Článek
S přáteli a jejich dětmi jsme se dohodli, že zajedeme na hory do Rakouska. Už po cestě byli všichni zpruzený, my s manželem kvůli pubertálním dvojčatům, dvojčata kvůli nám. Jediné, co mě uklidňovalo, byla myšlenka, že už za pár kilometrů budeme na hotelu a za pár dalších desítek minut si odpočinu ve vířivce.
Dokud se manžel nenaježil při pohledu na telefon, který mu právě začal zvonit. Na displeji se objevilo „Mamka“. Co asi může chtít? Manžel se na ně ani nepodíval a bylo jasné, že se bojí, že už teď toho bude litovat. Zvedl telefon a ozval se hlas mé tchýně:
„Tak co, dětičky? Kde jste? Já už čekám na recepci v plavkách a županu, je to tu nááádherný!“
Manžel držel pevný obličej a ani nemrkal, díval se přímo před sebe na cestu. Dvojčata mlčela, nevěděli, jak to mezi mnou a tchýní je. Ale i tak musel něco říct:
„Ahoj mami… no, už jedeme, asi tak deset minut a jsme tam,“ vypotil ze sebe, ještě přidal pár vět a tchýně zavěsila. V autě se rozhostilo trapné ticho.
Nikdo nic neřekl, dokud jsme nevystoupili z auta. Venku mrzlo, všude sníh, a tchýně stála u vchodu v županu a žabkách, připravená přivítat naše děti a své dítě, které stále mlčelo. Naši přátelé zvědavě sledovali, co se bude dít a těšili se na drama, ale já jsem chtěla prostě užít dovolenou. Dvojčata se rozkoukala a začala si hrát s ostatními dětmi.
Než jsem se nadála, šli do hotelu k recepci, manžel za svou matkou… a já? Skálopevně rozhodnuta užít si dovolenou, jsem vzala svůj kufr a hned jsme se nahlásili na recepci. Byla jsem naštvaná. Dětem jsem dala karty od pokoje a šla napřed.
Vybalila jsem si věci, převlékla se do svých nových plavek, ve kterých jsem chtěla ukázat, že mi to po 14 letech od porodu stále sluší, zahalila jsem strie a celulitidu do županu a sebevědomě vyrazila směrem k wellness.
Hned po sprše jsem zamířila do vířivky, a až tam jsem se opravdu uklidnila. Kolem běhaly cizí děti, ve vodě se mnou byli očividně novomanželé, kteří se na sebe lepili jako jsem měla v plánu s tím svým, ale mě to bylo všechno jedno. Dokud mi vedle hlavy nepřistál manžel.
Chudák vypadal provinile, začal se horečně omlouvat, a tak jsem jen řekla: „Klid, já si užívám wellness, nemusíš se omlouvat, je mi to jedno, fakt.“ A opravdu bylo… dokud mi nedošlo, že se neomlouvá za to, že tchýni řekl, kam jedeme, ale že ji vzal do wellness se sebou.
Během pár minut jsme ve vířivce seděli já, manžel, tchýně a novomanželé. Brzy vycítili, jak kolem vířivky houstne napětí, a odešli. Dorazily i děti a naši přátelé. Fantové šli rovnou k nám, dusno jim nevadilo. Kamarádky manžel to měl s vlastní tchýní podobně, takže pro něj to nebyla žádná novinka. A kamarádka byla jen ráda, že má klid, přesně tak, jak jsem si to přála já.
Během jediného dne jsem si vyslechla, že jsem tlustá, že nemám soudnost, že naše děti ignorují babičku a že je to samozřejmě moje vina. U večeře jsem si prý na maso dala moc soli a nedala jsem našim skoro dospělým dětem jídlo… A manžel se s každou další připomínkou tvářil víc a víc lítostně.
Než jsem zavřela dveře od našeho pokoje těsně před spaním, tvářil se jako týrané štěně.
A mě došlo, že to byl teprve první den za čtyř. Vlastně ze tří, ten třetí jsme totiž prostě odjeli bez toho aniž bysme to tchýni řekli, protože moje rodina má nervy jen jedny!
