Článek
Zveřejním tři články včetně tohoto, vydané s týdenním rozptylem.
Každý z nich bude popisovat příběh jedné z legend očima dvou kluků, kteří na fotbale vyrostli.
A teď už pojďme na to.
Úvod
...na řadu se dostal Gonzálo Montiel. Byl to on, kdo poslal dlouhý pas z obrany až na vápno Francouzů před gólem Messiho a zároveň to byl on, kdo zavinil penaltu v prodloužení. Jeho „lonely walk“ tak měla rozhodnout na čí stranu se přikloní štěstí a karty hráli v jeho prospěch. Gonzálo si staví míč...... rozhodčí dává pokyn.. .
... a Gonzálo??? …
Píše se 27. květen 2009, dva malí chlapci se večer schází u televize. Jsou to bratři, ten starší jde sledovat svého idola. Cristiana Ronalda, už tehdy legendu Premier league a držitele zlatého míče, nejlepšího hráče na světě. Ten mladší… fandí United jako brácha, ale hlavně doufá, že uvidí něco parádního.
Tehdy v Římě vedl Manchester na střely 4:0…"Mami, mami, představ si, už vedou na střely 4:0"…"No jen se neboj, to oni můžou mít jednu střelu a hned z ní dají góla". A jak řekla, tak se do 30 vteřin stalo. Samuel Eto'o… 1:0 pro Barcelonu. Ze hry si tolik ani nepamatuji, ale jeden moment oběma chlapcům utkvěl v paměti navždy. 70. minuta, Xavi má balón před vápnem a posílá načechraný centr. „Messi“, tehdy jsem to jméno slyšel poprvé. Míč za Van der Sarem, polibek vyzuté, svítivě modré kopačky a první kapitola byla dopsána.
Jak je to možné, jak mohl ten úžasný tým Manchesteru United s nejlepším hráčem světa prohrát? A kdo je ten Messi?
Požehnaný chlapec
Pro odpověď si budeme muset představit dalšího chlapce, chlapce ze Sao Paula. Nebo požehnaný talent ze Santosu chcete-li.
Neymar da Silva junior byl tehdy sedmnáctiletým fotbalistou Santosu v nejvyšší brazilské lize. V devatenácti letech pomohl Santosu vyhrát po 48 letech čekání Copa Libertadores, tedy Pohár Osvoboditelů, jihoamerickou obdobu Ligy Mistrů. Byl zvolen nejlepším hráčem soutěže a už tehdy bylo nad slunce jasné, že jde o mimořádně talentovaného fotbalistu.
Neymar da Silva junior byl tehdy sedmnáctiletým fotbalistou Santosu v nejvyšší brazilské lize. V devatenácti letech pomohl Santosu vyhrát po 48 letech čekání Copa Libertadores, tedy Pohár osvoboditelů, jihoamerickou obdobu Ligy Mistrů. Byl zvolen nejlepším hráčem soutěže a už tehdy bylo nad slunce jasné, že jde o mimořádně talentovaného fotbalistu.Neymar da Silva junior byl tehdy sedmnáctiletým fotbalistou Santosu v nejvyšší brazilské lize. V devatenácti letech pomohl Santosu vyhrát po 48 letech čekání Copa Libertadores, tedy Pohár osvoboditelů, jihoamerickou obdobu Ligy Mistrů. Byl zvolen nejlepším hráčem soutěže a už tehdy bylo nad slunce jasné, že jde o mimořádně talentovaného fotbalistu.
Dokázal se dostat do top 10 v žebříčku Ballon d’Or jako snad jediný hráč v historii, který v hodnoceném období nenastupoval v Evropě. Jeho kličky, ikonický rainbow flick, hbytost, dribbling, zakončení pravačkou a schopnost kombinace ve spojení s jedním z nejhezčích gólů všech dob oceněným Puskas award předznamenávali přesun do jednoho z evropských velkoklubů. Mluvilo se o Chelsea, Realu Madrid i Juventusu. Ale nakonec to byla v létě 2013 Barcelona, která mladého kanárka přivedla.
První sezóna byla bojem s evropskou kulturou. Mladík, který byl kromě ryzího talentu známý především tím, že na tréninku nehrábne navíc, si musel zvyknout, že na jeho post čeká dvacet dalších, ne snad takových jako on, ale hladových a ochotnějších pro úspěch trpět. Bůh ví, jak to nakonec dokázal, zda skutečně stačil pouze ten talent, nebo se opravdu pověnoval fyzické přípravě, ale další sezóna byla zlomová.
Možná i proto, že před ní musel překonat těžké zranění z Mistrovství světa. Děkujeme pane Zunigo, slušelo by se říct, za to že jste toho chlapce připravil o životní turnaj a možná i životní úspěch.
Na domácím Mistrovství světa 2014 předváděla Brazílie s Neymarem ofenzivní, pohledný a především úspěšný fotbal, byla to ta pravá brazilská samba na hřišti a fanoušci mohli znovu mluvit o „joga bonito“ v podání svého národního týmu.
Brazílie i přes remízu 0:0 s Mexikem postoupila ze skupiny díky dvěma gólům Neymara v zápase s Chorvatskem i Kamerunem. S Chile proměnil poslední brazilskou penaltu v rozstřelu a ve čtvrtfinále s Kolumbií asistoval při gólů Thiaga Silvy z rohu, když perfektním přímým kopem zajistil postup David Luiz. Byla to ale 86. minuta, kdy po rohovém kopu úderem kolene do dolní části beder složil mladého Brazilce kolumbijský obránce k zemi. Tehdy jeho cesta šampionátem skončila, ale osud národního týmu se měl psát dál.
Semifinále Mundialu 2014 bez Neymara a Thiaga Silvy bylo však černým dnem v historii brazislkého fotbalu, ne-li národa jako takového, v režii německého Mannschaftu samozřejmě.
To ale nemohlo zabránit tomu, že v další sezóně vzniklo jedno z nejkrásnějších a pro dospívajícího chlapce a jeho o pár let staršího bratra vůbec to nejkrásnější fotbalové spojení v historii, trio MSN, Messi, Suaréz…… a Neymar! Můžete srovnávat, hledat statistiky a snažit se být „objektivní“, ale nakonec, čistě subjektivně…. Sledovat tyhle tři hrát společně fotbal na té nejvyšší světové úrovni? To byla účiněná nádhera, dokonalost sama.
Ne nadarmo tým Luise Enriqueho získal treble. Byl to fotbal krásný na pohled i efektivní na hřišti. Neymar byl toho důležitou součástí, dílek skládačky tvořený dokonalým dribblingem, přesnou pravačkou jak při střele tak přihrávce a triky, které připomínaly Ronaldinha, jenom byly ještě lepší a míra, se kterou mu pravidelně vycházely k obcházení protihráčů a vytváření prostoru pro spoluhráče, byla dechberoucí, až k neuvěření co ten chlapec dokáže. Celé to završilo přiznání na oslavném šátku pres čelo při vítězství ve finále Ligy Mistrů nad Juventusem… „100 % JESUS“. Tedy v překladu „jsem pouze člověk jako vy, jen s velkou porcí štěstí od boha, ve kterého věřím“. Ať už to je vyjádření silné víry, nebo vděčnosti, či obojího zároveň. Něco na tom bude.
Sezónu 2015-16 prožil chlapec ze Sao Paula ve stínu velkého Lionela, stejně jako tu předchozí a všechny následující, jak tomu chtěl osud. Nicméně tu bylo jedno období, jedno okno, kdy se oblaka rozevřela. Onen Messi ze začátku článku totiž od konce září do konce listopadu nenastoupil k devíti utkáním Barcelony v řadě. Mnozí fanoušci Barcelony toto období označují za to nejlepší, co kdy Neymar předvedl na klubové scéně. Pro ilustraci: 9 soutěžních zápasu za Barcelonu, 11 gólů a 9 asistencí. Včetně prohry se Sevillou, El Clasica a samozřejmě ten ikonický gól proti Villarrealu. Neymar na ježka, údajně jako výsledek sázky s Dani Alvesem, tak podle mnohých zůstává tou nejlepší verzí Neymara, která kdy spatřila světlo světa.
Další sezóna byla přehlídkou krásných akcí tria MSN. Ale kromě titulu v Copa del Rey se zapsala do historie především něčím dosud nevídaným. Nešlo o vyhranou soutěž ani historický zápis do individuálních statistik jednoho hráče. Byl to jeden jediný zápas. Večeru 8. Března 2017 v Barceloně na Camp Nou se totiž španělsky říká „La Remontada“.
Po osmifinálové prohře v Paříži 4:0 musela Barcelona doma dotahovat manko. Zdálo se to nemožné. Trenér Enrique pravil před zápasem „Pokud nám mohou dát v jednom utkání 4 góly, my jich můžeme dát šest“. A tak se taky stalo. Vítězství 6:1 spečetil Sergio Roberto v 95. minutě, ikonická fotka při oslavách postupového gólů obsahuje Lionela Messiho se zdviženou pěstí právé ruky, ale zápas patřil jinému hráči. Jmenuje se Neymar da Silva Junior a to on proměnil v 88. minutě přímák, pak penaltu (pozdravy za herecký výkon Luise Suareze) a nakonec poslal centr za obranu, který našel Sergia Roberta. Bylo to ten večer, kdy mi došlo: „Ten kluk může být nejlepší, když bude chtít“.
Snad právě proto, že mohl a chtěl být nejlepším hráčem světa. A chtěl to dokázat především sám za sebe s týmem, který je postavený na něm, odešel v létě 2017 do Paříže, do týmu kterému onehdy večer sebral postup. Nyní mu měl vládnout. Alespoň na hřišti. V pozdějším rozhovoru přiznal, že rozhodl sen malého brazilského chlapce, který chtěl dobýt evropský fotbal.
Po neúspeších na Copa Americe a Mundialu se měla psát nová kapitola. První sezóna už ve spolupráci s Kylianem Mbappem vypadala slibně, na pohled to byl starý dobrý Neymar, který sázel soupeřům jesle jak na běžícím páse a v kombinaci s Mbappem a jeho rychlostí měli tvořit základ pro tým, který vyhraje ne jen francouzskou Ligue 1, ale také Ligu Mistrů.
Požehnanému chlapci se ale vymstilo to, co ho provázelo od začátku. Nedostatečná fyzická příprava ve spojení s extrémně pohyblivou hrou znamenala pozdní reakce protihráčů na změny směru a s těmi přichází i fauly, kterým slabý kotník čelí vždy hůř než ten zpevněný. Dodnes jsem přesvědčen o tom, že pokud by se udělalovaly v této éře fotbalu žluté karty přísněji, Neymar by byl nejlepším hráčem tohoto sportu. Ale tak to není a on prožil svá nejlepší léta večně zraněný v PSG, kdy každé léto prosakovaly informace o jeho touze po návratu do Barcelony. Na to už ale vzhledem k finanční situaci v Barce bylo pozdě. Neymarův transfer z Barcelony do PSG za 222 milionů eur tak dodnes zůstává nejdražším přestupem a scénář jeho setrvání v Barceloně tím největším „Co kdyby….?“ fotbalové historie.
V PSG pravidelně vyhrával Ligue 1, ale nejblíž vítězství Ligy Mistrů v dresu Pařížanů byl ve finále 2020 proti Bayernu Mnichov. Vítězný gól tehdy za bavory vstřelil hlavou bývalý hráč PSG Kingsley Coman.
Nejlepšímu střelci historie brazilského nároďáku se týmově nedařilo ani tam. Mistrovství světa 2018 skončilo přesnou ranou po sólu De Bruyneho ve čtvrtfinále a Copa Americu vyhrála Brazílie v roce 2019 bez něj, jelikož byl zraněný.
Malou náplastí na neštěstí bohem požehnaného chlapce se staly sezóny 21-22 a 22-23, kdy si znovu zahrál se svým bývalým parťákem Messim. V první sezóně sice pár akcí lahodilo oku, ale žádný zvrat ve výkonnosti se nekonal. Až ta druhá, kdy se mělo mistrovství světa konat v prosinci kvůli lokaci v subtropickém Kataru přinesla viditelné zlepšení formy. Souhra s Messim fungovala skvěle a co se zdálo jako nejkrásnější fotbal pro diváka vypadalo skvěle i v číslech. Za prvních 15 kol 11 gólů a 9 asistencí. Ten kluk hrál o zlatý balón.
Mundial 2022 měl být poslední šance Neymara vyhrát svým uměním velkou trofej pro Brazíli. Jelikož se znalostmi jeho vztahu k životosprávě a schopnosti udržet se po třicítce ve formě typické pro brazilské hráče se nedalo čekat, že by za čtyři roky v USA byl schopný nastoupit, natož vést mužstvo na hřišti. Jeho okamžik přišel v nastavené minutě prvního poločasu prodloužení čtvrtfinálového utkání s Chorvatskem, kdy za stavu 0:0 po narážečce s Paquetou předvedl skvělou individuální akci a po krátké kličce na gólmana zasunul míč do sítě. 1:0….
Brazílie byla v prodloužení jasně lepším mužstvem, ale jak už to bývá, hlava pracuje, až když máte co ztratit. Jeden přízemní centr na vápno, Petkovičova střela tečovanná Marquinhosem mimo dosah Alissona… 1:1 ve 117. minutě zápasu. Pak už přišlo jen dovršení smůly spoluhráče z PSG a Marquinhosova penalta do tyče znamenala oslavy na pobřeží Jadranu. Kanárci v čele s Neymarem na trofej nedosáhnou… už nikdy.
Po návratu z mistrovství už to nebyl ten stejný Neymar. Za dalších 9 kol v ligue 1 připsal jen dva góly a dvě asistence než se znovu vážně zranil a sezónu nedohrál.
V národním dresu pak došlo k dalšímu ještě vážnějšímu zranění vazu v koleni. Musela přijít operace a dlouhá rekonvalescence. I přesto měl saúdskoarabský klub Al-Hilal podepsat s Neymarem lukrativní smlouvu, i když každému muselo být jasné, že s jeho morálkou, vážností situace a věkem (31 let) už nebude možné aby se vrátil ten stejný hráč. Sám jsem tvrdil, že ten kluk už fotbal hrát nikdy nebude.
Myslel jsem, že se má slova potvrdila, když nastoupil v Al-Hilalu jen do 3 utkání. Ale od počátku roku 2025 do teď odehrál ještě v dresu Santosu 37 utkání. Stačilo to na nominaci na Mundial. Už opravdu poslední…. Na něm kanárci nepatřili mezi favority a Neymar nebyl tahounem mužstva, ale v posledním zápase proti Norsku jsme viděli jeho posledních 35 minut slávy. Poslední proměněnou penaltu, poslední potřebu se hádat s noname brankářem o tom, kdo je tu skutečný borec, poslední pokus o kličku, poslední narážečku… Děkujeme Done Carlo. Je velkou smůlou tohoto chlapce, že se narodil do té nejslabší fotbalové generace svého národa.
Můžeme si myslet, co chceme. Že pořád padal, válel sudy jak druhák na tělocviku, že žil mnohdy nezřízený život. Ale fotbalista? Fotbalista to byl dámy a pánové náramný a koukalo se na to krásně. Za všechny ty rainbow flicks, za brazilskou sambu, za éru Barci i za Paříž, za Remontadu… děkujeme.
100 % JESUS, požehnaný chlapec.
