Článek
Chápu, že pro někoho je vrcholem pivní kultury desítka, jedenáctka nebo dvanáctka z velkého průmyslového pivovaru. Ruku na srdce, dříve toho na výběr moc nebylo a pili jsme to všichni. Teď ale výběr máme. Kromě velkých pivovarských molochů existuje i několik stovek minipivovarů rozesetých po celé republice. A máme i pivnice, které se na jejich nabídku specializují. Dobrý nápad, řeklo by se. No, ale ne vždy.
Co si dáte? Já nevím!
Potom ale do takové moderní craft pivnice vstoupíte a začnete váhat. Začnete tápat, přemýšlet a polemizovat. Ne, že by nabídka piv na čepu a v lahvích nebyla bohatá. Ale tak nějak to nejsou věci, které byste si dali. Nebo zjistíte, že absolutně nevíte, o čem je řeč.
Nejsem úplný pivní analfabet. Vím co je ležák, IPA, NEIPA, ALE, West Coast IPA nebo Stout. V tuhle chvíli ještě tak nějak vím, co od daného piva čekat. Co mi přistane ve sklenici a jak zhruba to bude chutnat. Ale minipivovary přitvrzují. Často i svými názvy, pod kterými prostě nevím, co si představit. Na výzvu obsluhy, co si dám, musím přiznat, že prostě nevím.
Přitvrzujeme
Z těch základních pivních druhů se dostáváme k typům, jako je Session fruited IPA, Imperial sour ALE, Imperial Pastry Stout, DDH New England Kolsch. A tady jde do tuhého. Najednou začínám přemýšlet, zda se opravdu jedná o piva a zda je vůbec chci ochutnat a pít. A přemýšlím, pro koho a na kdy jsou určena.
Něco nudného, prosím?
Marně v nabídce piv hledám něco, co by vypadalo alespoň trochu nudně. Co bych si mohl zařadit do známých pivních stylů. O čem bych věděl, jak přibližně chutná a zda na takové pivo vůbec mám, nebo nemám náladu.
Nic proti vývoji, experimentům a snaze minipivovarů se odlišit. Ale trochu normálnosti by některým přece jenom nezaškodilo. Ne, nemusíte vařit jenom ležák, ale držet se trochu při zemi v segmentu svrchně kvašených piv by občas nezaškodilo. Jestli to takhle půjde dál, tak až půjdu příště na pivo, tak dost možná skončím na suchu. Protože dojde k tomu, že si z nabídky mnoha piv na čepu, nebudu mít co dát.
