Článek
Na první pohled to zní hezky. Sociální odvody, které se nám strhávají ze mzdy, by se nám hromadily na individuálních důchodových účtech a úročily by se. A v okamžiku, kdybychom měli pocit, že máme na tomto účtu dost peněz, skončili bychom v práci a odešli do důchodu. Státní důchod by přestal existovat a po zbytek života bychom čerpali naspořené peníze.
To je ve stručnosti vize, kterou nastínil bývalý premiér a prezident Václav Klaus. „Já bych zrušil vůbec rok odchodu do důchodu, prostě ať si každý zápolí se svým důchodovým účtem a řekne: já už z něj odcházím, já už z té práce odcházím,“ vysvětlil exprezident v podcastu Chuť k moci a dále rozváděl své vize o tom, že by zcela zrušil průběžný důchodový systém. „Člověk se bude rozhodovat o svém odchodu do důchodu. On si zavolá do důchodové úřadovny či pojišťovny a řekne: teď když skončím, kolik budu mít měsíční důchod? A dojde k závěru, to je málo, tak já ještě musím pár let pracovat,“ dodal.
Přechod na individuální systém
Ano, je to hezká vize, taková individualistická. Každý bude zodpovídat sám za sebe, a když bude šikovný a vydělá hodně peněz, může odejít do důchodu klidně v 50 letech. Jenže Václav Klaus vůbec nedomyslel, že takový přechod je v podstatě nemožný. Stačí si položit dvě otázky:
- Brzy do důchodu zamíří Husákovy děti, silné ročníky narozené v 70. letech. Tito lidé celý život platili odvody na sociální pojištění, takže očekávají důchod. Jenže z čeho by se jim důchod platil, kdyby najednou současné odvody zamířily na individuální účty současných mladších generací? Jak to má stát finančně utáhnout?
- Jak by se řešila situace lidí, kteří třeba část života pracují, ale potom onemocní nebo budou mít úraz a začnou pobírat invalidní důchod? Kdo bude platit jejich důchod ve stáří, když si na něj nevydělali?
Pokud bychom chtěli vyřešit první otázku, museli bychom stanovit určitý okamžik (ročník lidí), u kterých by se zřídil individuální účet a peníze by se ji tam spořily. Ale z čeho by se sanoval výpadek těchto příjmů? Najednou by stát musel několik generací dotovat tento rozdíl, přičemž by šlo o desítky miliard korun, a postupně, jak by se to týkalo nových ročníků, stovky miliard korun.
Pro představu: v rámci důchodové reformy chce vláda zrušit platbu sociálního pojištění pro pracující důchodce. Podle údajů v důvodové zprávě by se to aktuálně týkalo zhruba 270 tisíc lidí a šlo by o roční výpadek 4,5 miliard korun, a to ještě jde jen o pojistné na straně zaměstnance, nikoliv pojistné zaměstnavatele. Dnes máme přitom více než 5 milionu pracujících.
A řešení druhé otázky? Pravděpodobně by musela být nastavena naprostá odpovědnost každého za sebe. Lidé by si museli platit pojištění pro případ, že budou nemocní, zranění, nezaměstnaní nebo se jim narodí dítě a oni přestanou dočasně či trvale vydělávat. Osobně si nejsem jistá, jestli jsme na to jako společnost připravena a taková transformace by musela trvat desítky let. Anebo by musel existovat hybridní systém, ve kterém by stát hradil sociální dávky lidem, kteří neměli z různých důvodů možnost pracovat. Ten by ale zase podléhal politickým tlakům – někteří by ho chtěli osekávat, jiní rozšiřovat.
Problém zhodnocení peněz
Zcela zásadním problémem by pak bylo to, jak zajistit, že se desítky let odkládané peníze dostatečně zhodnotí. Dnešní peníze budou mít za 40 let mnohem menší hodnotu, takže je potřeba dostatečné úročení. Když se ale podíváme na výkony zdejších penzijních fondů, rozhodně nelze hovořit o tom, že by bylo zhodnocení dostačující. Zvláště konzervativnější fondy ani nedokážou překonávat inflaci.
Bude nutit stát lidi, aby si peníze posílali do dynamičtějších fondů, přestože mohou mít obavy? Jak by se stát zachoval, kdyby krátce před důchodem lidé kvůli potížím trhu přišli třeba o třetinu úspor? A bylo by možné, aby například lidé peníze vybrali dříve a koupili si za ně třeba dům, který by jim snížil výdaje za bydlení ve stáří? Vše by tak musela doprovázet velká změna dosavadního spoření na důchod, a já si nejsem jistá, jestli by to v Česku vůbec bylo možné.
Možná by pan Klaus měl věci nejprve více promyslet, připravit a prezentovat komplexněji. Jak konkrétně by si změnu představovat a jak by vypadal přesun k průběžného systému k individuálním účtům? A jak dlouho by to trvalo a z čeho by se to platilo? Bez podrobnějších informací jde podle mě jen o prázdný výkřik, kterým na sebe chtěl upoutat pozornost.
Zdroje:
