Speciální odstřelovací puška v Pásmu Gazy, která nemá zabíjet

Současný izraelsko-palestinský konflikt nelze považovat za neočekávaný – o to víc zaráží, že izraelské tajné služby a armádní velení situaci podcenily. Izraelci pravděpodobně budou žádat vysvětlení, ale v době křehkého příměří je prioritou především záchrana zbývajících rukojmích a jejich výměna za palestinské zajatce.

Každá vojenská operace v Pásmu Gazy přitahuje obrovskou mezinárodní pozornost. Arabské státy většinou podporují palestinskou stranu, zatímco západní velmoci se kloní spíše k Izraeli. Významnou roli v těchto debatách hrají humanitární organizace, které často obviňují židovský stát z nepřiměřeného použití síly. Izrael se však dlouhodobě snaží hledat způsoby, jak své operace provádět efektivně a s co nejmenšími ztrátami na životech.

V roce 1987 vypukla první intifáda, ozbrojené povstání organizované Palestinskou osvobozeneckou organizací vedenou Jásirem Arafatem. Přineslo záběry mladých demonstrantů házejících kameny na izraelské vojáky. Světová média tehdy ostře kritizovala brutalitu izraelských odvetných zásahů. Armádní velení proto přijalo určitá opatření, mezi nimi i vyzbrojení speciálních odstřelovačských týmů lehkými zbraněmi, které měly agresivní demonstranty pouze zranit a donutit dav k ústupu. Řešením se měla stát odstřelovací puška Ruger 10/22, určená k „kontrole davu“.

Vycvičené týmy odstřelovačů dostaly samonabíjecí pušky Ruger 10/22 v ráži .22 LR, kterým se u nás lidově říká malorážky. Podle izraelského velení byla právě malorážka ideální pro potlačení nepokojů s co nejmenšími ztrátami na životech. Výhodou byl téměř neexistující zpětný ráz při přesné střelbě na nohy demonstrantů, které bylo možné zasáhnout na vzdálenost přibližně 100 metrů. Díky kompaktním rozměrům a nízké hmotnosti střeliva mohl odstřelovač nosit stovky nábojů, aniž by ho to výrazně omezovalo v pohybu. Izraelští snajpři obvykle používali pušku Ruger s optickým zaměřovačem, několika zásobníky na 25 ran, tlumičem a opěrnou dvojnožkou.

Na přelomu tisíciletí vypukla druhá intifáda, která si vyžádala daleko více obětí. Odstřelovači s malorážkami se poprvé zapojili do větších bojových operací, ale předpoklad nekrvavého potlačení povstání se nenaplnil. Naopak, lidskoprávní organizace tvrdě obvinily izraelskou vládu z dalšího bezprecedentního porušení humanitárních práv. Celý plán použití „neletální“ zbraně zcela selhal. Teoreticky mohla odstřelovací puška tohoto typu fungovat, ale nelze se divit vojákům, kteří ve stresových situacích zpanikařili a místo nohou trefovali vitální zóny. Výsledkem bylo množství smrtelných zásahů a těžkých poranění. Vše nasvědčovalo tomu, že „humánní“ malorážka bude kvůli kontroverznímu použití stažena z výzbroje.

Přesto se Ruger 10/22 v izraelských rukou znovu objevil – nejprve v roce 2015 a poté v roce 2018 během protestů v rámci tzv. Velkého pochodu za návrat. Izraelská armáda i nadále tvrdí, že jejím cílem je minimalizovat smrtící sílu při zásazích, ale kritici upozorňují, že i malorážková střela může způsobit smrtelné zranění, pokud zasáhne citlivé oblasti těla.

Napětí v Gaze zůstává extrémně vysoké a otázka použití malorážek stále vyvolává bouřlivé debaty. Pro izraelskou armádu představují nástroj kontroly, pro Palestince symbol represí. A přestože jde „jen“ o malorážku, její použití má v tomto konfliktu dalekosáhlé politické i morální důsledky.

Zdroje:

https://www.israelnationalnews.com/news/272556

https://www.aa.com.tr/en/middle-east/israel-uses-deadly-weapons-against-palestinian-children/2070340