Článek
Karl Friedrich Hieronymus, svobodný pán von Münchhausen, přišel na svět 11. května roku 1720 na rodovém zámku v dolnosaském městečku Bodenwerder. Vyrůstal na malém, ale malebném panství, obklopený tradicemi nižší šlechty. Jak bylo tehdy zvykem, sotva dovršil třináct let, byl poslán ke dvoru jako páže brunšvického vévody Antonína Ulricha. Právě tady začalo jeho dobrodružství, které on sám později nafoukl do bizarních rozměrů.
V ruských službách: válka, uniforma a důstojnický život
Ve svých šestnácti letech doprovázel vévodu na cestě do Ruska, kde vstoupil do služeb carevny Anny Ivanovny. Byla to doba napjatých vztahů mezi Ruskem a Osmanskou říší a mladý Karl tu poprvé ochutnal vojenský život. V roce 1739 byl jmenován praporčíkem u kyrysníků – těžké jízdy carské armády – a o rok později už nosil hodnost podporučíka. Vše nasvědčovalo tomu, že se vydá ve stopách svého otce, který v kavalerii dosáhl hodnosti podplukovníka.
Po skončení rusko-turecké války byl převelen do Pobaltí, kde mělo Rusko významné zájmy a silné vojenské postavení. V Rize a jejím okolí žila početná německá šlechta, se kterou se Karl sblížil. Často se účastnil večírků, které pořádala místní aristokracie. Šťastný důstojnický život ale změnila smrt carevny Anny a následný nástup Alžběty Petrovny na ruský trůn. Münchhausenova kariéra se navzdory dosavadním úspěchům zastavila. Místo vojenských pochodů tak stále častěji navštěvoval divadla, salóny a hostince, kde si získával pozornost díky svému smyslu pro vyprávění.
V té době se seznámil s baltským statkářem Gustavem von Duntenem. Ten ho zval na lovecké výpravy v lesích svého panství. Karl se postupně proměnil z důstojníka na vášnivého lovce a jeho trofeje byly často doprovázeny historkami, které vyprávěl buď ve společnosti venkovanů nebo u šlechtických stolů. Mezi posluchače patřila i Duntenova dcera Jakobína, kterou si Karl von Münchhausen v roce 1744 vzal za manželku. Po svatbě ještě několik let zkoušel vojenské štěstí, ale situace se stávala neúnosnou. Přišel čas k návratu domů.
Hospodář, hostitel a vypravěč
Karl von Münchhausen se vrátil na rodné panství v roce 1750 a rozhodl se žít životem spořádaného hospodáře. Vojsku dal vale a spolu s manželkou zval na zámek majetné i nemajetné přátele, kterým s oblibou vyprávěl divoké příběhy – o válce s Turky, o zázračném lovu v pobaltských lesích i o ruských zimách, které lámaly železo. A čím dál častěji historky upravoval do neuvěřitelných podob.
Baron Prášil letí na dělové kouli
O tom, že byl výjimečným vypravěčem, svědčí i fakt, že řady jeho posluchačů se neustále rozrůstaly. Na jeho večery opakovaně přijížděl i diplomat ve službách dánské koruny Rochus Friedrich Lynar nebo spisovatel a dobrodruh Rudolf Erich Raspe. Už tehdy se baronovo jméno začalo spojovat s nadsázkou, absurdnem a pohádkovou fantazií.
Jednou prý bylo nutné zjistit polohu tureckých vojsk. Baron proto usedl na ústí děla a při výstřelu naskočil na dělovou kouli, na níž přeletěl nepřátelské linie. Jindy zapadl se svým koněm do bažiny, ale měl natolik pevně spletený cop, že se za něj dokázal vlastní rukou vytáhnout. Když mu došly válečné historky, obrátil se k příběhům z lovu. To si takhle jednou vyšel na jelena, ale neměl žádné olověné kule. Nabil tedy pecku od třešně, kterou zasáhl jelena přímo do hlavy. Když se o rok později vrátil na stejné místo, přiběhl mu vstříc jelen se stromem vyrůstajícím mezi parožím. V zimě pak přivázal koně k železné tyči trčící ze sněhu. Ráno při oblevě zjistil, že jeho kůň visí na ohlávce na věži místního kostela.
Ukradené dobrodružství
Už v roce 1761 vyšly některé z jeho příběhů knižně, ale baron k tomu nedal žádný souhlas. Když se o tom dozvěděl, nijak ho to nepotěšilo. O zesměšnění jména von Münchhausen rozhodně nestál. Jenže to nejhorší mělo teprve přijít.
Častý host jeho panství, Rudolf Erich Raspe, nebyl zrovna spořádaný muž. Často míval hluboko do kapsy a problémy s dluhy byly u něj na denním pořádku. Když v roce 1785 utekl z Německa do Anglie, potřeboval rychle peníze. A tak bez svolení barona vydal knihu pod názvem Překvapivá dobrodružství barona Münchausena, kde použil většinu baronových historek – bez jakékoli úcty k jejich vypravěči. Kniha se okamžitě stala hitem.
Münchhausen zuřil. Jeho jméno se proměnilo v synonymum pro fantastické lži a přehánění. Z muže, který chtěl být uznávaným pamětníkem, se přes noc stala směšná literární figurka.
Dnes jeho jméno zná celý svět. Ne jako vojáka a schopného lovce, ale jako „barona Prášila“ – muže, který letěl na dělové kouli. Zemřel v chudobě, aniž by dostal jediný stříbrný tolar za příběhy, které mu sprostě ukradli jeho vlastní posluchači.
Zdroje:
https://biographics.org/baron-munchausen-indomitable-soldier-crafty-spy-and-tender-lover/
https://de.wikipedia.org/wiki/Hieronymus_Carl_Friedrich_von_M%C3%BCnchhausen
