Článek
Dělám to pětkrát týdně. Cestou do práce se stavím v obchodě, abych si koupil svačinu. Trochu pečiva, něco k němu a pití. Nákup do stokoruny, který bych za normálních okolností zvládl za pár minut. Ale jsou dny, typicky když začínají akce, kdy je obchod plný lidí. A ne, už to není jen jednou týdně, když vyjde nový leták. Je běžné, že další akce začínají třeba v pátek a jiné zase v pondělí. Chápu potřebu obchodů nalákat lidi každý den, ale já si chci zase nakoupit v klidu.
Bez síly to nejde
Vstupuji do obchodu a hned vidím, že to dneska na pár minut nebude. Všude v úzkých uličkách nákupní vozíky, kolem nichž se motají převážně senioři, kteří si přišli pro zlevněné zboží. Nic proti, chápu to. Taky si raději koupím něco v akci než za plnou cenu. Na druhou stranu, trocha ohleduplnosti a respektu z jejich strany by neškodila. Nejsou v obchodě sami a měli by si uvědomit, že jsou lidé, kteří nemají celé dopoledne volno. Jsou lidé, kteří musí do práce.
A tak procházím uličkami k sekci s pečivem, pak k uzeninám a dál k nápojům. Bez síly a trochy neohleduplnosti to ale nejde. To bych tam byl doteď. Ne, že bych nutně silou narážel do lidí, ale jejich vozíky prostě odsouvám, a občas se o někoho otřu. Ano, je to tak. Nemůžu za to, že svými těly a nákupními vozíky zablokují průchod. To je jejich vina.
Kam tak spěcháte?
Kam asi tak spěchám, když mám na sobě pracovní oblečení a je lehce po sedmé hodině. Samozřejmě že spěchám do práce. Mám sice nějakou časovou rezervu, ale ta se hodí pro případ kolony nebo hledání parkovacího místa. Nerad bych ji vyplýtval na to, že budu postávat v zablokované nákupní uličce, než si každý zkontroluje cenovky a naplní vozík kartony akčního zboží.
Při mém důraznějším průchodu se za mnou ozval výkřik: „Kam tak spěcháte?“ Obořil se na mě senior tlačící vozík. „Do práce, kam asi. Já na rozdíl od tebe nemůžu jít na nákup později,“ odbyl jsem ho a pokračoval dál. Ještě na mě něco zlostně zasyčel, ale to už jsem nevnímal. Je to ale pravda. Když obchod otevírá v 7, já mám být v práci v 8 a cesta mi zabere nějaký čas, prostě si nemůžu jít nakoupit ani dřív, ani později. On ale, protože má celé dopoledne volno, může nakupovat, až bude volněji.
Národní sport
Tahle honba za slevami je dneska doslova národní sport. A netýká se to samozřejmě jen seniorů, i když ti jsou podle mých zkušeností nejvýraznějšími nakupujícími v obchodech. Přitom jsou to právě oni, kdo si klidně může jít nakoupit později, když budou pracující v zaměstnání. V obchodě bude volněji, klidněji. A že by na ně nezbylo zboží? No, pochybuji, že se ty palety během dvou, tří hodin vyprodají.
