Živí budou závidět mrtvým: Nejděsivější jaderné apokalypsy ve filmu

Existuje jen velmi málo témat, která dokážou filmařům nabídnout tak dokonalou směs fascinace a hrůzy jako jaderná válka. Režiséři se snaží přenést konec civilizace na plátno už od úsvitu atomového věku. Zničující konflikt je totiž vděčným filmovým magnetem, který přitahuje diváky napříč generacemi. Co bychom udělali v posledních minutách? Jak by se k sobě lidé chovali během jaderné zimy a hladomoru? A hlavně – stojí vůbec za to přežít?

Přitom každá éra má svou vlastní verzi atomové apokalypsy. V padesátých letech to byly paranoidní sci-fi s mutanty. Následující dekády přinesly filmy tak devastující, že změnily politiku supervelmocí. Dnes se točí dramata typu Dům plný dynamitu, ale i vizuálně podmanivé adaptace herních ikon, jako je populární seriál Fallout.

Vybral jsem proto 5 snímků napříč filmovou historií, které podle mého názoru patří k těm nejlepším…

5. místo: Konec srpna v hotelu Ozon

Do finálové pětice se nakonec prodral i jeden ryze český snímek. V roce 1967 svět tančil na hraně studené války, jen pár let po Karibské krizi, kdy bylo lidstvo ničivému konfliktu nejblíž. Režisér Jan Schmidt a scenárista Pavel Juráček vytvořili dílo, které tehdy prošlo i skrze síto politické cenzury. Tenhle černobílý snímek o konci světa je jednou z nejdepresivnějších věcí, jaké kdy česká kinematografie vyprodukovala.

Je dvacet pět let po jaderné válce. Žádné vysvětlení, žádný širší kontext. Jen skupinka žen putujících spálenou krajinou pod vedením stárnoucí Dagmar. Ta jediná si ještě pamatuje svět, kdy země lidmi neopovrhovala. Stará žena ve filmu zoufale lpí na zbytcích kultury, zatímco její „chovanky“ se na ni dívají s tupým nepochopením.

Film vychází z povídky Pavla Juráčka, kterou napsal už koncem padesátých let během studií. Natáčení probíhalo v zaniklé obci Doupov ve vojenském výcvikovém prostoru. Kamera v rukou Jiřího Macáka tak snímá skutečné chátrající budovy, které dotvářejí kulisy opravdové apokalypsy a krutý svět je vykreslen do nejmenšího detailu. Hodně emocí dodnes vzbuzují scény, kdy mladé amazonky loví a zabíjejí zvířata – šlo totiž o živé tvory, kteří během natáčení skutečně zemřeli. Z dnešního pohledu věc nepředstavitelná, v šedesátých letech zřejmě běžná praxe.

Hotel Ozon je syrovou ukázkou toho, jak lidstvo po válce degeneruje. Dívky už nemají vyšší cíle, jsou to jen bytosti se zvířecími pudy. Čistá esence zmaru.

4. místo: Dr. Divnoláska

O tři roky dříve, než se objevil český snímek, natočil legendární Stanley Kubrick válečnou komedii s názvem Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Děj je až mrazivě jednoduchý: šílený generál nařídí jaderný útok na Sovětský svaz. Rusové však mají obranný systém, který při napadení automaticky zničí veškerý život na planetě.

Kubrick původně plánoval film jako vážné drama podle románu Red Alert Petera Georgea, ale během psaní scénáře zjistil, že absurditu jaderné války nelze zpracovat jinak než jako satiru. Lidstvo totiž podle režiséra staví zbraně tak „dokonalé“, že je vlastně nemůže kontrolovat. Nutno podotknout, že sám autor předlohy Peter George na scénáři spolupracoval a komediální ladění schválil.

Hlavní hvězdou je Peter Sellers, který zde ztvárnil hned tři role – od rozumného politika až po samotného šíleného vědce. Tenhle majstrštyk z roku 1964 je satirou, ve které se svět hroutí s úsměvem na rtech.

3. místo: Selhání vyloučeno

Ve stejném roce jako Kubrick natočil svůj pohled na jaderný konflikt i další velikán – Sidney Lumet (Dvanáct rozhněvaných mužů). Jeho adaptace je ale čisté drama, u kterého se rozhodně nezasmějete.

Děj začíná technickou chybou v americkém vojenském systému. Strategický bombardér dostane omylem rozkaz k útoku na Moskvu a prezident Spojených států v podání Henryho Fondy se snaží za každou cenu katastrofu odvrátit. Snímek Selhání vyloučeno je chirurgicky přesný thriller, který se odehrává v uzavřených místnostech. Většina z pouhých 32 natáčecích dnů probíhala v klaustrofobních bunkrech, radarových velínech nebo v telefonních centrálách.

Paradoxně největší slávy se snímek dočkal až s odstupem. Stanley Kubrick totiž tehdy nařkl Lumeta z plagiátorství (náměty si byly velmi podobné) a donutil studio Columbia, aby Lumetovo dílo uvedlo do kin s časovým zpožděním. V roce 1964 tak film ve stínu Dr. Divnolásky neprávem zapadl.

Dnes už ale patří mezi nezpochybnitelnou klasiku žánru.

2. místo: Den poté

V listopadu roku 1983 zasedly v Americe k obrazovkám miliony diváků. Televizní stanice ABC totiž nachystala premiéru snímku Den poté režiséra Nicholase Meyera s Jasonem Robardsem v hlavní roli. Nikdo z téměř sto milionů lidí nebyl úplně připraven na to, co uvidí.

První hodina je záměrně všední. Lidé pracují, chystají svatbu, posedávají v hospodách. Napětí udržuje jen plíživá atmosféra v pozadí a neurčité zprávy o konfliktu v Evropě. A pak to vypukne. Bez digitálních triků, jen s mrazivou praktickou estetikou. Americký Kansas City se promění v peklo. Děj následně sleduje doktora Oakese, který čelí náporu umírajících v nemocnici přeplněné lidmi s nemocí z ozáření.

Ve své době byl film revoluční i tím, že po zásahu bomb nebyl přerušen jedinou reklamou. Žádná společnost si netroufla vložit svůj spot do něčeho tak depresivního.

Traduje se, že prezident Ronald Reagan po zhlédnutí filmu v Oválné pracovně zásadně přehodnotil svou jadernou politiku. Snímek končí děsivým varováním: „Události, které jste viděli, nejsou ani zdaleka tak závažné jako zkáza, která by nastala ve skutečnosti.“

1. místo: Vlákna

Absolutním vítězem našeho žebříčku jsou britská Vlákna. Pokud chceme srovnávat, pak americký Den poté je pouze varovný výstřel, zatímco britský počin od BBC je tvrdý zásah přímo do týla.

Snímek sleduje osudy dvou rodin v průmyslovém Sheffieldu. Mladá dvojice řeší neplánované těhotenství. Zcela tuctový příběh, který je ale v ostrém kontrastu se zprávami o eskalaci války v Íránu. Dokumentární forma postupně nabírá na obrátkách až do odpálení zbraní posledního soudu. Film je brutálně realistický. Po dopadu hlavic už následuje jen čiré zoufalství a totální rozklad společnosti.

Na rozdíl od jiných filmů nemají Vlákna žádné pozitivní poselství. Sledují lidstvo měsíce i roky po útoku. Ukazují novou generaci dětí, které už neumějí mluvit, nemají vzdělání a živoří v troskách světa, kde vládne jen hladomor a předlouhá jaderná zima.

Na slavném filmovém portále Rotten Tommatoes mají Vlákna hodnocení 100%. Znovu je ale vidět nechcete…

Trailer k filmu:

Zdroje:

https://www.rottentomatoes.com/m/threads

https://www.csfd.cz/film/18159-den-pote/galerie/?page=2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Konec_srpna_v_hotelu_Ozon

https://en.wikipedia.org/wiki/Dr._Strangelove