Článek
Jakmile se někde objeví článek kritizující socialismus, hned se pod ním vyrojí desítky diskutérů, kteří s ním nesouhlasí. Autory začnou osočovat ze lží, z dezinformací i z toho, že tomu prostě nerozumí. A hned začnou se slzou v oku vzpomínat na to, jak ta doba byla skvělá. Jak byla tráva zelenější, jak bylo nebe modřejší a hlavně, jak byly potraviny kvalitnější. Ne, jako dnes. A proč tomu tak bylo?
Jez, co máme
Jestli se dal socialismus něčím charakterizovat, tak zcela jistě omezeným výběrem. Člověk, který vyrazil na nákup, si často nemohl koupit to, co chtěl. Mohl si koupit to, co bylo. V restauracích si mohl dát po celé republice vždy stejné jídlo, v obchodech si koupil to, co zrovna přivezli, nebo co mu nevykoupili bystřejší jedinci, kteří si buď vystáli frontu, nebo uplatili prodavače a dostali takzvanou podpultovku.
Kdo vyrazil na pivo, dostal desítku nebo dvanáctku ze spádového pivovaru. Pokud mu nechutnalo, měl smůlu, za jiným pivem by se musel odstěhovat. Kdo vyrazil pro mléko, dostal na výběr z modrého nebo červeného sáčku. Kdo vyrazil pro hovězí, mohl si vybrat z předního či zadního, bez jakékoliv informace o původu a kvalitě daného masa. Prostě bylo pivo, mléko, maso… Jez, co máme, nebo nech být.
A jak je to dnes?
Dnešní doba je trochu jiná. Když půjdu na pivo, můžu si vybrat hospodu, která bude čepovat průmyslový pivovar z druhého konce republiky, stejně jako hospodu, která je zaměřena na minipivovary napříč celou zemí a nezdráhá se narazit sud klidně i ze zahraničí.
Když jdu pro mléko, můžu si koupit v supermarketu tu „obarvenou vodu“ v krabici, stejně jako čerstvé nepasterizované mléko, které musím nejenom uchovávat v chladu, ale také ho musím do pár dní vypít, nebo se z něho stane nepoživatelná tekutina.
U nákupu hovězího můžu sáhnout po tvrdých kouscích z vydojených jalovic, stejně jako po prestižním vyzrálém hovězím z mladých býčků, které na pult cestovalo přes půl světa. Stejně si pro to hovězí můžu přijít i k místnímu řezníkovi.
Proč to bylo lepší?
Tak proč vlastně byly potraviny za socíku lepší a kvalitnější? V první řadě proto, že jsme neměli na výběr. Byl jeden druh, to jedno a nic jiného. Neměli jsme porovnání a brali jsme, že to, co jíme, je vlastně to nejlepší. Ostatně normy, které soudruzi stále dokola vychvalovali, nám v hlavách ten pocit nejlepšího pomáhaly utvářet.
Dnes, když výběr je, člověk zcela jistě ochutnal i něco jiného než ten supermarketový průměr a podprůměr. Zkusil dobré argentinské hovězí, kvalitní mléko z farmy, pivo z lokálního minipivovaru. Ale s těmito věcmi socialistické potraviny nikdy neporovná. Vždy je porovná s tím lowcostem na pultech nadnárodních supermarketů, které prodávají buřty plné mouky, tvrdé maso, obarvenou bílou vodu s nápisem mléko. Přesto, že existují potraviny z úplně druhé strany kvalitativního žebříčku, necháme je ležet ladem a když večer namáčíme nejlevnější párek do hořčice a zakusujeme ho průmyslovým bochníkem chleba, se slzou v oku brečíme, jak bylo za socíku kvalitněji.
Já doporučuji někdy vyrazit na nákup mimo supermarket. Potom vy, vzpomínači na zlaté časy zjistíte, co je to skutečná kvalita. To, že se vám zdá že za socíku byly potraviny lepší a kvalitnější je jenom proto, že jste nevěděli, co v nich bylo a také z důvodu, že je dnes porovnáváte s totálním lowcostem. A proč ten Na pultech je? Protože na rozdíl od komunismu máme svobodu, každý si může vyrábět a prodávat, co chce. A také každý z nás kupujících se může rozhodnout, zda to do košíku hodíme, nebo nikoliv. Dřív jsme tam museli hodit to, co bylo, bylo.
