Článek
„Nemohu uvěřit, že dává umělé mléko místo kojení. Přece je jasné, že mateřské mléko je nejlepší!“
„Proč nechává tak malé dítě sledovat televizi? Neví, že to ničí mozek?“
„Podívej na ni, dává svému dítěti hranolky. No fuj!“
S podobnými větami plnými odsouzení se matky setkávají denně. Mnohem častěji, než lidé, kteří děti nemají. Říká se tomu mom-shaming, neboli cílené kritizování, zahanbování a zostuzování matek.
Mom-shaming: čeho se týká?
Důvodem pro mom-shaming jsou rozhodnutí matky nebo její chování, které ostatní považují za nevhodné či špatné. Mom-shaming může praktikovat rodina, přátelé, známí, ale i úplně cizí lidé. Kritika se dotýká všech rozhodnutí, která matka ve vztahu ke svému dítěti činí. Patří sem otázky výchovy (volná, liberální, autoritativní), výživy (kojení či umělé mléko, vegetariánství), porodu (císařský řez, přirozený porod, epidurál), obouvání (barefoot, konfekce) atd. Základní myšlenka mom-shamingu je vždy stejná: bez ohledu na to, co matka dělá, je to špatně. Jako příklad můžeme uvést práci: pokud matka příliš pracuje, je v očích řady lidí sobecká a upřednostňuje kariéru na úkor dítěte. Pokud ale zůstává s dítětem déle doma, je líná a je pro muže přítěží.
Matky matkám
Nejhorší na celém mom-shamingu je, že se jej nejčastěji vůči sobě dopouští mámy navzájem. Ať už jde o pomlouvání, nevyžádané kousavé poznámky nebo zdrcující komentáře pod příspěvkem na sociálních sítích. Matky reagují mom-shamingem jiných matek nejčastěji ve chvíli, kdy se objeví protipól k jejich vlastním názorům a hodnotám, které zastávají. V takovou chvíli cítí silnou potřebu ospravedlnit svou výchovnou metodu. Znevažování ostatních je, jak praví psychologie, základní lidský instinkt, který zvyšuje postavení člověka ve společnosti: Pokud umím něco lepšího, mám vyšší postavení a větší moc. Mom-shaming se tak vlastně netýká ostatních, ale samotných komentujících – je to pokus překonat vlastní pochybnosti.
Zásadní vliv sociálních sítí
Na sociálních sítích se matky často sdružují do skupin. Příznivkyně barefoot obuvi, šátkování, vegetariánství či odpůrkyně očkování, to jsou témata skupin, které mají na Facebooku desetitisíce příznivců. Ženy se v nich navzájem utvrzují v tom, že toto (barefoot, šátkování atd.) je jediná správná cesta. Neváhají pak odsoudit maminky, které se rozhodly jít jinou cestou. Sociální sítě se také stávají prostředkem mom-shamingu tím, že umožňují snadné vyjádření názorů a vnímanou anonymitou se jedinci cítí oprávněni otevřeně kritizovat a ponižovat jiné maminky. Sociální sítě ale hrají roli i ve snižování mateřského sebevědomí. Je zde stále dokola prezentován obraz „správných“ matek, například v podobě zdánlivě dokonalých účtů #MomLife na Instagramu, které ukazují rozzářené matky s potomky. To vede opět k nárustu mom-shamingu jiných maminek jako kompenzaci vlastní nejistoty.
Nízké mateřské sebevědomí
Většinu žen po porodu sžírají pochybnosti o sobě samé, o dítěti i o výchově. Není si jistá, jak správně vychovávat dítě, aby mu neublížila, bojí se selhání. Když se k tomu přidá hormonální nálož a nevyžádané rady okolí, stává se z matek roztřesený uzlíček nervů, který jen zoufale touží po potvrzení, že to dělají správně. Že správně vychovávají své dítě, že ho správně rozvíjí, dávají mu správnou stravu, obuv i pozornost. Jenže místo toho se stanou terčem mom-shamingu. Mom shaming může mít značný emocionální dopad. Přispívá k pocitu viny a selhání. Tlak splnit (nereálná a často si protiřečící) společenská očekávání je enormní a všudypřítomný, což vede ke značnému stresu a úzkosti maminek. Proti mom-shamingu je důležité aktivně bojovat. Uznáváním toho, že každá mateřská cesta je jedinečná a platná, že každá matka má právo dělat rozhodnutí a nebýt za ně jakkoliv souzena. Místo kritiky bychom měli usilovat o vytvoření prostředí, které slaví rozmanitost stylů výchovy. Mámy si zaslouží soucit, porozumění a svobodu prožívat svou vlastní jedinečnou mateřskou cestu, protože přece všechny mají stejný cíl: vychovat co nejlépe své dítě!
