Článek
Součástí tzv. jižní německé armády byla i nově vybudovaná Rychlá brigáda Slovenské republiky. Pět tisíc mužů a zhruba čtyři desítky lehkých tanků vedl plukovník Rudolf Pilfousek. Velitel měl k dispozici i množství děl různých ráží a v rámci Armády Jih měl postupovat Ukrajinou směrem k malé obci Lypovec (v literatuře též Lipovec). V okolních úrodných lánech ukrajinské černozemě se zakopávala 44. střelecká divize generála Semjona Tkačenka o síle zhruba patnácti tisíc mužů. Jen asi polovina z nich však byla odpočatá a připravená bojovat. Mnoho ruských vojáků bylo k smrti unavených z předchozích střetů. I tak měl ale zkušený Tkačenko výraznou početní převahu.
Slovenský vůdce Jozef Tiso sice v plamenném prohlášení obhajoval zapojení armády do bojů jako obranu Evropy proti bolševické rozpínavosti, ale mezi veliteli se začalo potichu hovořit o špatném rozhodnutí zaútočit na východního souseda.
Elita slovenské armády se přibližovala k městu a v jejím čele duněly obrněnce LT vz. 35, LT vz. 38 a LT vz. 40, vyrobené ve Škodových závodech. Plukovník Pilfousek očekával jen zanedbatelný odpor a bývalé československé tanky měly udeřit na ustupující Rudou armádu přesně v souladu s taktikou německé bleskové války. Ani generál Tkačenko ale neprokázal zrovna brilantní taktický úsudek. Bez důkladného průzkumu rozhodl o vybudování obranných postavení proti silným jednotkám Wehrmachtu. O postupu Slováků přitom neměl žádné informace.
Lehký tank vz. 35 patřil do základní výzbroje rychlé brigády
V ranní mlze, zhruba v půl páté ráno 22. července 1941, padly na východní straně Lypovce první výstřely. Tanky, následované pěchotou, postupovaly vpřed a podařilo se jim obsadit vesnici nedaleko města. O hodinu později se mlha rozptýlila a v ranním slunci slovenští vojáci pochopili, že proti nim stojí mnohem silnější nepřítel, než jak jim velení před bitvou prezentovalo. Zahřměla ruská děla a dopadající granáty artilerie donutily Pilfouska ke změně strategie. Zavelel k útoku z jižní strany.
Odpoledne vstoupili první Slováci do ulic a rozpoutala se krvavá přestřelka v městské zástavbě. A znovu se ukázala zbrklost slovenského velitele – v domnění, že bude město brzy obsazeno, odvolal tanky. V úzkých ulicích sice neměly možnost plně operovat, ale jejich stažení se ukázalo jako závažná chyba. Postupné obsazování Lypovce a okolí totiž bylo součástí promyšlené pasti. Zkušený vojenský šachista generál Tkačenko nechal své muže ustupovat tak, aby mohl slovenskou brigádu obklíčit.
Před šestou hodinou večerní vyrazila Rudá armáda do protiútoku. Opakovaně chybující Pilfousek okamžitě povolal obrněnou techniku zpět, ale řada strojů byla poškozena nebo jim došel benzín. Úplné katastrofě zabránilo až slovenské dělostřelectvo, které kartáčovou střelbou doslova masakrovalo postupující sovětské jednotky. Přesile však nemohli Slováci vzdorovat příliš dlouho a město znovu padlo do rukou Rudé armády.
Po bitvě se začaly sčítat ztráty. Rychlá brigáda přišla o 75 mužů, dalších 167 bylo zraněno. Na sovětské straně byly ztráty výrazně vyšší – přibližně 700 mrtvých a 1 000 raněných. Přesto však taktické vítězství patřilo Tkačenkovi.
Vyznamenání pro příslušníky armády Slovenského státu
V řadách slovenské brigády se navíc objevili první dezertéři. Brigáda utrpěla i materiální ztráty – několik tanků bylo zničeno a další zůstaly poškozené. Ačkoliv mobilní dílny měly dostatek náhradních dílů, projevila se neochota některých antifašisticky smýšlejících velitelů pokračovat v boji. Technika tak nebyla opravena a brigáda se z bojů stáhla.
Bitva o Lypovec se tak stala první hořkou zkušeností slovenských jednotek na východní frontě.
Zdroje:
