Článek
Burunduk páskovaný, je drobný veverkovitý hlodavec, který na první pohled upoutá svým nápadným pruhováním na hřbetě.
Včetně ocasu dorůstá délky kolem 25 cm a váží zhruba 80–120 gramů. V přírodě se dožívá obvykle 5–7 let, v lidské péči při dobrých podmínkách klidně i 8–9 let. Přirozeně ho najdeme na poměrně rozsáhlém území od Japonska, přes Koreu, Čínu a Sibiř, až po Mongolsko. V některých evropských zemích, například ve Francii, se dokonce objevil jako nepůvodní druh, protože tam zdomácněli jedinci uniklí z chovů.
U nás v chovech burunduk není úplně vzácný, i když rozhodně nepatří mezi běžná domácí zvířata, jako jsou třeba křečci nebo morčata. Jeho povaha a nároky se totiž od těchto menších hlodavců dost liší.
Strava
Burunduk je všežravec se silným sklonem k hromadění potravy. Je typické, že si do lícních toreb nacpe semena nebo ořechy a pak si je odnáší do zásobárny. V zajetí mu nejvíce vyhovuje pestrá strava složená hlavně ze semen, obilnin, oříšků (ale nikdy mandle, ty jsou pro něj smrtelně jedovaté!), dále bobule, výhonky, listy, ale také hmyz nebo larvy. Krmné směsi určené pro hlodavce lze použít, ale je nutné vyhýbat se barevně obarveným granulím a spoléhat spíše na přírodní složky. Pro zpestření je vhodné přidat ovoce a zeleninu v menším množství.
Ubikace a chov
Na rozdíl od drobných hlodavců vyžaduje burunduk skutečně prostornou ubikaci. Minimum je voliéra o velikosti 100 × 50 × 100 cm, ale větší prostor je vždy lepší. Voliéry se většinou nechávají dělat na zakázku. Uvnitř by měl mít domeček na spaní, větve ovocných stromů ke šplhání, bezprašnou podestýlku, pítko nebo misku s vodou, krmný vápník, sépiovou kost nebo minerální kámen k obrušování zubů a hlínu (ideálně tepelně ošetřenou kvůli parazitům). Nezbytné jsou také prolézačky, tunely, šplhadla a hračky, které zaměstnají jeho přirozenou aktivitu.
Burunduk je denní tvor, což chovatelé ocení, protože na rozdíl od křečků nedělá v noci hluk. Přesto je nutné počítat s tím, že jeho přirozená hyperaktivita způsobuje hodně nepořádku, rád přenáší podestýlku, vyhrabává hlínu a schovává potravu.
Chování a povaha
Je důležité vědět, že burunduk není typický mazlíček. I když ho lze částečně zvyknout na lidskou přítomnost a někteří jedinci si vezmou potravu přímo z ruky, většinou nevyhledávají hlazení ani kontakt tak, jak to známe u jiných domácích zvířat. Jsou spíše samotáři a jejich hlavní motivací je potrava. Chovatel by tedy měl mít realistická očekávání, burunduk je nádherné a zajímavé zvíře na pozorování, ne na mazlení.
Zajímavosti
Burunduk má lícní torby, které sahají až za ramena, dokáže do nich naskládat opravdu velké množství potravy.
Na zimu si vytváří zásoby, ale nespí pravý zimní spánek. Naopak přechází do stavu lehčí hibernace a v pravidelných intervalech se probouzí, aby se nakrmil.
Je velmi rychlý a obratný, mimo ubikaci je potřeba dávat velký pozor, aby se neztratil nebo nezaběhl tam, kam nemá nebo aby se mu třeba vlasy neomotaly kolem paciček.
