„Ten náramek s krevní skupinou je vám úplně k ničemu,“ řekli mi na kurzu

Chtěl jsem, aby v případě, že se mi něco stane, záchranáři alespoň věděli, s kým mají takzvaně tu čest. Že pokud bych nutně potřeboval krev, budou moci podle mého náramku zjistit, jakou krevní skupinu mám. Pořídil jsem si ho tehdy za pár stovek, nosil ho každý den a teď jsem zjistil, že jsem vlastně jen vyhodil peníze.

Když jsem poprvé viděl reklamu na tento náramek, byl propagován jako velmi prospěšná pomůcka, která může zdravotníkům pomáhat. Doslova, že díky ní dostanu hned od prvního okamžiku tu správnou péči. A že se díky náramku dokonce zvýší šance na záchranu mého života. No, když tohle čtete, je celkem jasné, že něco podobného chcete. Nikdo nechce zemřít.

Moc dlouho jsem neváhal a náramek si objednal. A co na něj? Podle doporučení je základem jméno a příjmení, datum narození nebo rodné číslo, ideálně také telefon na někoho blízkého. No a potom všechny klíčové informace o zdravotním stavu – třeba alergie na léky a samozřejmě krevní skupina.

Tady jsem to měl jednoduché. Žádné alergie nemám, žádné léky pravidelně neberu, a tak jsem si tam nechal vyrazit právě krevní skupinu. Aby, když to bude potřeba, zdravotník jednoduše koukl na náramek a hned věděl, jakou mi dát. V této iluzi jsem žil několik let, než jsem na kurzu první pomoci slyšel, k čemu ten můj náramek ve skutečnosti je.

Měli jsme pauzu, debatovalo se o všem možném, a řeč přišla i na můj náramek. Hrdě jsem pronesl, že ho mám proto, abych pomohl záchranářům přesně vědět, co potřebuji nebo co nesmím dostat. Hned vzápětí mě ale čekala ledová sprcha. „Ten náramek s krevní skupinou je vám úplně k ničemu,“ řekli mi.

Dle instruktora, který nás školil, na podobné náramky opravdu nikdo koukat nebude. A to hlavně proto, že nikde není zaručeno, že jsou na něm uvedené údaje správné. Ne že by byl někdo tak hloupý a spletl se ve své anamnéze, ale kde je jistota, že daný člověk má opravdu svůj náramek? Co když si ho někde doma, ve fitku nebo v práci omylem s někým vyměnil? Zkrátka se na to, co má člověk na sobě napsané, nedá spoléhat. Není to ověřitelná informace.

V tu chvíli jsem se nad tím zamyslel a musím uznat, že to dává smysl. Když by nade mnou stál zdravotník a věděl, že potřebuji krev, co udělá? Podívá se na náramek a bude mu bezmezně důvěřovat, nebo raději vezme „nulku“ – krev od univerzálního dárce, kterou můžu přijmout i já? Jasně, že tu druhou možnost. Stejně si pak sami udělají test mé krve.

Na druhou stranu, mít na náramku aspoň kontakty na mé blízké není k zahození. Když se mi něco stane, může to pomoci je rychleji kontaktovat, než je pracně dohledávat. Kdyby přece jen došlo k výměně náramku, zas tak o nic nejde: zavolá se někomu jinému, vysvětlí se situace a žádná krize nehrozí. Ale je fakt, že dát někomu jinou krev, než která je jeho, je průšvih. Takže jsem možná vyhodil pár stovek korun, když jsem skočil na klamavou reklamu, ale aspoň se ty telefonní čísla mohou hodit.