexní informace nebude platit nikdo, a převáží jen bezplatný, ale zkreslený a zjednodušený obsah, který navíc velká část populace není schopna kriticky zpracovat.
Nejde jen o peníze, ale o pravdu.
A protože bez skutečně informované a informací schopné veřejnosti přestává fungovat demokracie a je ohrožena stabilita celé společnosti.
Zdroje a odkazy:
* MEDIA PROJEKT - data o čtenosti a konzumaci médií:
* Sdružení vydavatelů: https://www.asv.cz/media-projekt/ (Aktuální data z roku 2024 jsou zveřejňována průběžně a jsou dostupná u provozovatele výzkumu.)
* Výzkumy mediální gramotnosti v ČR (např. NÚKIB, STEM/MARK, Fakulta sociálních věd UK):
* NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost): Často publikuje studie a doporučení týkající se mediální gramotnosti a dezinformací. Konkrétní studie z roku 2023 je často citována v mediálních zprávách, např. v článcích Seznam Zpráv: https://www.nukib.cz/cs/media/tiskove-zpravy/1329-pruzkum-nukibu-vetsina-lidi-v-cesku-rozpoznava-dezinformace-hure-nez-predloni/ (Tento konkrétní odkaz je k tiskové zprávě z prosince 2023, která zmiňuje pokles schopnosti rozpoznat dezinformace.)
* STEM/MARK a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy: Často spolupracují na výzkumech mediální gramotnosti. Výzkum z roku 2023 zmiňovaný v textu je např. prezentován v článku: https://www.ucitelskenoviny.cz/clanky/2023/mediacni-gramotnost-je-na-nizke-urovni (Zde se uvádí data o mediální gramotnosti středoškoláků a žáků.)
* Statistiky IQ v ČR:
* Data o průměrném IQ jsou dostupná z různých studií a srovnání, ačkoli se mohou mírně lišit v závislosti na metodologii. Typické zdroje jsou odborné psychologické studie nebo mezinárodní srovnání (např. Richard Lynn, Tatu Vanhanen - "IQ and the Wealth of Nations"). Pro rychlou referenci se často používají články, např. Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Inteligen%C4%8Dn%C3%AD_kvocient#Prům%C4%9Brn%C3%A9_IQ_v_zem%C3%ADch_sv%C4%9Bta (Upozornění: Data o IQ jsou často předmětem diskuzí a kritiky, nicméně odkazovaná hodnota 98 pro ČR se v mnoha zdrojích objevuje.)
