Článek
Poslední kontrola – a já vím, že se s lékařem minimálně několik měsíců, ideálně pak několik let neuvidím. A i když jsem nebyl moc spokojený s oddělením jako takovým a se službami, které nabízí, s přístupem zdravotního personálu jsem spokojený byl. Mělo by to znamenat, že se teď nějak odměním? Tlak na tuto „povinnost“ jsem zaznamenal dost silně. A já nechápu proč.
Snad mu něco přineseš?
Lékař byl profík, nemohu si stěžovat na nic, co souviselo s mou nemocí a zákrokem. Perfektní diagnóza, precizní vyřešení. Na přístup personálu si ale nemohu stěžovat ani v případě dalších lékařů nebo zdravotních sester. Všechno fungovalo, jak mělo. Jestli to takhle vypadá ve všech nemocnicích a na všech odděleních, je to paráda.
A protože jsem si chválu nenechával pro sebe a sdílel ji se svým okolím, dočkal jsem se mnoha dotazů, a hlavně rad ohledně odměny pro lékaře. Jako by bylo společenskou normou poděkovat tím, že mu něco přinesu. Rozptyl doporučovaných darů byl opravdu velký – od čokolády a bonboniéry, přes balení kvalitní kávy až po lahev v ceně několika stovek korun.
Je to jeho práce
Upřímně, mě ani nenapadlo, že bych mu něco nosil. Okolí mě ale trochu zviklalo – je to skutečně určitá společenská norma? Projev slušnosti? Opravdu doktor očekává, že něco dostane, když se choval jako profík? Myslel jsem, že se tak choval proto, že je to jeho práce, jeho zaměstnání. Má s nemocnicí podepsanou smlouvu, která ho zavazuje k tomu, aby vykonával, co má, a aby dodržoval etický kodex a zásady slušného chování.
To, že mě léčil, je prostě jeho práce. Není to něco, co by dělal ve svém volnu jen pro dobrý pocit, aby někomu pomohl. Je to zkrátka náplň jeho zaměstnání. A za to, co dělá, dostává od nemocnice plat. Proč bych tedy měl být vděčný za to, že dobře dělá svou práci? Myslím, že slovní poděkování a podání ruky úplně stačí.
Nedostal jsem nic navíc
Pochopil bych, kdyby se mě lékař ujal mimo pracovní dobu, ve svém volnu. Kdyby mě třeba protlačil na dřívější termín zákroku, nebo projevil nějakou extra péči. Pak by mi přišlo v pořádku se mu nějak odvděčit, třeba i tou dražší lahví.
Nemám pocit, že bych dostal něco nadstandardního oproti jiným pacientům. Profesionální, lidský přístup beru jako samozřejmost, základ moderní lékařské péče. Ta doba, kdy se nejen lékaři k lidem chovali jako řezničtí psi, je naštěstí pryč. A možná právě odtud pramení potřeba „něco dát“, aby člověk dostal, na co má nárok. Jenže doba se změnila. Takže: „Ne, pane doktore, žádnou flašku nedostanete,“ léčení je vaše práce.
