Článek
Vážený pane prezidente,
v době publikování tohoto videa se nejspíš chystáte, nebo jste již podepsal zákon Lex Ukraina 7, který v sobě bohužel v jeho nynější podobě obsahuje kontroverzní a diskrimináční přílepky a návrhy. Neobracíme se na vás v žádosti o použití prava veto, jelikož je nám opakovaně vyčítáno, že zrovna naše komunita nemá ani právo, ani nárok o nic žádat ve státních věcech České republiky, i když se tyto věci týkají přímo nás. Dnes se na vás ale obracíme jménem 40 tisíc Rusů žijících v České republice s prosbou o vyslyšení, jelikož v této prosbě jsme byli opakovaně ignorováni. Považujeme Českou republiku za svůj domov, a proto bychom se s vámi rádi podělili svými obavami a potížemi, kterým zde aktuálně čelíme.
Od samého začátku rusko-ukrajinské války jsme byli vystaveni různým sankcím, které nejsou založeny na individuální vině, ale na principu viny kolektivní. České střední školy a univerzity přestaly přijímat studenty z Ruska a Běloruska na širokou škálu oborů z důvodu, že představují hrozbu pro národní bezpečnost. Tímto se princip kolektivní viny přímo aplikuje na generace, které žádným způsobem nemohly podílet na aktuální situaci, ani na negativních historických zkušenostech Česka s Ruskem.
Sám ministr vnitra si dovolil nás srovnávat s matrioškami plošně a neodůvodněně. Vnímáme to jako velmi urážící. Už teď si mluví o tom, že aktivní a nespokojení s diskriminací Rusů v Česku jsou potenciálně lobbisti ruského vlivu a manipulátoři. Už teď s námi odmítají komunikovat osobně vážení předkladatelé podobných diskriminačních zákonů.
Někteří z nás neviděli své příbuzné žijíci v Rusku již téměř pět let. Turistická víza pro Rusy byla zrušená už v březnu 2020. Nemůžeme ani posílat pozvánku svým blízkým. Stává se, že nám ruší účty nebo zamítají jejich zakládání, i když nemáme žádné finanční vazby na Rusko. Banky nám můžou odmítat poskytnout úvěr nebo hypotéku na základě našeho občanství. Někteří developeři nám odmítají prodávat nemovitosti. Nicméně řečníci z řád politiků nám opakovaně sdělují, že majitelé trvalého pobytu v České republice mají skoro stejná práva jako čeští občané. Nemůžou jenom volit a být zvolení. Vidíte, že to tak zdaleka není.
Již tři roky jsou na nás, Rusy žijící v zahraničí léta či desetiletí, uplatňovány stále nové a nové sankce kvůli riziku bezpečnostních rizik. My však stále vnímáme Česko jako svůj domov. Žijeme a pracujeme tady. Vychováváme děti v české kultuře a jazyce. Někteří mají české rodiny. Platíme daně a přispíváme české společnosti. Značné omezení možnosti naturalizace však vnímáme jako jasný signál k tomu, že tu nejsme žádaní či vítaní.
Opakovaně se mluví o našich vázbách s Ruskou federací, které představují bezpečnostní riziko. Důkazy demokratičnosti a opozičnosti většiny Rusů žijících v České republice jsou věřejně známé. Stačí se podívat na výsledky posledních prezidentských voleb. Proto podle mě je dostatečně jasné, že s námi Ruská federace rozvázala jakékoliv závazky zahájením zbrojeného valečného konfliktu na území Ukrajiny. Nemáme žádnou spojitost s válkou, ale teď se tady v bezpečí taky necítíme. Tolerováním diskriminace jedné menšiny se otevírají dvířka k cestě, kde bude možná jakákoliv další diskriminace. U toho bych chtěl jenom zmínit, že diskriminace začíná právě u těch, koho nám není líto, ale nemusí u nich skončit.
Čeští politici, včetně vás, pane prezidente, od začátku války vyzývali k tomu, aby nebyl uplatňovan princip kolektivní viny. Mluvilo se o nutnosti posuzování každého člověka individuálně. Tak prosím, posuzujte nás na základě našich osobních hodnot, ne na základě státu, na jehož území jsme se narodili. To jsme se vybrat nemohli. V celé věci bychom se s vámi rádi taky někde osobně setkali a probrali tuto nespokojnost jedné z nejpočetnějších komunit v České republice. Myslím si, že stále můžeme hledat společné řešení veškerých konfliktů a nepochopení. Rusové, nerovná se ruský režim. Prosíme vás, neberte nám a našim dětem možnost se stát součástí evropské společnosti.
Jsme Lidé. Stejní jako vy.
