Článek
Nejsem nadšený z toho, co se dneska v politice děje. Je to přehlídka ubohosti na všech stranách. Ale že by to vyřešila další demonstrace s drahou LED stěnou a profi ozvučením? Tomu nevěří už ani ti, co tam stojí. Vyberou se miliony od lidí, co chtějí změnu, a ty peníze skončí v kapse agentur za pronájem techniky. Hezké divadlo, ale v pondělí budeme mít úplně stejnou vládu, stejnou opozici a stejně rozdělený národ.
Komparz na Letné a účet pro stát
Nejvíc mě ale zaráží jedna věc: ta masa lidí. Schválně se projděte davem a ptejte se. Spousta z nich, možná i většina, tam je jen proto, že „se to sluší“, nebo že je naštval poslední titulek v novinách. Stali jsme se komparzem v drahém marketingu, kde emoce vítězí nad rozumem.
A co víc, tenhle cirkus neplatí jen dárci, ale my všichni. Stovky policistů, záchranáři, dopravní opatření… Ti všichni tam musí asistovat a hlídat lidi, co si přišli zakřičet.
V době, kdy by ti policajti měli být v ulicích a záchranáři pomáhat tam, kde jde o život, dělají dozor na politickém mítinku. To nám jako fakt připadá v pohodě?
Vzdělání jako zbraň, ne transparent
Představte si, kdyby tyhle miliony z darů i ty náklady státu šly do skutečného vzdělávání. Do kampaní, které lidem srozumitelně vysvětlí, jak se nenechat opít rohlíkem a jak si ověřit zprávu v mobilu a proč je nutné chodit k volbám.To není tak sexy jako zaplněná pláň, ale je to sakra viditelnější.
My nepotřebujeme víc lidí s vlajkami, my potřebujeme víc lidí, kteří nesežerou první levný slib, co jim politik (jakýkoliv!) předhodí.
Na dobrý úmysl nestačí jen postavit pódium
Milion chvilek dělá v základu dobrou věc, snaží se lidi probrat. Ale dělají to nešťastným způsobem. Skutečná obrana demokracie se neděje s mikrofonem v ruce před davem, ale trpělivým vzděláváním těch, co mají v hlavě zmatek. Pokud budeme jen vyhazovat peníze za drahé happeningy pro lidi, co ani neví, za co demonstrují, budeme jen dál diváky v cirkuse, kde se sice mění klauni, ale šapitó zůstává stejně děravé.
