Rusové v Česku: Jak je vykresluje propaganda a jací jsou ve skutečnosti?

Názory na postavení cizinců v České republice se výrazně liší. Na jedné straně zaznívá uznání, že migranti pomáhají zmírňovat nedostatek pracovních sil a významně přispívají k české ekonomice. Na straně druhé se objevují tvrzení, že pouze čerpají sociální dávky, berou práci místním obyvatelům a soustavně porušují zákony.

V případě Rusů žijících v České republice jsou však stereotypní představy ještě výraznější. Negativní obraz dále posiluje zpravodajství o válečném dění i clickbaitové titulky médií informující o dalším prohřešku „ruskojazyčných cizinců“. Takové označení však může být zavádějící. Ruským jazykem ve světě hovoří přibližně 300 milionů lidí, tedy podstatně více, než kolik Rusů žije na celém světě. Člověk, kterého na české ulici zaslechneme mluvit rusky, proto vůbec nemusí být občanem Ruska.

Aktéry podobných zpráv tak často bývají lidé, kteří nemají s Ruskem nic společného. V roce 2024 například vzbudila pozornost českých médií zpráva, podle níž měli Rusové v Praze napadnout ukrajinskou dobrovolnici. Později se však ukázalo, že pouze jeden z účastníků incidentu byl „rusko-ukrajinského původu“, zatímco ostatní pocházeli z „jiné země bývalého Sovětského svazu“.

Některé podobné zprávy se později ukážou jako nepravdivé. V roce 2023 zveřejnil německý deník Die Welt článek, v němž tvrdil, že „rusky mluvící muž napadl děti a fyzicky jim ublížil kvůli tomu, že hovořily ukrajinsky“. Informaci převzala řada českých médií, včetně velkých a známých redakcí. Zprávu zveřejnil například server iDNES.cz. Příznačné je, že se „rusky mluvící muž“ z původního článku bez jakéhokoli doloženého důvodu proměnil v titulku jednoduše v „Rusa“. S podobným posunem významu se v českých médiích setkáváme opakovaně.

Policejní vyšetřování následně ukázalo, že událost měla zcela jiný průběh. Nešlo o útok motivovaný nenávistí ani o úmyslný pokus někomu ublížit a chlapec přiznal, že policii lhal. Die Welt původní článek ze svých internetových stránek odstranil a zveřejnil navazující text popisující nově zjištěné okolnosti případu: Ukrainischen Jungen von Brücke geworfen? Wende im Fall Einbeck – WELT.

Žádné z českých médií, která původní zprávu převzala, však svůj článek nestáhlo ani nezveřejnilo výsledky vyšetřování. Nestalo se tak ani po opakovaných dopisech adresovaných redakcím s žádostí o objektivní informování o případu.

Nepravdivé informace a clickbaitové titulky přitom nejsou jediným problémem provázejícím mediální obraz Rusů. Média někdy naopak opomíjejí skutečnosti, které nezapadají do předem vytvořeného výkladu událostí. Dmitrij, člen komunity JsmeLide, vzpomíná na události 24. února 2022:

S obdobně selektivním přístupem médií se Rusové setkali také při přijímání zákona, který zmrazil udělování českého občanství ruským občanům. Pouze jedno menší české médium o věci informovalo bez zkreslení. Česká republika se tak stala jedinou zemí na světě, která ruským občanům plošně znemožnila získat státní občanství. Takové opatření lze označit za hrubě diskriminační.

Jaký obraz tedy nabízejí statistiky, oficiální údaje a doložitelná svědectví? Začněme údaji Českého statistického úřadu: ty ukazují, že Rusové mají v České republice mezi hlavními skupinami cizinců nejvyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, a to 41 %.

Podle oficiálních statistik přijela většina občanů Ruska do České republiky za studiem nebo prací. Přibližně 30 procent z nich zastává řídicí nebo odborné pozice. Jde o nejvyšší podíl mezi všemi skupinami cizinců v zemi.

Pod pojmem „odborníci“ se v klasifikaci ISCO-08 označují vysoce kvalifikovaní pracovníci, například inženýři, programátoři, lékaři, právníci, vysokoškolští učitelé, architekti a vědci.

Druhý nejvyšší podíl kvalifikovaných pracovníků mezi cizinci mají Slováci (17 %). Pro srovnání: nejvyšší podíl nekvalifikovaných pracovníků vykazují občané Maďarska a Bulharska (v obou případech 47 %), dále Rumunska (46 %), Ukrajiny (35 %) a Polska (20 %).

Tento obraz potvrzují také údaje o držitelích takzvaných modrých karet, mezi nimiž tvoří ruští občané nejpočetnější skupinu. Modrá karta je pobytové oprávnění určené vzdělaným a vysoce kvalifikovaným pracovníkům ze zemí mimo Evropskou unii – například vědcům, inženýrům, programátorům či pedagogům. Podmínky pro její získání jsou přísné. Žadatel musí mít vysokoškolské vzdělání nebo několikaletou doložitelnou odbornou praxi a pracovní nabídku od českého zaměstnavatele se mzdou převyšující celostátní průměr. Zaměstnavatel navíc musí prokázat, že pro danou pozici nenašel mezi českými uchazeči kandidáta s požadovanou kvalifikací.

Mezi cizinci, kterým české firmy a organizace nabídly přestěhování do České republiky na základě modré karty, zaujímají ruští občané první místo. Podle posledních dostupných údajů za rok 2024 bylo mezi 1 834 držiteli modré karty v České republice 568 občanů Ruska – tedy téměř každý třetí.

Na dalších místech podle počtu vydaných modrých karet jsou občané Indie a s výrazným odstupem občané Ukrajiny. Držitelů modrých karet z Ukrajiny je téměř třikrát méně než držitelů z Ruska. V dalším pořadí následují občané Turecka, Běloruska a Kazachstánu.

Tato čísla jsou o to pozoruhodnější, že od začátku pandemie v roce 2020 byla ruským občanům nová pracovní víza a pobytová oprávnění vydávána jen v minimální míře a od roku 2022 se nevydávají vůbec. Během uplynulých šesti let navíc řada držitelů modrých karet získala trvalý pobyt, takže v minulosti byl jejich počet podstatně vyšší. V roce 2021 se například podíl ruských občanů mezi držiteli modrých karet blížil polovině všech cizinců v České republice, kteří tento druh oprávnění měli.

Ve veřejném prostoru se opakovaně objevuje tvrzení, že cizinci v České republice nerespektují zákony a ve velkém páchají trestnou činnost. Stejný stereotyp bývá vztahován také na Rusy. Z Výroční zprávy o stavu veřejné správy České republiky i ze zprávy služby kriminální policie a vyšetřování však vyplývá, že ruští občané vykazují ze všech početných skupin cizinců nejnižší míru kriminality. V příslušné statistice figurují na posledním, desátém místě. Nejde přitom pouze o absolutní počet trestných činů, ale také o jejich podíl vzhledem k počtu příslušníků jednotlivých skupin žijících v zemi. Obdobný výsledek se ve statistikách objevuje dlouhodobě.

Podle údajů za rok 2022 připadal nejvyšší počet trestných činů v přepočtu na počet obyvatel na občany Moldavska, následovali občané Polska, Slovenska, Rumunska a Bulharska. Ruští občané po celé sledované období vykazovali nejnižší míru kriminality ze všech porovnávaných skupin cizinců dlouhodobě pobývajících v České republice. Tento závěr podporují také novější údaje. Ve zprávě Policie České republiky za rok 2025 ruští občané vůbec nefigurují: počet evidovaných trestných činů byl natolik nízký, že se nedostali ani mezi deset skupin cizinců s nejvyšším počtem trestných činů - přestože jsou v tomto žebříčku zastoupeny i mnohem méně početné diaspory (polská, rumunská, bulharská, maďarská a další).

Rozšířený je rovněž mýtus, podle něhož jsou Rusové žijící v České republice převážně špioni či „agenti“. Faktem však zůstává, že dosud nebyl žádný občan Ruska, který v České republice získal vízum či pobytové oprávnění za účelem studia, práce nebo sloučení rodiny, veřejně obviněn ze špionáže ani sabotáže. Žádný z nich nebyl obviněn ani z „činnosti pro cizí mocnost“, tedy z trestného činu, jehož zavedení do trestního zákoníku navrhla v minulém roce strana STAN s odůvodněním, že má sloužit k „ochraně před vnějšími hrozbami“. Dostupná fakta tedy nenasvědčují tomu, že by ruští občané žijící v České republice takovou hrozbu představovali.

Všechny žádosti o víza, dlouhodobý či trvalý pobyt a občanství navíc podléhají důkladnému prověřování ze strany policie a Bezpečnostní informační služby. Žádost může být zamítnuta z důvodu „potenciální bezpečnostní hrozby“. Pokud jde o žádosti o občanství, po mnoho let – až do okamžiku, kdy bylo ruským občanům znemožněno české občanství získat – nebyl podíl zamítnutých žádostí ruských občanů vyšší než u občanů jiných zemí. Naopak se rok od roku soustavně snižoval.

Další často opakovaný mýtus tvrdí, že většina Rusů podporuje válku. Tato představa může souviset s tím, že mnozí Rusové žijící v České republice odmítají s lidmi, které dobře neznají, hovořit o politice Ruské federace a o svém postoji k válce na Ukrajině. Obávají se totiž možných následků pro sebe a své rodiny. Jejich mlčení je pak mylně vykládáno jako souhlas s ruskou politikou.

Při posuzování politických názorů Rusů žijících v České republice je proto namístě vycházet především z ověřitelných skutečností.

Stovky Rusů se od začátku války zapojily do dobrovolnické činnosti a pomáhaly ukrajinským uprchlíkům; mnozí v této pomoci pokračují dodnes. V Praze se rovněž konala několikatisícová demonstrace Rusů proti válce a ruské agresi.

Skutečný obraz však nabízejí především fakta. Oficiální výsledky posledních ruských prezidentských voleb na konzulátu v Praze i výsledky nezávislých exit pollů jasně ukazují, že současnou politiku ruského prezidenta podpořila pouze malá část Rusů žijících v České republice.

Předsedkyně ruské Ústřední volební komise nedávno navrhla, aby občané Ruské federace žijící v zahraničí ztratili právo hlasovat v ruských volbách. Výsledky zahraničního hlasování ruským úřadům zjevně nevyhovují. Evropská média však bohužel věnují jen malou pozornost skutečnostem, které Rusy ukazují v příznivějším světle. Je proto pravděpodobné, že se k mnoha čtenářům tyto informace vůbec nedostaly.

Střízlivý pohled na dostupná fakta ukazuje podstatně odlišnou skutečnost, než jakou vytvářejí média soustředěná na ojedinělé případy a výrazné titulky. V některých případech přitom dochází i k otevřenému zkreslování informací. Přestože Rusové netvoří v České republice početnou skupinu, je mezi nimi mimořádně vysoký podíl vzdělaných a vysoce kvalifikovaných lidí, kteří významně přispívají české ekonomice i společnosti. Statistiky rovněž ukazují, že jde o skupinu s velmi nízkou mírou kriminality. Mnozí její příslušníci se hlásí k proevropským a demokratickým hodnotám.

Tito lidé žijí mezi námi, většina společnosti si jich však nevšímá. Nevzbuzují pozornost právě proto, že nezpůsobují problémy a snaží se začlenit do českého prostředí. V každé společenské skupině se samozřejmě najdou jednotlivci, jejichž jednání vybočuje z pravidel. Právě jejich případy se nejčastěji dostávají do titulků a zůstávají v paměti. Slušní lidé, kteří bez ohledu na svou národnost tvoří naprostou většinu, se protagonisty zpráv stávají jen zřídka.

Výstižně to shrnuje Vladislav, člen komunity JsmeLide: