Prost Grand Prix: Jak se galský kohout změnil ve fénixe, co z popela nevstal

Dnes se zaměříme na tým, jejž vedl možná i nejlepší jezdec F1 všech dob, jehož um tak trošku zapadl v úspěších dalšího úžasného pilota – Ayrtona Senny.

Řeč není o nikom jiném než o Alainu Prostovi, čtyřnásobném mistru světa z let 1985, 1986, 1989 a 1993. Z toho tři tituly získal s McLarenem a poslední s Williamsem.

V roce 1991 Prost prožil frustrující sezónu s nekonkurenceschopným vozem Ferrari 643, se kterým nevyhrál ani jeden závod. Oproti předchozí sezóně to bylo naprosto příšerné. V roce 1990 byl vicemistrem světa a zopakování kolize z roku 1989 opět v Suzuce už samo o sobě nebylo nic příjemného. Teď zažíval podobné pocity jako později například Fernando Alonso v roce 2014, rovněž s Ferrari.

Prostův hněv byl tak velký, že tradičně opět v Suzuce, po selhání tlumičů, označil vůz jako „horrible truck to drive“, tedy že je „horší než nákladní vůz“, a že mu jízda nepřináší žádné potěšení. Opět podobnost s Alonsem – vzpomeňme na jeho Suzuku a GP2 Engine, jen u McLarenu.

Vedení týmu v čele s šéfem Claudiem Lombardim tento výrok interpretovalo jako veřejné poškození reputace značky.

Ferrari se rozhodlo jednat radikálně ještě před posledním závodem sezóny – Cavallino Rampante ukončilo smlouvu s Prostem, a to okamžitě, týden před GP Austrálie. Jeho místo zaujal testman Gianni Morbidelli, v budoucnu jeden z nejlepších jezdců cestovních vozů.

Tým uvedl, že jeho „chování uvnitř i vně týmu“ nebylo na úrovni, jakou Ferrari od špičkového jezdce vyžaduje.

Prostův vyhazov a nespokojenost způsobilo kromě nekonkurenceschopnosti vozu i několik dalších věcí. Tým vyhodil jediného schopného šéfa – Cesare Fioria, muže, jenž dovedl tým Lancia k úspěchům ve WRC – a to způsobilo v týmu chaos. Prost také otevřeně kritizoval vedení za nedostatek vize a špatnou strategii (např. ve Španělsku, kde mu tým nepovolil start na suchých gumách, což ho připravilo o šanci na výhru). Tento vyhazov tak pravděpodobně patří mezi ty nejbrutálnější v motorsportu.

Patrně i tohle znechucení bylo tím, co v Prostovi zažehlo plamen zkusit si dělat vše „po svém“. Politikaření v McLarenu a chaos ve Ferrari – no, zjevně to stačilo a Alain se prostě rozhodl pro jinou cestu.

V roce 1992 si vzal rok volna… no, volna… Už v lednu 1992 testoval vůz týmu Ligier na okruzích Paul Ricard a Estoril. Aby se vyhnul mediálnímu tlaku a otázkám ohledně své budoucnosti, jezdil v přilbě a kombinéze tehdejšího jezdce týmu, svého krajana Érika Comase.

Prost okamžitě zajížděl časy o 1,5 až 2 sekundy rychlejší než kmenový jezdec Thierry Boutsen. A proč test? Prost chtěl před případnou investicí do týmu zjistit, jakou má vůz Ligier JS37 skutečnou úroveň. Prost chtěl být kromě vlastníka také jezdcem této stáje, jak bylo řečeno chtěl si dělat věci už jen po svém.

Prost jednal přímo se zakladatelem týmu Guyem Ligierem. O jeho návrat do francouzského vozu velmi stál dodavatel motorů Renault a ropná společnost Elf. Prost chtěl do týmu přivést také špičkového konstruktéra Johna Barnarda, se kterým dříve slavil úspěchy u McLarenu.

Jednání však ztroskotala těsně před začátkem sezóny v Jižní Africe. Prost nebyl přesvědčen o konkurenceschopnosti týmu a nedokázal se s Guyem Ligierem dohodnout na podmínkách úplného převzetí kontroly nad týmem. Nakonec tak po zbytek roku komentoval závody F1 pro televizi TF1 ve Francii.

Během roku se tak místo koupě Ligieru začal soustředit na zajištění sedačky v nejlepším týmu té doby, tedy Williamsu, pro rok 1993 – což se mu nakonec podařilo a vyústilo v jeho čtvrtý titul mistra světa.

Nutno říci, že mu zde výrazně pomohly vztahy s Renaultem a tak trochu i šampion sezóny 1992 Nigel Mansell, jenž raději zrušil smlouvu a odešel do Ameriky, než aby se znovu bil v týmu s Prostem. Po zisku titulu Alain opět kolotoč F1 opustil, tedy jako jezdec.

Když McLaren jezdil v roce 1994 s motory Peugeot, Peugeot dělal, co mohl, aby přivedl Alaina Prosta zpět do McLarenu. Spojení Prost–Peugeot mohlo ale teoreticky nastat už v roce 1993. Peugeot chtěl vlastní tým v F1 a jeho tým Peugeot Sport vedl Jean Todt. Jenže Todt nakonec zamířil toho roku k Ferrari a Peugeot svůj tým dal k ledu. O týmu Peugeot F1 si povíme někdy jindy.

„Pro rok 1994 jsem dostal nabídku od McLarenu, který tehdy přešel na motory Peugeot. Dva dny po posledním závodě sezóny 1993 mi Ayrton volal a prosil mě, abych to přijal. Říkal: ‚Alaine, ty musíš zůstat ve F1. Žádný z ostatních jezdců pro mě není takovou motivací jako ty.‘ To bylo opravdu úžasné.“

Právě v této době, tedy ve druhé části sezóny 1993 a v roce 1994, vzniklo mezi rivaly přátelství. Z této doby pochází také Sennův výrok k Prostovi: „Budeš mít tým a já pro tebe budu jezdit“, k čemuž díky událostem v Imole nakonec nedošlo ani teoreticky.

V posledním společném závodě, GP Austrálie 1993, Senna vytáhl Prosta k sobě na nejvyšší stupínek. Senna také v tréninku na GP San Marina 1994 poslal z kokpitu vzkaz Prostovi: „Speciální pozdrav mému drahému příteli Alainovi. Všem nám chybíš.“

Takže myšlenka Senny v Prostově týmu byla reálná, tedy alespoň po lidské stránce.

Alain Prost testoval s McLarenem-Peugeot MP4/9 v Estorilu, ale nakonec se rozhodl do této nové aliance nevstoupit. Místo toho se Prost stal znovu televizním komentátorem a zvláštním velvyslancem Renaultu. Dohoda s Renaultem však měla krátké trvání. V červenci 1995 byla náhle zrušena.

Renault totiž oznámil, že Prost hledá nový směr ve svém životě. Zasvěcení však říkali, že není pochyb o tom, že Alain byl na Renault naštvaný. Důvodem bylo, že Renault nedokázal dát Alainu Prostovi konkurenceschopné motory po dobu pěti let.

V polovině roku 1994 Prost Grand Prix již existoval na papíře, jen ne jako fyzický tým.

Slova Alaina Prosta k tomu znějí následovně:

„Měl jsem dohodu s některými špičkovými inženýry. Také jsem dal dohromady 75 % potřebného rozpočtu. Potřeboval jsem jen získat konkurenceschopný motor na dalších pět sezón. Chystal jsem se představit nový tým 1. září a plán byl testovat auto v srpnu 1996, a tak být připraven na sezónu 1997. Renault mě však nechtěl následovat. V těchto podmínkách už spolu nemáme o čem mluvit.“

První Prost AP01 měl být uveden pro média 1. září 1995. To se samozřejmě nestalo, neboť Renault nechtěl Alainu Prostovi pro sezónu 1996 dodávat motory.

Aby Alain přivedl tým Prost Grand Prix na startovní rošt, přesunul svou pozornost na již zmíněný Peugeot. Peugeot, který se dříve snažil přivést Prosta zpět do McLarenu, nebyl proti, ale byla tu potíž – Peugeot měl do konce roku 1997 exkluzivní smlouvu s týmem Jordan.

Mimochodem, v říjnu 1993 bylo řečeno, že Alain Prost by měl koupit tým Ligier, přejmenovat ho na Prost Grand Prix, aby nakonec sloužil jako B tým Williamsu. Patrně už zde byla rozjetá jednání o projektu s Renaultem.

Alain Prost byl opět frustrovaný, že nemohl přivést svůj tým na startovní rošt, a rozhodl se zůstat jako konzultant a příležitostný testovací jezdec týmu McLaren v roce 1996.

Ovšem nemuselo tomu tak být – Alain Prost totiž obdržel nabídku od starého známého Jeana Todta, aby se stal doslova „týmovou dvojkou“ pro Michaela Schumachera. Prost dokonce chtěl, aby tak bylo řečeno do médií.

Pro Prosta byl návrat a celkem pohodové ježdění kupodivu přijatelný. Oba s Todtem tedy měli zájem to udělat. Později však seznali, že svět nechce Prosta jako dvojku. Média by navíc mohla v rámci týmu dopomoci k toxické atmosféře a umělé rivalitě, nemluvě o tom, že v tehdejších Prostových 41 letech to prostě nebylo zrovna zdravé řešení.

Mezitím Guy Ligier prodal svůj tým. Ten nakonec doputoval do rukou jistého Flavia Briatoreho, velkého hráče v paddocku a šéfa týmu Benetton.

Guy po léta dostával peníze na správu věcí veřejných, protože skončilo funkční období francouzského prezidenta Françoise Mitterranda. Mitterrand a Ligier byli blízkými přáteli.

Alain Prost a Jacques Chirac však byli také blízcí přátelé. Poté, co se Chirac stal prezidentem, nařídil svému ministru sportu Guyi Drutovi, aby našel způsob, jak získat tým Ligier zpět. Použít jej jako nástroj propagandy a také jako ukázku francouzské technologie.

Během roku 1996 se Alainu Prostovi spolu s Guyem Drutem a několika dalšími podařilo koupit tým Ligier od Flavia Briatoreho. Dne 13. února 1997 v Ženevě pak již vlastnili celý tým. John Barnard se stal technickým ředitelem týmu.

Pro Prost Grand Prix však bylo málo času na navržení vlastního vozu Formule 1. Místo toho Prost používal Ligier JS45, navržený Loïcem Bigoisem, a jednoduše jej přejmenoval na Prost JS45. Mnozí vůz stále nazývali Ligier JS45.

Prost okamžitě podepsal exkluzivní smlouvu s Peugeotem na dodávku motorů od roku 1998, ale pro rok 1997 musel dodržet stávající smlouvu Ligieru na motory Mugen-Honda.

Tým vstoupil do šampionátu velmi silně díky kombinaci motoru Mugen-Honda a nových pneumatik Bridgestone, které v některých závodech fungovaly lépe než dominantní Goodyeary.

Prost Grand Prix ukázal několik dobrých výsledků s Olivierem Panisem, Jarnem Trullim a Šindžim Nakanem za volanty.

Během druhého závodu, konaného v Brazílii, dorazil Prost Grand Prix s Olivierem Panisem na stupně vítězů, když skončil třetí. Později v sezóně, během GP Španělska, skončil Olivier Panis druhý.

Během GP Kanady, kdy si Panis zlomil obě nohy, bylo ve hře, že dokonce sám Alain Prost učiní comeback do sedačky. Nakonec jeho místo po dobu zranění převzal talentovaný italský nováček Jarno Trulli.

Trulli však šokoval v Rakousku, kde startoval z první řady a vedl velkou část závodu, dokud mu neselhal motor.

Šindži Nakano, dosazený do vozu díky partnerství s Mugen-Honda, pak získal dva body za 6. místa v Kanadě a Maďarsku.

Sezóna 1998 byla pro Alaina Prosta tvrdým střetem s realitou. Zatímco rok 1997 byl díky dědictví Ligieru úspěšný, rok 1998 byl prvním, kdy tým nasadil 100% vlastní vůz s motory Peugeot, což skončilo technickou i výsledkovou katastrofou.

Vůz nesl název Prost AP01 a byl opatřen motorem Peugeot A16 3.0 V10. Za volantem pak bylo duo Panis–Trulli. Tím pozitiva končila.

Vůz trpěl extrémními problémy s převodovkou, která byla křehká a nespolehlivá. Motor byl sice výkonný, ale velmi těžký, což negativně ovlivňovalo vyvážení celého monopostu a neumožňovalo efektivní práci se závažím (balastem). Šasi AP01 dokonce třikrát propadlo při povinných nárazových testech FIA, což tým zdrželo v přípravě na začátek sezóny.

Nemluvě o tom, že Prost udělal chybu, kterou udělal i Lawrence Stroll s Aston Martinem – uprostřed sezóny se tým stěhoval do nového sídla v Guyancourtu, což opět narušilo vývoj vozu.

Jediný bod sezóny vybojoval Jarno Trulli za 6. místo v chaotické a deštivé Velké ceně Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Tento výsledek zachránil tým před tím, aby v šampionátu skončil úplně poslední bez bodu.

V závěru sezóny tým testoval „hybridní“ vůz označený jako AP01B, který měl sloužit jako testovací platforma pro vylepšení směřující k sezóně 1999, která byla pro tým nakonec o něco úspěšnější.

Testy s AP01B proběhly 18. září 1998. S vozem testovali Olivier Panis i Jarno Trulli. O týden později tým absolvoval třídenní testovací jízdu před Velkou cenou Japonska v Katalánsku. Během tří dnů najeli 200 kol s jen malými problémy s motorem.

Panis i Trulli byli s vozem mnohem rychlejší. V kvalifikaci byl vůz o 0,5 sekundy rychlejší. V závodě byl vůz dokonce rychlejší o vteřinu! Parádní výsledky.

Alain Prost se rozhodl, že se tým v Japonsku objeví s vozem AP01B. Alain Prost řekl: „Tím nemáme co ztratit.“ Vůz nebyl nikdy určen k závodění, pouze k testování několika vylepšení pro sezónu 1999.

Prost také uvedl, že s tímto vozem by tým mohl získat nějaké zkušenosti, protože nový motor Peugeot A18 V10 a zavěšení kol i převodovka budou použity v Prostu AP02 pro rok 1999.

Jarno Trulli měl to štěstí, že závodil s vozem Prost AP01B v posledním závodě sezóny v Suzuce. Nebyl to však Trulliho nejlepší závod v té sezóně.

Během volného tréninku se zdálo, že vše jde dobře. Během kvalifikace však Trulli kvalifikoval svůj Prost AP01B jako čtrnáctý na roštu, za Panisem, který kvalifikoval svůj AP01 jako třináctý.

Po kvalifikaci Trulli požádal tým, zda by mohl závodit v AP01 místo AP01B. Protože nebyl spokojen s výkonem vozu, tým jeho žádost zamítl a řekl mu, aby zůstal v AP01B.

V den závodu to dopadlo hůř. Trulli měl s vozem nehodu. Vůz se zdál být neopravitelný, a proto Trulli nakonec nastoupil do druhého vozu Prost AP01. Vůz mu dvakrát vypověděl službu a při druhém pokusu byl odkázán na konec startovního pole.

Panis dokončil závod jako jedenáctý, zatímco Trulli s porouchaným motorem skončil v Japonsku dvanáctý. Po Velké ceně Japonska se Prost AP01B již na žádné trati neobjevil.

Během sezóny 1998 také vyšla hra na PC pro MS-DOS/Windows 95–98 – Prost Grand Prix 1998, plná fiktivních jezdců a týmů, kromě těch od Prostu.

V sezóně 1999 zaznamenal francouzský tým mírné zlepšení oproti předchozímu katastrofálnímu roku 1998, avšak celkově šlo o ročník plný nenaplněného potenciálu, technických problémů a loučení.

Jezdecké složení zůstalo totožné, testmanem byl Stéphane Sarrazin a na konci roku zde první test s vozem F1 absolvoval Jenson Button. Sarrazin byl v GP Brazílie zapůjčen do Minardi jako záskok za Lucu Badoera.

Absolutním vrcholem celého roku byla Grand Prix Evropy na Nürburgringu. V extrémně chaotickém závodě, který provázely neustálé změny počasí a vypadávání favoritů, předvedl Jarno Trulli fantastický výkon a vybojoval 2. místo. Byly to jeho první stupně vítězů, ovšem zároveň poslední pro Prost GP, respektive také pro motoráře Peugeot.

Po sezóně ovšem nastaly změny – Trullimu se naskytla možnost odejít k Jordanu a Panis zamířil do testovací sestavy McLarenu. Prost tak musel pro rok 2000 nasadit úplně novou sestavu.

Pro rok 2000 Prost zvažoval, že si ponechá Panise, ovšem vztahy mezi nimi příliš ochladly. Další možností byl málem vítěz Grand Prix Německa 1999 a záskok za zraněného Schumachera, Fin Mika Salo, ovšem ten si nakonec našel místo v Sauberu.

Prost měl velký zájem o kluka, který testoval jeho vůz v prosinci 1999 – Jensona Buttona. Jenže nebyl jediný. Na scénu vstoupil z tehdy velkého týmu Williams samotný Sir Frank Williams a Jenson se mu zalíbil natolik, že jej angažoval, tedy po jízdním rozstřelu mezi ním a Brunem Junqueirou.

Sarrazina také nepovýšil, a tak do týmu Alain Prost vzal svého exparťáka z Ferrari a krajana Jeana Alesiho a k němu tehdejšího juniora McLaren-Mercedesu, šampiona F3000 Nicka Heidfelda.

Sezóna 2000 vstoupila do historie týmu Prost Grand Prix jako největší katastrofa, jakou stáj během svého pětiletého působení zažila. Přestože měl tým novou jezdeckou sestavu kombinující zkušenost s obrovským talentem, technický kolaps a interní válka s dodavatelem motorů Peugeot poslaly francouzskou stáj na absolutní dno.

Během roku se stalo také několik nelichotivých událostí. Alesi i nováček Heidfeld byli frustrovaní. Alesi dojel pouze 5 závodů ze 17, především kvůli technice, a byl spíše dobrý v kvalifikacích – například 7. místo v Monaku. Heidfeld zažil křest ohněm.

Auto bylo tak pomalé, že v úvodním závodě v Austrálii oba vozy Prost ztrácely v trénincích sekundu na zbytek startovního pole. Nejlepším výsledkem týmu bylo Heidfeldovo 9. místo v Austrálii a v USA.

Napětí mezi týmem a Peugeotem eskalovalo v Magny-Cours, kde unavení mechanici a inženýři týmu na protest proti nespolehlivosti motorů symbolicky odmítali na chvíli nastartovat vozy, což vyvolalo obrovský skandál ve francouzských médiích.

Do toho v závodě došlo na malý ťukanec mezi jezdci Prostu.

Frustrace vyvrcholila, když Jean Alesi z naprosto nereálné vzdálenosti zaútočil do první zatáčky na svého vlastního kolegu Heidfelda. Výsledkem byly dva zničené monoposty Prost v sobě a zuřící Alain Prost na zdi.

Alesi se k tomu vyjádřil slovy: „Je to jen domýšlivý kluk. Vždycky jsem se mu snažil pomáhat, jak je to mezi zkušeným jezdcem a nováčkem normální. Jenže on do mě strčil už při Velké ceně Francie a v Rakousku zašel ještě dál.“

Heidfeld se naopak hájil tím, že v obou případech byl na vině Alesi, a u rakouské nehody podotkl, že starší kolega prostě odmítl akceptovat, že byl v danou chvíli na trati pomalejší a neměl ho kudy předjet.

Sezóna 2000 tým ekonomicky i sportovně zlomila. Hlavní sponzor Gauloises po sezóně odešel, Peugeot ukončil program F1 a předal zbytek techniky projektu Asiatech.

Alain Prost musel pro rok 2001 narychlo sehnat placené motory Ferrari (přebrandované na Acer) a prodat 40% podíl v týmu brazilské rodině Dinizů (rodině Pedra Dinize, tou dobou odcházejícího jezdce ze Sauberu), aby odvrátil okamžitý bankrot.

Kromě Dinizů také proběhla světem F1 spekulace, že by tým snad mohl koupit David Hunt, bratr slavného mistra světa Jamese. Ten vlastnil práva na značku Team Lotus.

Sezóna 2001 byla pro Prost Grand Prix labutí písní a definitivním koncem. Tým sice udělal obrovskou technickou změnu, když katastrofální motory Peugeot nahradil zákaznickými agregáty Ferrari (kvůli sponzorovi přejmenovanými na Acer), ale finanční kolaps a neustálé jezdecké rošády stáj v lednu 2002 definitivně poslaly do likvidace.

Z pohledu českého fanouška šlo však o historický rok, protože právě v tomto týmu debutoval první Čech ve Formuli 1 – Tomáš Enge. A také legendární závodník cestovních vozů Tom Coronel tvrdí, že byl blízko závodní sedačce u Prostu – ale toto je informace, kterou je třeba brát velmi s rezervou.

Vůz Prost AP04 se ukázal jako překvapivě rychlé auto. Na začátku roku v zimních testech dokonce šokoval nejrychlejšími časy (byť se spekulovalo, že tým jezdil s podváženým autem, aby přilákal sponzory). Motory byly přebrandované Ferrari z roku 2000, převodovka taktéž.

Prost ale nakonec rotoval jezdce. Alesi odjel prvních 12 GP za tým a získal 4 body, a to za dvě 6. místa v Monaku a Německu a 5. místo v Kanadě. Kvůli nevyplaceným výplatám a hádkám s Alainem Prostem ale po GP Německa z týmu odešel do Jordanu, kde za relativně podobných okolností skončil Heinz-Harald Frentzen, který zamířil do Prostu.

Druhým jezdcem byl Argentinec Gastón Mazzacane. Ten přinesl sponzorské peníze od televizní společnosti PSN, ale byl extrémně pomalý. Po 4 závodech ho Alain Prost propustil.

Mazzacaneho nahradil z Jaguaru propuštěný Brazilec Luciano Burti. Jeho angažmá ale předčasně ukončila děsivá nehoda v GP Belgie ve Spa, kde po kolizi s Eddiem Irvinem v plné rychlosti vletěl čelně do pneumatikové bariéry. Burti nehodu přežil, ale utrpěl otřes mozku a do konce sezóny už nenastoupil.

V Monze tak nastoupil na místo Burtiho jezdec F3000, Čech Tomáš Enge. Český závodník nahradil zraněného Burtiho na poslední tři závody sezóny (Itálie, USA, Japonsko). Tomáš Enge si vedl v rámci možností velmi solidně, ani jednou nerozbil auto a v italské Monze dojel na skvělém 12. místě.

Přestože byl vůz AP04 konkurenceschopný a dokázal pravidelně bojovat ve středu pole, Alainu Prostovi došly peníze. Dluhy týmu vyšplhaly na zhruba 30 milionů dolarů.

První, kdo to zkusil, byl princ Chalid Al-Valíd (syn jednoho z nejbohatších mužů světa, Al-Valída bin Talála), který se objevil v roli potenciálního zachránce v první polovině roku 2001, kdy týmu hrozil okamžitý krach.

Okolo června 2001 se Alain Prost dohodl s princem na záchranném balíčku. Al-Valíd vložil do týmu 10 milionů dolarů (peníze dorazily těsně před GP Itálie), což týmu umožnilo vůbec dokončit sezónu 2001.

Al-Valíd měl v plánu převzít celý tým a vyplatit masivní dluhy dosahující zhruba 45 milionů dolarů. Alain Prost však za princovými zády paralelně vyjednával s dalšími investory a snažil se získat ještě lepší finanční dohodu, aniž by musel ztratit kontrolu nad týmem.

Když si princ a jeho poradci uvědomili, že Prost s nimi nehraje fér, z dalších jednání o odkupu na podzim roku 2001 vycouvali. Tím padla poslední reálná šance na záchranu fungujícího týmu. Museli se také smířit s tím, že svou injekci zpátky už neuvidí. Kromě nich také po sporu s Prostem tým opustila rodina Dinizů.

Zatímco se Alain Prost zoufale snažil svůj tým zachránit, jeho někdejší spolupracovník Pedro Diniz spolu se svým otcem údajně (podle neoficiálních zpráv) nabídl začátkem listopadu 2001 částku 75 milionů dolarů s tím „že budoucnost se dozvíme v prosinci“. Prost však odmítl.

Nickerson byl blízkým přítelem Toma Walkinshawa. V minulosti byli týmovými kolegy a Charles měl za sebou také kariéru v rallye, kde závodil v britském mistrovství s vozem Ford Escort RS 1800 MKII.

Dne 1. března 2002 se objevila zpráva, že Charles Nickerson s pomocí Toma Walkinshawa odkoupil majetek stáje Prost Grand Prix. Součástí akvizice byly vozy Prost AP04, velké množství náhradních dílů a také dle všeho technická dokumentace k nikdy nerealizovanému modelu Prost AP05, na jehož návrhu tým Prost Grand Prix pracoval již během zimní přestávky před sezónou 2002.

Paul Stoddart (majitel a šéf tehdejšího Minardi) byl prvním šéfem, který se proti koupi majetku stáje Prost postavil. Domníval se, že cílem transakce bylo pouze získat finanční prostředky, na které měl Prost nárok za své výsledky v sezóně 2001.

Později se však ukázalo, že součástí odkoupeného majetku nebyla nezbytná dokumentace pro účast v šampionátu. Stáj Phoenix Grand Prix by si tak musela o místo na startovním roštu teprve požádat. Tuto skutečnost potvrdil Bernie Ecclestone až těsně před zahájením Velké ceny Austrálie.

Nickerson byl údajně přesvědčen – a bylo mu tak i řečeno –, že kupuje rovněž právo startovat v sezóně 2002. To by teoreticky znamenalo, že by tým mohl v roce 2002 nadále vystupovat pod názvem Prost Grand Prix.

Brzy vyšlo najevo, že společnost TWR Toma Walkinshawa zajistí potřebný technický personál, jako jsou inženýři a konstruktéři. Objevily se také spekulace, že Phoenix Grand Prix si od TWR/Arrows „najme“ testovací tým, který by zajišťoval chod stáje během závodních víkendů.

Společnost TWR v té době zaměstnávala 2 500 lidí. Tehdy nebylo omezené testování, takže mnohde bylo opravdu dost lidí.

Také začali shánět motor a pneumatiky. I zde Walkinshaw zaúřadoval – poskytl jim motory Arrows V10, což byly motory, které Arrows užíval na konci 90. let a které měly základ v motorech Hart V10.

Instalace do vozu byla ale velmi náročný úkol, neboť vozy byly stavěny na motory od Ferrari.

Tým měl v plánu využít starší vozy Prost AP04 a upravit je na verzi AP04B. Tyto vozy však měly být osazeny zadní částí z modelu Arrows AX3 (což byl monopost pro show, kde se mohl někdo svézt jako spolujezdec v monopostu F1), jelikož právě z těchto vozů zmíněné motory V10 pocházely.

Později během roku měl AP04B nahradit nový AP05. Podle jednoho ze zaměstnanců, Jona Hiltona, byl vůz téměř nebezpečný a nevěřil ani v jeho spolehlivost.

U pneumatik jim Michelin řekl, že jim nic nedodá, Bridgestone také nejevil zájem. A tak horkou nití si dohodli cosi s výrobcem pneumatik Avon.

K týmu Phoenix Grand Prix mělo přejít zhruba 50 lidí ze společnosti TWR. Očekávalo se, že by tam byli také lidé z Prostu, ale ti se dle všeho neúčastnili a nedostali ani žádné nabídky.

Tým také měnil jméno – Phoenix Grand Prix, poté D.A.R.T. Grand Prix a pak zase Phoenix.

A jezdci? Starý známý Gastón Mazzacane a Brazilec, který v předchozím roce jezdil za Minardi – Tarso Marques.

Testmanem pak měl být Tomáš Enge, ovšem k tomu informace chybí. Mezi novinářské spekulace pak patřilo, že by za tým nastoupili Pedro de la Rosa (ex-Jaguar) a Jos Verstappen.

Debut měl být na druhé GP sezóny v Malajsii. Tým se nakonec v Malajsii skutečně objevil, avšak vůz neprošel celním řízením.

A zde vlastně končí celý projekt Prost GP–Phoenix Finance.

A jak tým vnímá zpětně samotný Alain Prost, jež později dával rady týmu Renault F1 podobně jako Niki Lauda u Mercedesu?

„V prvních třech měsících života týmu jsme měli pár velmi dobrých výsledků a téměř jsme i vyhráli závod,“

„Rodině a přátelům jsem ale řekl, že jsem mrtvý muž. Věděl jsem to od začátku. Věděl jsem, že F1 velmi dobře znám.“

„Jestli jsem v životě udělal chybu, tak tuhle. Lepší by bylo se do toho nepouštět. Neměl jsem se o tom rozhodovat na poslední chvíli.“

„Už dva dny před tím, než jsem podepsal smlouvu, jsem do toho nechtěl jít. S Peugeotem jsme ale měli plán, podle kterého jsme měli pět let dostávat zdarma motory a měli jsme slíben i velký vývoj.“

„Dva dny před podpisem se pak vrátili a najednou z toho byly jen tři roky a já musel za motory platit… Nakonec jsem byl rád, že jsem skončil.“