Článek
Oslavy narozenin, svatby, sportovní akce, v případě dětí často závody, rodinné obědy a podobně. Na zbylé dny je obvykle naplánovaná práce a aktivita, která se s týdenním programem moc neslučuje, a samozřejmě v ní hraje velkou roli počasí. Ať už se jedná o práci doma nebo na zahradě, výlety, nákupy, nebo jen lenošení, ne u všeho se nám hodí vítr, déšť, 40 ve stínu nebo nesnesitelné dusno.
Poslední víkendy za mě bylo počasí, které se nehodilo k žádné aktivitě, už jen to lenošení bylo náročné. Šílené teploty, se kterými jsme se potýkaly, se nehodily opravdu na nic, na nákup moc, na výlet moc, na práci úplně nejvíc. Každoroční práce vsunutá do konce prázdnin, případně do ještě lehce teplého září vhodného k práci venku se nekonala. A najednou šup, z úmorných veder je týdenní liják, bazén přetéká, zahrada neodjetelená, rajčátka na keříku statečně drží, přetřídění loňského oblečení z podzimu a zimy se také nekonalo - naštěstí bundy sedí, přece jen už jsou potřeba, okna - plánovaná sice často, jen se obvykle nepovede, budou muset vydržet alespoň do vánoc - doufám, že letošních.
No nedá se nic dělat, každý den se nezadaří. Gauč na mě čekal bez ohledu na cokoliv, co se děje za oknem. A jak ráda jsem sáhla po extra chlupaté dece. Vzhledem k tomu, že žiju mimo záplavovou oblast, mě situace kolem povodí až tak moc netrápila. Sobotu jsem chtěla proválet u gauče při sledování nových dílů seriálu. Znechucená přehnaným nátlakem, neustálým strašením a zbytečným dramatizováním z doby konce covidu jsem brala varování dost lehkovážně. V pátek večer se ozvala kolegyně s návrhem na sobotní nákupy. Program, na který se chystala, byl vzhledem k situaci kolem vody zrušen. Bože, co se tak může stát na náměstí při festivalu jídla, že se někdo přecpe? Přizvala jsem další kamarádku, se kterou se známe společně. I jí se nový sobotní plán hodil, pro změnu byla zrušená letecká show kvůli nehodě českých pilotů v zahraničí a samozřejmě hlášenému celodennímu dešti.
Sobota byla skvělá, pořídila jsem si novou podzimní obuv, se kterou jsem se po loňské zimě musela rozloučit, nekoupila nic z toho, co vždy strašně potřebuju, ale obelhávám tím jen sama sebe, prostě se mi to líbí… k tomu oběhla lékárnu, výměnu baterie v hodinkách, pořídila obal na nesmyslný rozměr učebnice pro dceru, pokoupila potraviny i drogerii. Značka ideál.
Po příjezdu domu u nás v obýváku samozřejmě běželo aktuální zpravodajství, a rázem moje přesvědčení o zbytečném dramatizování bylo pryč. První, co mě napadlo, bylo možná nemístné: tak ty mají za sebou asi taky jinou sobotu, než jakou si představovaly. Zlatý déšť u nás, na který se můžu vymluvit, protože se mi nechce jít otrhat zahrádku. Co je pro jednoho problém, může být pro druhého výhra, za kterou by rád zaplatil. Klidně i zlatem.
