Článek
Bulvární média milují tragické příběhy, a většina veřejnosti tak chápe nádor na mozku jako rozsudek smrti. Skutečnost však naštěstí zdaleka není tak dramatická, protože vůbec nejčastějším primárním nitrolebním nádorem u dospělých je meningeom, který je v drtivé většině případů nezhoubný.
Ačkoli jej klinicky řadíme mezi nádory mozku, meningeom ve skutečnosti nevyrůstá z mozkové tkáně samotné. Jak napovídá jeho název, vychází z mozkových plen (mening), tedy z obalů, které slouží jako ochrana a opora našemu mozku a míše. A právě z prostřední vrstvy, označované jako pavučnice (arachnoidea), meningeomy vyrůstají.
Ročně je meningeom diagnostikován asi u 8 až 12 lidí ze 100 000, přičemž častěji postihuje ženy a jeho výskyt stoupá s věkem (je častější u lidí nad 65 let). Přibližně 80–90 % meningeomů je nezhoubných a mnoho z nich roste velmi pomalu, někdy i desítky let.
To má zásadní důsledek pro jeho chování. Protože nádor vyrůstá „zvenčí“ a na mozek tak tlačí, místo aby do něj prorůstal, bývá často dobře ohraničený (patrné na fotografii po vyjmutí nádoru na mém Instagramu). Na zobrazovacích metodách působí jako kulovitý či oválný útvar přisedající k lebce. Většinou neproniká do mozkové tkáně, ale utlačuje ji, podobně jako když pomalu rostoucí kořen stromu nadzvedává chodník, aniž by jej poškodil zevnitř.
Vlevo ilustrativní zobrazení meningeomu utlačujícího mozkovou tkáň. Vpravo snímek z magnetické rezonance.
Rychlost růstu se však může velmi lišit. Některé meningeomy zůstávají roky beze změny a přijde se na ně náhodou. Jiné postupně zvětšují svůj objem a začnou způsobovat obtíže. A jak jsem naznačil výše, malá podskupina meningeomů se může chovat agresivně, prorůstat do okolní tkáně a po odstranění se vracet.
Podle mikroskopického obrazu se meningeomy dělí do tří stupňů. Většina spadá do stupně I, tedy mezi nádory s benigním chováním. Stupeň II označovaný jako atypický meningeom má vyšší sklon k návratu. Stupeň III, anaplastický meningeom, je vzácný a představuje skutečně maligní formu s agresivnějším průběhem. I zde dnes stále více hraje roli molekulární genetika, protože některé genetické změny dokážou lépe předpovědět chování nádoru než samotný vzhled buněk pod mikroskopem, jak jsem popisoval u glioblastomu.
Příznaky a rizikové faktory
Jak se meningeom projeví, závisí především na jeho velikosti a umístění. Protože roste obvykle pomalu, příznaky se mohou vyvíjet nenápadně. Častým projevem jsou bolesti hlavy, které se postupně zhoršují. Pokud nádor tlačí na oblast zodpovědnou za hybnost, může se objevit slabost končetiny. V jiných případech dochází k poruchám zraku, změnám osobnosti, zhoršení paměti nebo epileptickým záchvatům. Někdy si okolí všimne, že se chování člověka mění, je pomalejší nebo méně iniciativní. Tyto příznaky ale nejsou specifické pouze pro meningeom a vždy vyžadují odborné vyšetření.
Diagnóza se nejčastěji stanoví pomocí magnetické rezonance s podáním kontrastní látky. Meningeom se typicky zvýrazní a bývá patrné jeho spojení s tvrdou plenou (dura). Charakteristickým znakem pak může být proužek zesílené pleny navazující na nádor (anglicky dural tail - doslova durální ocas). Definitivní potvrzení typu nádoru je však možné až po histologickém vyšetření vzorku tkáně.
Zajímavé je, že meningeomy jsou častější u žen a předpokládá se určitá role hormonů. U části nádorů byly prokázány receptory pro progesteron a u některých žen může dojít k jejich zvětšení během těhotenství. Přesto hormonální vliv není zcela objasněn a nelze jej považovat za jednoznačnou příčinu. U malé části pacientů (např. u neurofibromatózy typu 2) hraje roli genetická predispozice, jinak jediným dobře prokázaným rizikovým faktorem zůstává předchozí ozáření hlavy, například při léčbě jiného onemocnění v dětství. Většina meningeomů však vzniká bez zjevné vyvolávající příčiny.
Léčba a prognóza
Léčba závisí na velikosti nádoru, jeho poloze, růstové aktivitě a celkovém stavu pacienta. U malých, náhodně nalezených a bezpříznakových meningeomů se často volí pouze pravidelné sledování pomocí magnetické rezonance. Pokud nádor roste nebo způsobuje obtíže, přistupuje se k chirurgickému odstranění. Cílem je kompletní resekce včetně části přilehlé tvrdé pleny, aby se minimalizovalo riziko návratu.
V případech, kdy nádor nelze bezpečně celý odstranit například kvůli blízkosti důležitých struktur, může být doplněna radioterapie. Moderní stereotaktické metody, jako je gama nůž nebo lineární urychlovač, umožňují přesně cílit vysokou dávku záření na zbytkovou tkáň při minimálním poškození okolí. U agresivnějších forem se někdy kombinuje operace s následným ozařováním.
Prognóza je ve většině případů příznivá. U benigních meningeomů po kompletním odstranění může být pacient považován za vyléčeného, i když dlouhodobé kontroly zůstávají důležité. Riziko návratu závisí na stupni nádoru a rozsahu operace. U atypických a anaplastických forem je pravděpodobnost recidivy vyšší a vyžadují pečlivější sledování.
Je důležité zdůraznit, že statistiky opět popisují skupiny pacientů, nikoli konkrétní jednotlivce. Každý nádor má své biologické zvláštnosti a každý člověk reaguje na léčbu jinak. Rozhodující je včasné vyšetření při nově vzniklých neurologických obtížích a péče ve specializovaném centru, kde se na léčbě podílí tým neurochirurgů, neurologů, onkologů a radiologů.
Meningeom tedy představuje nádor, který je sice nejčastější, ale zároveň ve většině případů dobře léčitelný. Neznamená automaticky závažnou prognózu, jakou si lidé často představí, když se mluví nádorech mozku. Moderní zobrazovací metody, neurochirurgie a přesná radioterapie dnes umožňují většině pacientů vést plnohodnotný život.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Hanna, Chadwin, et al. „Review of Meningioma Diagnosis and Management.“ Egyptian Journal of Neurosurgery, vol. 38, no. 1, 17 Apr. 2023, https://doi.org/10.1186/s41984-023-00195-z.
Wang, Justin, et al. „Meningioma: International Consortium on Meningiomas (ICOM) Consensus Review on Scientific Advances & Treatment Paradigms for Clinicians, Researchers, and Patients.“ Neuro-Oncology, vol. 26, no. 10, 2 May 2024, https://doi.org/10.1093/neuonc/noae082.
Zuniga, Rubén David dos Reis, et al. „Pathogenic Variants and Prognosis in Meningiomas: A Systematic Review and Meta-Analysis.“ World Neurosurgery, vol. 198, June 2025, p. 123988, https://doi.org/10.1016/j.wneu.2025.123988. Accessed 27 Feb. 2026.
