Článek
Říká se, že každý má názor, jako díru do … Navíc když je ohledně manželství, přidala se v dnešní době neodbytná touha ho druhým ukazovat, mnohdy ho doslova cpát druhým až do obličeje. V bohulibé snaze ukázat, jak ten jejich je čistý a obdařen vůní svátosti, lásky, společenské odpovědnosti a přirozenosti. Jenže ona vůně je často jen bigotní smrad, který budí oprávněný odpor sekulární společnosti.
Jsem onen, dnes prý utlačovaný, bílý heterosexuální muž, finančně zajištěný, dle měřítek společnosti úspěšný, v tradičním manželství, otec od rodiny se třemi dětmi. Prostě archetyp, který se snaží mnozí hlasitě bránit a chránit. Jenže kvůli mě/nám to fakt dělat nemusí, ostatně pro ně jsme jen něco, co vypadá dobře na jejich propagační letáčku. Ideální pár může a ženy, co drží za ruce tři děti, poskakující šťastně proti zapadajícímu slunci. No považte, kdo by to chtěl zničit? Jen nějaká zrůda. Takže nás musí chránit. Zeptat se nás neobtěžují, zda o to vůbec stojíme. Ale ptát by se měli.
A kdyby se nás zeptali, řekli bychom jim, že jsme pro stejná práva pro všechny páry bez ohledu na pohlaví. Protože nás nijak neohrožuje jako pár ani rodinu, když bude manželství tzv. „pro všechny“.
Jasně už slyším jak se nadechujete k argumentaci: „Ale to slovo, ten význam, tradice, svátost!“ Jenže význam slov se mění. Tradice někdy začala, nic netrvá věcně a i tradice se proměňuje. A svátost? Manželství je svaté, nesmí se znesvětit tím, že by bylo i pro homosexuály. Opravdu? O jakém znesvěcení je řeč? O tom, že polovina manželství končí rozvodem? Že druhá polovina, co se nerozvede, velmi často žije vedle sebe, nikoliv spolu? Svazek, kde je běžně psychické a i fyzické násilí? Jestli někdo znesvětil manželství, tak to byli heterosexuální muži a ženy, nikdo jiný.
A co děti?! Když nevíš, jak získat pozornost u reklamy, dej tam spoře oděnou ženu. Když nevíš, jak získat pozornost v politice, vytáhni děti. Protože o ně jde především. Opravdu? Kolik dětí je doma tradičně bito? Kolik psychicky týráno? Kolik pohlavně zneužíváno? V tom tzv. tradičním manželství? Kolik rodin tvoří jen matka a děti? Kolik generací chlapců vyrostlo bez mužského vzoru? Kdo se roky podílel na tom, že muž byl degradován na plátce alimentů, neschopný se o děti údajně postarat? Z chlapců bez mužských vzorů, kteří už jsou často třetí generací, takto vyrůstají buď jedinci inklinující k toxické maskulinitě, nebo zůstávají dětmi v pokojíčku rodičů bez schopnosti navázat vztah, natož založit rodinu. Rodina je v krizi, ale dávno a rozhodně za to homosexuální páry nemohou a manželství pro všechny to nemůže zhoršit, spíš naopak.
Problém tradiční manželství nepopíratelně má, dlouho, a navíc dlouho neřešený. Prezentovaný jen jako statistika rozvodů a číslo porodnosti. O rozvodech se psalo naposledy před rokem a zájem o ně je v tisku možná co dva roky. Jen jako přehlídka souhrnných čísel, bez bližší pozornosti. Nikdo se v tom nechce moc rýpat, ostatně rozebrat příčiny by nebylo sexy, skoro každý by se v nich našel, téměř všichni jsme součástí problému.
Součástí problému je i většina nejhlasitějších zastánců tzv. tradičního manželství. Když opomenene duchovní, co žijí v celibátu, kteří manželství odmítli zcela, a proto jsou na něj údajně experti. Jsou v naprosté většině jednou, nebo víckrát rozvedení, žijící s partnerkami/partnery o mnoho let mladšími. Kdy si často tito „tradiční muži“ ve věku již dědečků pořizující „vnoučata“ s partnerkami ve věku svých dcer z prvního manželství. Jaký to je vzor pro děti? Že vztahy mají jen dočasnou platnost? Že vždy můžete ženu/matku vyměnit za mladší? Že hodnota ženy začíná a končí u její plodnosti a krásy? Že hodnota muže začíná a končí u jeho peněženky a moci?
Zbloudili jsme jako společnost a ten hlasitý odpor k manželství pro všechny je jen příznak, jak moc si nechceme přiznat, že neumíme spolu žít a vycházet. Jak moc je nám přednější nenávist před láskou. Vztahy se totiž nezískávají, ale budují, celý život. To „ano“ je jen začátek, ne konec, ani to není trofej na poličku životních úspěchů, jak si mnozí bohužel ke své škodě a škodě blízkých myslí.
