Článek
Ať si každý ve svém byznysu dělá, co chce. Pokud je to v rámci našich zákonů, je na každém, na čem svůj podnikatelský záměr postaví. To se týká i plateb. Znám podniky, kde kromě hotovosti berou i karty, případně umožní i platby přes aplikace, ve kterých zobrazíte útratu načtením QR kódu na stole. Potom znám podniky, kde sice karty neberou, ale umožní aspoň platby skrz internetové bankovnictví pomocí QR kódu v aplikaci. No, a potom znám podniky, kde karty neberou vůbec. Do jednoho chodím občas na pivo.
My to víme
Já a několik dalších štamgastů víme, že v tomto podniku karty neberou. Přiznám se, že mi to trochu vadí. Je to hospoda sousedící s minipivovarem, jehož pivo má na čepu. Nejde tedy o nějaký párty stan postavený u cyklostezky, ale celkem velký podnik. A tak by člověk řekl, že vzhledem k velikosti i sousedství s pivovarem, jehož pivo je na čepu, bude braní karet samozřejmost. Ale není.
No, dobrá. My štamgasti to víme, proto vždy chodíme s hotovostí. Ale turista, ten to neví. Neříkám, že je to místo, které je turisticky nějak extra vyhledávané, ale pár zajímavých míst v okolí je, místo protíná cyklostezka i turistická trasa, a tak se turisté čas od času rádi zastaví na pivo. U některých jsem si jistý, že poprvé a naposled. A nedivím se jim.
Jedno, dvě tady. A nějaké domů
Těch situací jsem už zažil nespočet. Žíznivý turista vejde na zahrádku, zamíří k výčepu a ihned objednává náš národní nápoj, ležák z místního pivovaru. A protože mu často zachutná, neváhá a poptá i pár lahví s sebou. Ani to není problém. Turista uhasil svou žízeň, naplnil batoh lahvemi a nastává chvíle placení.
Ale ouvej. Karty nebereme, zní od obsluhy. A nastává problém. Když turista má pár drobných po kapsách, zalepí hotovostí svá vypitá piva, ale odchází bez lahví. Pokud cash nemá, nezbývá mu než se pěšky vydat k nejbližšímu bankomatu. Sice je to pěší turista, ale pochybuji, že se mu chce jít 1,5 tam a stejnou vzdálenost s penězi zase zpět. A na vlastní kůži jsem zažil, že už se mu zpět prostě nechtělo.
Lahve tam nechal, vyrazil k bankomatu a už se nevrátil. Ač slíbil, že se od bankomatu vrátí s penězi a zaplatí to vypité pivo, neudělal to. Musím říct, že to sice neschvaluji, ale motivaci daného člověka celkem chápu. Podobný úprk ale zvládne jen sólo turista, těžko se nevracet, když necháte v hospůdce „do zástavy“ konzumující rodinu, tedy manželku a děti. To se prostě vrátit musíte.
Poprvé a naposledy
Objektivně, co přinese takhle naštvaný host? Jenom ztrátu. Ten, co se nevrátí, způsobil přímou ztrátu na vypitém pivu. Hospoda je v mínusu. Tento, stejně jako ten, co nakonec našel pár drobných na zaplacení čepovaného, odchází bez lahví, což je pro hospodu zbytečný ušlý zisk. Ten, co od toho bankomatu nakonec přijde a s lahvemi odejde, ale bude mít nulovou motivaci tohle někdy opakovat.
A nejenom on. Co asi tahle trojice turistů řekne doma své rodině, svým přátelům, známým, kolegům v práci? Jistěže se všichni pochlubí svým negativním zážitkem. A nikdo z jejich okruhu sem už nikdy nepáchne. Týdně pár turistů, to jsou v konečných počtech i desítky zákazníků, kteří slyšeli od svého okolí negativní recenzi. A ta je vždy víc než nějaký Google, Facebook, Tripadvisor nebo Mapy. Tak hlavně, že se ušetřilo na terminálu a poplatcích…
