Článek
Rakouský výrobce energetických nápojů (původně thajský Krating Daeng) byl v motorsportu aktivní téměř od svého založení. Vznikl v roce 1987.
Od roku 1989 se Red Bull stal v rámci F1 sponzorem jezdce – Rakušana, který v té době jezdil za Ferrari, Gerharda Bergera, jenž se o mnoho let později stal šéfem BMW Motorsport, spolumajitelem Toro Rosso v F1 a nakonec šéfem německé série DTM. Berger byl tak vůbec prvním Red Bull atletem v F1.
Dalším jménem, které je s býky na přelomu 80. a 90. let spjato, je rakouská rallyová hvězda Raimund Baumschlager, který byl tak trochu polotovárním jezdcem Volkswagenu. Loga Red Bullu se tak objevovala na tehdy již dosluhujících „dvojkových“ Golfech s označením G60.
Dalším rakouským chráněncem Red Bullu byl Karl Wendlinger. Mladý talent a tehdejší rival Michaela Schumachera z juniorského týmu Mercedesu nosil logo s červenými býky na helmě už během svého působení v týmu March a následně právě v Sauberu (1993–1994).
Právě Wendlingerovo silné osobní pouto s Red Bullem bylo hlavním mostem, proč se Mateschitz v roce 1995 rozhodl naplno vstoupit do F1 v týmu Sauber – jak sponzorsky, tak spoluvlastnicky.
Mateschitz si brzy uvědomil, že motorky skvěle ladí s image energetického nápoje. Na začátku 90. let začal Red Bull podporovat rakouské jezdce v motokrosu, enduru a na ploché dráze (speedway). Šlo o lokální partnerství, která ale položila základy pro budoucí masivní projekty, jako je dnešní Red Bull KTM Factory Racing nebo extrémní závod Erzbergrodeo (který odstartoval v roce 1995).
Jenže to vše bylo v rámci Rakouska. První odchod z této alpské země vedl do sousedního Švýcarska, právě k Peteru Sauberovi. Od roku 1995 až do roku 2004 byl Red Bull jedním z největších sponzorů Sauberu, dlouhá léta po boku Petronasu.
Na konci roku 1999 se objevily zvěsti, že Dietrich Mateschitz má zájem pokračovat v cestě Formulí 1, a to tak, že založí vlastní tým. Mluvilo se také o koupi Sauberu, ale upřímně – v té době byli lidé jako Peter Sauber, Eddie Jordan či Frank Williams dost hrdí a prodej týmu nebyl něco, do čeho by šli. O rok později tato šuškanda přeskočila k Minardi a Arrows. To už působilo věrohodněji, neboť oba týmy z konce roštu potřebovaly tak trochu zázrak.
V roce 2001 se Enrique Bernoldi, který pocházel z programu mladých jezdců Red Bullu, stal jedním z jezdců týmu Orange Arrows, vedeného šéfem a majitelem TWR Tomem Walkinshawem.
Znamenalo to, že Red Bull měl také sponzorovat tým Arrows. V této době Dietrich Mateschitz a Peter Sauber nebyli zrovna nejlepšími přáteli.
Dietrich Mateschitz měl prodat své podíly v týmu Sauber za přibližně 48 milionů dolarů.
V říjnu, navzdory špatné sezóně týmu Arrows, Red Bull oznámil, že v roce 2002 bude pokračovat ve sponzorování týmu Arrows a navíc posílí vztah prostřednictvím sesterské společnosti TWR (Tom Walkinshaw Racing). Stal se totiž hlavním sponzorem projektu v Indy Racing League přidruženého k TWR, týmu Cheever.
Proč ale Amerika? Mateschitz byl známý tím, že měl o Ameriku velký zájem. Jeho nápadem bylo debutovat na startovním roštu s týmem Red Bull All American F1. Neexistuje totiž lepší způsob, jak propagovat svou společnost, než prostřednictvím Formule 1. Přibližně ve stejnou dobu lákal Bernie Ecclestone Američany, aby tehdy také udělali Formuli 1 velkou – mluvilo se například o týmu mistra světa Phila Hilla.
V roce 2002 měly Arrows A23 i Sauber C21 logo Red Bullu na přesně stejné pozici na kapotě. Zatímco Red Bull rozšiřoval svůj zájem o tým Arrows, bylo jasné, že Tom Walkinshaw se snaží svůj tým udržet na startovním roštu. Jeho finanční situace byla hrozná a tým byl prakticky před bankrotem.
Dne 15. července 2002 několik médií informovalo o tom, že se rýsuje dohoda mezi Red Bullem a Arrows. Znamenalo to, že Red Bull byl připraven převzít hlavní podíl v týmu Arrows. Novým hlavním sponzorem by byla společnost zabývající se energetickými nápoji a dokonce se hovořilo o budoucí změně názvu z Arrows na Red Bull Team USA.
Bylo jen několik zátarasů, které stály v cestě. Jedním z nich byla banka Morgan Grenfell. Ta chtěla 30 milionů dolarů od toho, kdo měl tým koupit. Byl to dluh, který tým měl. Cosworth také stále musel dostat 4 miliony dolarů za nevyplacené účty za své motory. Stejně tak bylo potřeba vyřešit dlužné platy, které bylo nutné vyplatit jako první.
Walkinshaw jednal s několika investory. Je vlastně s podivem, že se v tomto bodě Mateschitz a Red Bull nedohodli – mohl tu být tým Red Bullu už od roku 2003! Není ale jasné, proč to nevyšlo. Říká se, že Walkinshaw prostě a jednoduše chtěl víc. A kdo chtěl víc, nemá nic.
V roce 2003 Dietrich Mateschitz flirtoval s Eddiem Jordanem, aby koupil jeho tým. Toho roku byla finanční situace týmu Jordan Grand Prix jen o něco lepší než finanční situace Minardi. Kvůli Ralphu Firmanovi si Jordan ponechal svého hlavního sponzora Benson & Hedges. Pokud by Firman nebyl oznámen jako jeden z jejich jezdců a místo něj byl vybrán Felipe Massa, Red Bull by pravděpodobně získal tým Jordan Grand Prix. Kromě Massy bylo ve hře také jméno Bryana Herty - o 20 let později s Red Bull o totéž s jeho synem Coltonem.
Spojení Jordanu a Red Bullu mělo smysl. Jordan ostatně sám zkusil vlastní drink EJ-10, verze s vodkou pak nesla název V-10. Proslýchalo se, že Dietrich nabídl koupi 60% podílu v týmu. Eddie Jordan zároveň popřel, že by taková čísla byla na stole.
I skrze spojení s Hertou se o spolupráci spekulovalo. Jordan ji sice jednou popřel, jindy byl řekněme pozitivnější a na Autosport Show dokonce řekl: „Doufám, že se Red Bull Jordan stane realitou.“
Nakonec ale k dohodě, jakkoliv to vypadalo dobře, nedošlo. Eddie Jordan prostě nechtěl prodávat podíl ani většinový podíl, zatímco Mateschitz chtěl přesně tohle.
Nakonec Red Bull koupil za symbolický jeden dolar tým Jaguar v roce 2004 a tým vedl Tony Purnell. Nutno říct, že Jaguar se prý snažil koupit také jistý Eddie Irvine, vicemistr sezóny 1999. Irvine byl později blízko tomu, aby se stal šéfem nového týmu Red Bull Racing. Nakonec z toho sešlo. V čele týmu zůstal krátce Purnell, než jej nahradil tehdy jednatřicetiletý Christian Horner…
