Článek
Glioblastom patří mezi nejčastější a zároveň nejagresivnější zhoubné nádory mozku u dospělých. Každý rok je diagnostikován přibližně u 3 až 4 lidí ze 100 000, přičemž navzdory intenzivní léčbě je medián přežití 12-18 měsíců. I přes chirurgické odstranění nádoru, ozařování a chemoterapii se totiž nádor často vrací - blíže jsem glioblastomu a jeho specifických vlastnostech psal zde.
Rok 2026 přinesl několik zajímavých novinek ve vývoji léčby a přestože zatím nejde o „zázračný lék“, stojí za to podívat se na tři z nich, které se pokusím srozumitelně vysvětlit níže.
Personalizovaná vakcína: návod pro imunitní systém, jak rozpoznat nádor
Jednou z letošních zajímavých novinek jsou výsledky testování personalizované DNA vakcíny GNOS-PV01. Pro jistotu uvádím, že samozřejmě nejde o vakcínu podávanou preventivně, ale o látku připravenou na míru pro konkrétního pacienta, respektive jeho nádor.
Nejprve se provede genetická analýza nádoru, při níž se hledají jeho charakteristické mutace. Na jejich základě se následně vytipují takzvané neoantigeny, tedy části pozměněných bílkovin, podle kterých imunitní systém může nádorové buňky rozpoznat.
První studie byla malá, pouze s devíti pacienty, avšak vakcína u všech s výjimkou jednoho vyvolala specifickou imunitní odpověď proti vybraným neoantigenům (u pacienta bez odpovědo mohlo jít o oslabení imunity léčbou kortikosteroidy, což autoři uvádí). Po dvou letech žila třetina účastníků a jeden pacient byl naživu ještě více než čtyři roky po počáteční operaci.
To ale ještě neznamená, že vakcína prodlužuje život o několik let. Studie byla malá a bez randomizované kontrolní skupiny, takže z ní nelze spolehlivě určit, jak velký podíl na přežití měla skutečně samotná vakcína.
Proč je to důležité? Ačkoli personalizované neoantigenní vakcíny samozřejmě nejsou novou myšlenkou, letošní výsledky však přinášejí další důkaz, že tento přístup lze u glioblastomu prakticky uskutečnit a vyvolat jím cílenou imunitní odpověď proti nádorovým buňkám.
TLX101-Tx: radioaktivní látka „hledá“ nádorové buňky
Druhá slibná strategie využívá úplně jiný princip. TLX101-Tx je radiofarmakum, tedy léčivý přípravek obsahující radioaktivní izotop.
Glioblastomové buňky často ve zvýšené míře vytvářejí transportér označovaný jako LAT1, který za normálních okolností pomáhá buňkám získávat z krve některé aminokyseliny a další potřebné sloučeniny a podílí se také na přenosu látek skrze hematoencefalickou bariéru. Ta v podstatě funguje jako filtr mezi prostředím mozku a cévním systémem a chrání tak mozek před nežádoucími latkami v krvi, což ale mohou být i léčiva.
TLX101-Tx je malá molekula navržená tak, aby tento transportní systém využila, díky čemuž může právě hematoencefalickou bariéru překonat a dostat se do mozku. A protože buňky glioblastomu často obsahují LAT1 ve zvýšeném množství, léčivo by se mělo v nádorové tkáni hromadit (ve skutečnosti je cílení trochu složitější, ale základní myšlenka je tato). Radioaktivní jód-131, který je na molekulu navázán, pak uvolňuje záření poškozující buňky v bezprostředním okolí.
Pokud se tedy TLX101-Tx skutečně koncentruje v nádorové tkáni, může záření působit přímo tam, kde má. Zjednodušeně řečeno je tedy principem léčby dopravit zdroj záření co nejblíže k nádoru, místo aby záření působilo na celý organismus. K tomu má léčivu pomoci právě transportní systém LAT1.
V dubnu 2026 dostal první pacient dávku TLX101-Tx v mezinárodní studii fáze III u pacientů s glioblastomem při první recidivě, tedy návratu onemocnění. To je důležitý moment, zároveň ale stále nevíme, zda léčba skutečně pacientům s recidivujícím onemocněním prodlouží život. Na to má odpovědět právě výše zmíněná studie, která má posoudit, zda přidání TLX101-Tx k lomustinu (používaný protinádorový lék) zlepšuje výsledky oproti užívání lomustinu samotného.
ITM-31: záření přímo do pooperační dutiny
Třetí metoda využívá dutinu, která po chirurgickém odstranění nádoru zůstává v mozku, jako místo pro přímé podání léčby.
Ani při velmi úspěšné operaci totiž u glioblastomu nelze odstranit všechny nádorové buňky, které jsou charakteristicky rozptýleny v okolí nádoru a prorůstají do přilehlé mozkové tkáně, což později může vést k recidivě.
ITM-31 je experimentální léčba, která se po dokončení standardní léčby aplikuje přímo do místa, odkud byl nádor odstraněn. Obsahuje radioaktivní lutecium-177 navázané na fragment protilátky, který rozpoznává protein CA XII. Ten se podle dosavadních výzkumů nachází na povrchu buněk u více než 90 % případů glioblastomu, zatímco ve zdravé mozkové tkáni chybí.
Cílem je tak zasáhnout mikroskopické zbytky nádoru přímo v místě, kde vznikl, a přitom co nejvíce omezit ozáření okolní zdravé tkáně. Výhodou je také to, že léčba nemusí překonávat hematoencefalickou bariéru jako u předchozího přístupu, protože radioaktivní látka se podává přímo do pooperační dutiny.
První klinická studie zahrnula deset pacientů a její nábor byl v červnu 2026 dokončen. V aktualizovaných předběžných výsledcích vědci uvedli, že všech deset pacientů bylo v době zveřejnění stále naživu a bezpečnostní profil léčby byl podle dosavadních údajů uspokojivý. Zároveň byly popsány první známky možné protinádorové účinnosti.
Jde však stále o studii fáze I, jejímž hlavním cílem je především posoudit bezpečnost, snášenlivost a vhodné dávkování, takže z dosavadních výsledků zatím nelze vyvozovat, že ITM-31 prodlužuje přežití. Pacienti jsou nadále sledováni a teprve další studie ukážou, zda se předběžné známky účinnosti skutečně potvrdí.
Naděje, ale zatím ne průlomová léčba
Tři letošní novinky spojuje jedna věc: snaha zasáhnout glioblastom co nejpřesněji podle jeho biologických vlastností.
Vakcína se snaží naučit imunitní systém rozpoznat konkrétní nádor. TLX101-Tx využívá transportní systém LAT1 k tomu, aby k nádorovým buňkám dopravil radioaktivní látku. ITM-31 se zase snaží ozářit mikroskopické zbytky nádoru přímo v místě po operaci.
Ještě není možné říci, že některá z těchto metod glioblastom zásadně změnila. Na to si musíme počkat na výsledky větších klinických studií. Rok 2026 je ale zajímavý tím, že několik velmi přesně cílených přístupů se posouvá v klinickém vývoji stále blíže skutečné klinické praxi.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Garfinkle, E.A.R., Perales-Linares, R., Gimple, R.C. et al. Adjuvant personalized multivalent neoantigen DNA vaccination for MGMT unmethylated glioblastoma: a phase 1 trial. Nat Cancer 7, 1064–1079 (2026). https://doi.org/10.1038/s43018-026-01163-w
https://www.itm-radiopharma.com/news/press-releases/press-releases-detail/itm-helmholtz-munich-and-the-university-of-muenster-announce-updated-preliminary-phase-1-data-with-itm-31-in-glioblastoma-patients-757/
https://telixpharma.com/news-views/telix-doses-first-patient-in-phase-3-ipax-bright-trial-of-tlx101-tx-for-recurrent-glioblastoma/
