Článek
Ač se to dnes zdá těžko uvěřitelné, během války armáda zvažovala i ty nejpodivnější nápady. Jakýkoli návrh, který sliboval výhodu v boji proti tvrdě bojujícímu japonskému nepříteli, byl přijat a prověřen. Pokud generálové viděli ve vynálezu potenciál, neváhali uvolnit značné prostředky na jeho další vývoj.
Zubař, netopýři a plán na zapálení Japonska
V případě netopýří bomby byla situace o to jednodušší, že její duchovní otec Lytle Adams byl přítelem tehdejší první dámy Eleanor Rooseveltové. I díky její podpoře nakonec sám prezident Roosevelt projekt podpořil a neznámému zubaři z Pensylvánie dokonce schválil nový výzkumný tým plný odborníků na netopýry a herců z béčkových westernů. Mnoho z nich navíc Adams okamžitě povýšil do důstojnických hodností amerických leteckých sil.
Adamse údajně inspiroval výlet do národního parku v Novém Mexiku, který byl domovem několika druhů netopýrů. Stomatologa fascinovala poměrně velká síla, kterou tito na první pohled křehcí drobečkové ve skutečnosti mají. Ve svém návrhu prezidentovi popsal, jak by měla nová zbraň fungovat.
Nad japonským územím by letectvo vypustilo tisíce netopýrů. Každé zvíře by mělo na břiše připevněnou malou nálož s časovačem a nádobku s hořlavinou. Díky své překvapivé síle dokáže netopýr létat i s poměrně těžkou výbušninou, a jak je známo, tyhle okřídlené myšky velmi rády vyhledávají temná místa v podkroví obytných domů.
Jistou logiku měla úvaha, že v Zemi vycházejícího slunce se domy běžně nestaví z cihel. Hejna netopýrů mohla po příletu obsadit téměř každý bambusový příbytek a v přesně nastavený čas se měly spustit rozbušky, které zažehnou tisíce ohňů. Japonsko by se ocitlo v plamenech.
Zajímavý pohled měl Adams i na morální stránku celé akce. Netopýři samozřejmě neměli výbuchy a následné požáry přežít. Excentrický zubař však obětování téměř milionu zvířat okomentoval slovy: „Je jim bohem souzeno dočkat se této chvíle, aby sehráli svou roli v boji za svobodnou existenci lidstva a zmařili jakýkoli pokus těch, kteří se opováží pošlapat náš způsob života.“
Letecká puma pro přepravu živých netopýrů
Výběrové řízení na ideálního letce
Celý plán nakonec dostal zelenou a podivný tým výzkumníků se okamžitě pustil do práce. V první řadě bylo nutné vymyslet, jakým způsobem dopravit takové množství netopýrů nad japonské ostrovy, jak velké budou výbušniny, jakou hořlavinu budou obsahovat – a především, jaký druh netopýra bude mít tu čest celou operaci provést.
Šílené výběrové řízení nakonec vyhrála Tadarida guánová, která se v Severní Americe vyskytuje poměrně hojně. Vláda vydala povolení k masovému odchytu. Tisíce netopýrů putovaly do chladicích komor, ve kterých zvířata začala hibernovat. Na hibernujícího jedince je totiž možné jednoduše přidělat výbušninu a také nepotřebuje žádné krmení. Ideální stav pro přípravu útoku.
Množství spících netopýrů se poté zavřelo do kovové schránky, která na první pohled připomínala klasickou leteckou pumu. Vzdušné síly vyčlenily řadu bombardérů, které měly pod ochranou stíhaček doletět nad japonská města a shodit netopýří schránky jako klasické bomby. Probuzení tvorečkové by se rozletěli po Japonsku a hledali temná zákoutí. Jako zápalnou směs nakonec vědecký tým zvolil další vynález – napalm. Vše směřovalo k prvnímu testu nové zbraně.
Závěrečný účet za milion létajících zápalek
V květnu roku 1943 odstartoval bombardér a vypustil bombu s netopýry nad cvičným územím. Probuzené hejno okamžitě podle předpokladů vyhledalo možnou skrýš. K překvapení všech pozorovatelů si ale místo maket japonských budov vybrali netopýři palivovou nádrž přímo na letecké základně. Časovače zafungovaly bezvadně a základna lehla popelem. Naštěstí se jednalo jen o pomocnou část a americkému letectvu tak nevznikly významné škody. Velení nakonec zhodnotilo celý test kladně, protože ač létavci spálili vlastní území, všechny ostatní předpoklady se bezezbytku naplnily.
Celý projekt byl následně převeden pod námořnictvo, a nakonec pod americké mariňáky, kteří fungují jako samostatná složka armády. Po sérii dalších testů byl však plán na použití netopýřích bomb zastaven ve prospěch projektu Manhattan. Amerika obrátila svou pozornost směrem k atomovým zbraním.
Test netopýří bomby skončil požárem na vlastní základně
Po válce byl celý koncept živých bomb zrevidován a do světa unikla informace, že stál Spojené státy zhruba dva miliony dolarů (ekvivalent asi 35 milionů dnes). Slovy z jednoho oblíbeného filmu: „Tolik práce, a přitom taková blbost.“
Zdroj:
Jack Couffer, Bat Bomb: World War II's Other Secret Weapon, 1992, University of Texas Press
