Co na pivu stojí tolik? Marketing a ochota konzumentů platit nekřesťanské peníze

Ceny piva jsou vysoké. O tom se přesvědčil každý, kdo v poslední době vešel do restaurace, baru, pivnice nebo klasické hospody. Průměrná cena dvanáctky je na venkově 55 Kč, ve městě je to 70 Kč. Dát si za večer několik piv, to už solidně leze do peněz. A co je na takovém pivu vlastně tak drahé? Hlavně dvě věci. Tou první bývá skvěle zvládnutý marketing a tou druhou ochota konzumenta zaplatit tolik.

To první, co dělá cenu piva, je zcela určitě marketing. Když lidem od rána do večera valíte do hlavy, že vaše pivo je nejlepší, že vaše pivo skvěle chutná, že ho každý musí pít… Takový člověk prostě dříve nebo později podlehne. A dá si ho za každou cenu – doslova. Díky masivní reklamě to pivo zná a logicky si myslí, že jde o nějaký lepší produkt, který prostě musí stát tolik. Velké pivovary tak díky skvěle zvládnutému marketingu často šponují ceny. A dokud bude konzument ochotný platit, nemají důvod snižovat svou marži.

Běžný konzument pochopitelně ví, že pivo se musí uvařit, a to je spojeno s řadou nákladů. Ale kolik to vlastně bude? Na kolik vyjde jedno takové pivo? To pochopitelně záleží na technologii i surovinách, i na konkrétním pivovaru. Dneska už si ale můžete vyrobit pivo i doma. Stačí nějaká základní technologie, elektřina a suroviny. Pokud zůstaneme jen u všech potřebných surovin, nemusí být problém vyrobit si doma pivo, klasický dvanáctistupňový ležák, za cenu zhruba 10–15 Kč za půllitr. A to mluvíme o výrobě doba „na koleni“.

Velkopivovary, které slady nebudou kupovat po pár kilogramech, a chmely po malých sáčcích, své náklady jistě dokážou stlačit hluboko pod onu desetikorunovou částku za jeden půllitr piva. A tedy si dovolím zmínit ten úvod, kdy stojí dvanáctka na venkově 55 Kč, v Praze dokonce 70 Kč.

Také tu jsou ještě minipivovary. Jejich náklady na výrobu budou určitě nižší než u domovarníka, co vaří v kuchyni. Ale zároveň budou vyšší, než jsou v případě největších tuzemských velkopivovarů. To dává tušit, že by ležák od minipivovaru měl být logicky dražší než ležák od velkopivovaru. Ale ono to tak není.

Podívejme se na pár příkladů. Třeba takový 30litrový sud Pilsner Urquell vyjde na 2 050 Kč. To je 34 Kč za jedno pivo. Málo, nebo hodně? Porovnejme to s minipivovary. Třeba takový Hubertus se svou jedenáctkou stojí 1 194 Kč. Dvanáctka z Chotěboře vyjde na 1 398 Kč. Velikonoční ležák 11 z pivovaru Tambor vyjde na 1 412 Kč. Jedenáctka z pivovaru Nachmelená opice je za 1 540 Kč. A mohl bych pokračovat, ale asi už to není nutné.

Jak je možné, že ta Plzeň, která bude mít náklady na výrobu úplně jinde než minipivovar, může stát na třicetilitrovém sudu o stovky korun více? Však je to jednoduché, jak jsem psal výše. Je to skvělý marketing a ochota konzumentů platit. Tak na zdraví!

Zdroj: Seznamzprávy, Pivotéka