Nechutná, nevoní a je levnější než šafrán: jedlé zlato v kuchyni

V Egyptě bylo pojídání zlata spojeno se snahou přiblížit se božstvu. Kůže bohů byla vyobrazována ve zlaté barvě, hrobky a sarkofágy faraonů byly zdobeny zlatem a jídlo s obsahem zlata bylo považováno za posvátné. Podobně pojídání zlata popsal Marco Polo, když popisoval civilizaci Dálného Východu.

V Japonsku bylo zlato používáno ke zdobení. Luxusní pokrmy byly posypány vločkami a zlatým prachem, lahvičky saké zářily po přidání zlatých vloček. Je velice pravděpodobné, že zlato bylo součástí rituálů spojených s čajovým obřadem.

V Evropě podle šlo o zdobení pokrmů na nejhonosnějších středověkých hostinách. Například v historických zápisech je uvedeno, že v roce 1386 na banketu u Viscontiho z Milána byli jeseteři, kachny, křepelky a koroptve pokryté tenkým plátkovým zlatem. V 16. století dokonce italská Padova musela městskou vyhláškou regulovat množství zlata používaného k jídlu. Zlatit se směly jen dva chody z celé hostiny! Zlato používaly i benátské jeptišky z kláštera Santa Maria Celeste při pečení sušenek.

Na hlavních evropských dvorech té doby bylo také mnoho běžných pokrmů, které zdobilo jedlé zlato. Na stolech královny Alžběty byly pomeranče, granátová jablka, datle, fíky a hrozny, které byly podávány pokryté nádherným zlatým práškem.

Aby se zlato a stříbro mohlo používat v potravinářství, evropské úřady zavedly normy jeho kvality. Na dortíky nebo do drinku si můžete dát podle foodandwine pouze zlato, které má 23-24 karátů a je označeno jako E-175 (označení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin).

Přestože ve starých lékařských záznamech byly zlatu přičítány léčivé účinky, pravdou je, že jde o biologicky inertní materiál, který lidským organismem projde, aniž by někde zanechal stopu. Neuškodí, ale ani neléčí.

Ani plátkové zlato (vrstva má jen desetiny mikronu) nemá žádnou chuť. Použitím kvalitního čistého zlata se do těla nedostanou jiné kovy, jako je třeba měď. Kulinářské zlato neobsahuje ani žádné látky živočišného původu, a proto je vhodné i pro veganskou kuchyni. Neobsahuje ani alergeny a uplatní se u slaných i sladkých pokrmů, při přípravě koktejlů a likérů.

V obchodě se dá kulinářské zlato koupit levněji než kaviár nebo šafrán a jeho cena je srovnatelná s luxusnějším kořením. Vždy je nutné kupovat pouze zlato (stříbro) s certifikátem pro použití v potravinářství.

Nejčastěji se zlatý prach, vločky, plátky nebo dokonce zlato ve spreji používá na dorty, čokolády, dezerty, želé a zmrzlinu. Kuchaři rádi experimentují se vzhledem, a tak zkouší zlato použít i u předkrmů, ryb a masa. Zlato můžete najít v šampaňském, v různých lihovinách a jemných likérech.

I trocha prachu nebo zlatý lístek dodají pokrmu patřičný lesk. Při přípravě dezertu stačí 70 mg zlatého prášku pro 5-7 porcí. Plátkové zlato se prodává v blocích, nejčastěji po 5 kusech, vločky a prach ve skleněných dózách nebo v pergamenových obálkách.

foodandwine.com, en.wikipedia.org