Hlavní obsah
Lidé a společnost

Nejistota a stát. Cesta ze současného stavu společnosti

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Baltazar Kašpar Kutina (Zdroj: Wikipedia Commons, Public Domain)

Ilustrační obrázek - české korunovační klenoty (kresba z 19. století)

Žijeme v době nejistoty. Společnost je rozhádaná, sílí hlasy populismu a extrémismu. Diktátoři sní o novém světovém řádu a snaží se ho uvést k životu. Co máme udělat, abychom ochránili to, co naši předci vybojovali? Na to se zde pokusím odpovědět.

Článek

Pilíř stability a neměnné jistoty

Můžete být sebevíce moderní, progresivní či jinak pokrokový, ale pořád člověk bude chtít mít pocit jistoty, zde se ale nebavím o jednom konkrétním člověku, kde může jistotu zajišťovat rodina, přátelé apod. Zde se bavím o celé společnosti, která je tvořena těmi rodinami, rody atd. Co může zajišťovat tu jistotu pro většinu společnost a co vlastně ta jistota má být?

Jistotou je to, že se jen tak nemůže změnit celé směřování země, např. z prozápadního na provýchodní. V koho vkládáme tu důvěru, že to nedopustí? Je to vláda? Nebo snad parlament? Ne, je to hlava státu, v současnosti prezident. Dokáže aspoň minimálně tu jistotu prezident zajistit? Odpověď je další ne, neboť prezidenta se dá zbavit stejně jako vlády či parlamentu. Pokud tedy vkládáme naději do současného prezidenta Pavla, že nás udrží na Západě, nemusí to tak být, za pět let již prezidentem nemusí být a může se jím stát někdo s naprosto odlišným směřováním. Republika, volený prezident, nedokáží zajistit tuto jistotu. Položím další řečnickou otázku, kdo to může tedy zajistit místo republiky a prezidenta?

Může to být konstituční monarchie s panovníkem. Konstituční monarchie totiž dokáže zajistit a udržovat demokracii prostřednictvím ústavy a panovník, omezený ústavou, může zajišťovat ten pilíř stability a jistoty. Budoucího panovníka vidíme vyrůstat od narození, ten je již od dětství připravován pro budoucí roli hlavy státu. To je ta jistota, něco o čem víme, že zde bude i po dalších volbách a třeba i po naší smrti. Monarcha může i kontrolovat férovost politické soutěže, protože členové panovnické rodiny mají zakázáno volit, být voleni a a být členy politické strany. Politiky by již nemuseli kontrolovat politici. Monarchie provedla různé státy těžkými obdobími. Když bylo Dánsko dobyto Německem za druhé světové války, tak dánský král neutekl, zůstal se svým národem a každý den vyjížděl do ulic na koni a dával lidem naději. Naději ve Spojeném království ve stejné době také dodávala královská rodina. Španělsko se po smrti diktátora Franca stalo také demokracii a to zásluhou španělského krále Jana Karla I., od kterého to nikdo nečekal.

Monarchie není dokonalá, má své chyby, ale oproti republice dokáže vytvořit pilíř jistoty a stability i s demokracií. Češi mají navíc díky odkazu první republiky zakořeněné vnímání prezidenta jako panovníka a český titulární král Karel Habsbursko-Lotrinský je jasného proevropského směřování, více v tomto článku.

Praktická stabilita

Monarchie a panovník dokáží udržovat pocit jistoty a monarcha může i zajišťovat protiváhu k politikům a jejich případné samovůli. Jenže sama od sebe nedokáže odolávat zahraničním diktátorům a jejich režimům. Národní stát s malou armádou nás neochrání a ani USA nemůže být naší jistotou. USA totiž ztratily zájem o Evropu, řeší svoje vnitřní problémy a záležitosti s Čínskou lidovou republikou. Pokud by se k moci znovu dostal Donald Trump nebo jemu podobní, tak se na Ameriku není možnost spolehnout. Co to znamená?

Znamená to, že se Evropa musí konečně vzchopit. Evropská unie musí dojít ke komplexní reformě, který z ní vytvoří decentralizovanou, subsidiární federaci, která bude mít v agendě zahraniční a obrannou politiku s mezinárodním obchodem. To samé si myslí i český titulární král Karel Habsbursko-Lotrinský. Dříve či později budou muset být všechny evropské státy, které nechtějí být pod vlivem Čínské lidové republiky a Ruska, v Evropské unii, kde budou mít rozhodovací pravomoci, nebo pod vlivem Evropské unie, kde rozhodovací pravomoci nebudou mít. EU potřebuje svou vlastní zahraniční politiku, neboť jedině tak může Evropa hrát na geopolitickém poli roli velmoci a potenciálně i supervelmoci. Naši suverenitu to v důsledku vlastně neomezuje, protože jsou naši občané lépe chráněni a náš hlas může být silnější. Dále jsou potřeba společné Ozbrojené síly EU (skládající se z jednotlivých armád členských států, OS EU by zajišťovaly organizační strukturu na evropské úrovni a speciální síly + společný nákup zbraní) a společná evropská kontrarozvědka, taková evropská CIA.

Závěr

Po rozpadu SSSR ztratil Západ cíl, my ho teď musíme najít. Ten cíl je schovaný v obraně našich hodnot vůči autoritářům z Číny, Ruska, Íránu apod., ale i v obraně proti autoritářským tendencím uvnitř naší společnosti. Jako nejlepší zbraň se jeví konstituční monarchie s proevropským panovníkem a Evropská unie se silnou zahraniční a obrannou politikou. Jsme již v jiné době a naší povinností je udělat vše proto, aby východní autoritáři nezvítězili.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz