Článek
Dlouho se tradovalo, že oddalované vstávání je pro naše zdraví škodlivé. Lidé, kteří ráno zamáčknou první budík a ještě si trochu pospí, by se podle takového tvrzení mohli cítit celý den unavení. Když vám totiž budík zazvoní poprvé, tělo se začne probírat ze spánku a je skvěle připravené na další den. Jenže když znovu usnete, a to jen na chvilku, může to mít za následek právě malátnost či celodenní únavu.
Samozřejmě to také záleží na tom, v kolik jste šli spát, jak dlouho jste spali, jak kvalitní byl váš spánek a zda jste si nenarušili biorytmus. Když totiž chodíte pravidelně spát v přibližně stejnou dobu a ve stejnou dobu ráno i vstáváte, tělo si na to zvykne. Často pak ani nepotřebujete budík a vzbudíte se ráno sami ještě před jeho zazvoněním. Když takový biorytmus ale pak narušíte, váš organismus je z toho překvapený. To se pak může projevovat onou únavou či jinými nežádoucími příznaky.
Jenže vědci nyní přišli s tvrzením, a to na základě nové studie, že odkládané spaní neškodí a dokonce může být i prospěšné. Jak je to ale možné, když jsme celý život žili v přesvědčení, že si tím škodíme? Ze studie vyplývá, že většina těch, kteří si chtějí přispat, jen zamáčknou budí a spí dál. K razantnímu probuzení organismu tak nedojde. Když si pak pospí ještě další půlhodinku, je to jen dobře. Tělo ví, že bude muset vstávat. Po prvním zazvonění budíku je ale překvapené a zmatené. Když to ještě dospíme, tělo se na to zvládne připravit.
Vědci tvrdí, že je to způsobeno zejména fázemi spánku. Pokud nás první zazvonění budíku vzbudí z hlubokého spánku, pak je to špatně. Protože jsme tuto fázi nedokončili, budeme se cítit unaveně a ospale. Tím, že ale ještě znovu a prakticky ihned usneme, přesuneme se z hluboké fáze spánku do té lehčí. Za třicet minut je totiž nemožné se znovu dostat do hluboké fáze spánku. Když se pak znovu probudíme, cítíme se daleko čerstvější a svěžejší. A má to dopad na celý náš následující den.
Je potřeba ale dodržovat správnou dobu takového dospávání. A ta se pohybuje mezi 20 až 30 minutami. Pokud dospáváme méně, nemusíme se dostat ze spánkové setrvačnosti z prvního probuzení a stejně se tak stále budeme cítit dezorientovaně a zmateně. Pokud naopak budeme spát déle než 30 minut, riskujeme, že znovu upadneme do hluboké fáze spánku a po probuzení bude následovat stejný scénář jako při prvním zazvonění budíku.
Nemusíme se tedy bát, že bychom si ranním odkládáním vstávání zadělávali na problémy. Odsouvání budíku lidskému organismu neškodí a v některých případech může být i zdraví prospěšné.
Zpracováno na základě:
