Článek
Známe to všichni: na poradě nás něco rozčílí, ale zůstaneme klidní a mlčíme. Když nám kamarád nebo kolega řekne něco nepříjemného, jen přikývneme a tváříme se, že je vše v pořádku. V takových chvílích své pocity potlačíme, i když je uvnitř stále prožíváme, což nám pomáhá zachovat klid a zvládat každodenní situace. Tyto emoce však samozřejmě nezmizí a skrze biologické mechanismy dál působí na tělo i mysl, přičemž jejich přesný vliv teprve odhalujeme. Na pozadí těchto procesů přitom stojí složitá síť mozkových oblastí, které se na řízení emocí podílejí (viz obrázek níže, případně vyznačení na skutečném mozku zde).
Mozkové oblasti zapojené do regulace emocí
Dříve se tématu potlačování emocí a jeho vlivu na zdraví věnovalo jen málo pozornosti a často bylo považováno za okrajovou, téměř ezoterickou oblast psychologie. Převládal názor, že emoce, které neprojevujeme navenek, nemají na zdraví žádný významný dopad. Tento pohled se začal měnit ve chvíli, kdy se objevily systematické výzkumy naznačující, že dlouhodobé zadržování emocí souvisí s aktivací stresové reakce organismu.
Zejména studie z posledních desetiletí naznačovaly, že potlačování emocí představuje pro naši mysl i tělo značnou zátěž. Bylo spojováno s aktivací sympatického nervového systému a spouštěním hormonálních reakcí, které připravují tělo k rychlé odpovědi (zrychlení tepu, napětí svalů atp.), celkově horším fyzickým zdravím, vyšším rizikem úmrtí, častějším prožíváním negativních emocí a zvýšeným výskytem příznaků deprese.
Na základě těchto poznatků se začaly objevovat souvislosti mezi tím, jak regulujeme své emoce, a reakcemi imunitního systému v těle. Časté potlačování emocí bývá spojováno s vyššími hladinami látek v krvi, které signalizují zánět, například C-reaktivního proteinu (CRP) nebo signálních molekul, které tělo používá při aktivaci imunitní reakce (např. TNF-α a interferon-γ). Podobné souvislosti se objevily i u lidí s psychickými obtížemi, kde časté potlačování emocí souviselo s vyšší zánětlivou aktivitou v organismu.
Výše popsaný posun ukazuje, jak se pohled na potlačování emocí vyvíjel. Z původní skepse, kdy se jeho vliv na zdraví téměř nepřipouštěl, přes období, kdy se dlouhodobé potlačování považovalo za výrazně negativní faktor, se dnes výzkum postupně posouvá k vyváženějšímu chápání, které vychází z rozsáhlejších studií, přesnějších měření zánětlivých a stresových ukazatelů a komplexnějšího sledování různých kontextů, ve kterých se regulace emocí odehrává.
V této fázi se ale začal objevovat i jiný trend: mnoho populárních článků, médií a seberozvojových zdrojů začalo výsledky těchto studií přebírat velmi zjednodušeně a často i přehánět. Potlačování emocí se v nich začalo objevovat jako jednoznačně škodlivý návyk, který téměř automaticky vede k nemocem nebo psychickým potížím. Skutečná zjištění jsou ale méně dramatická a mnohem pestřejší.
Novější výzkumy ukazují, že dopad potlačování emocí na tělo není vždy jasně negativní, a někdy může být dokonce přínosné. Například jedna středně velká studie u dospělých středního věku nepotvrdila, že by ti, kteří často potlačují své emoce, měli obecně vyšší hladiny zánětlivých ukazatelů. Naopak, u některých složek imunitního systému byla jejich aktivita dokonce nižší než u lidí, kteří emoce vyjadřovali. Podobné závěry přinesla i další práce, která zkoumala vliv potlačování emocí ve spojení s každodenním stresem, a ani zde nebylo zjištěno univerzální zvýšení zánětlivých reakcí. Rozdíl oproti starším studiím může být způsoben tím, že novější výzkumy sledují širší spektrum ukazatelů a zohledňují různé souvislosti, například další způsoby zvládání emocí, kulturní kontext či životní situace.
Tyto výsledky doplňuje rozsáhlá studie porovnávající dospělé ve Spojených státech a v Japonsku, která sledovala souvislost mezi vnímaným stresem, způsoby regulace emocí a rizikem srdečních onemocnění. Do studie bylo zahrnuto více než 800 účastníků, u nichž byly měřeny biomarkery zahrnující krevní tlak, poměr cholesterolu, index tělesné hmotnosti a zánětlivé ukazatele v krvi, jako je CRP a IL‑6, které jsou součástí celkového skóre kardiovaskulárního rizika.
Výsledky přinesly další překvapení: u amerických účastníků byl vyšší vnímaný stres spojen s vyšším rizikem srdečních chorob, a to bez ohledu na to, jak často potlačovali své emoce. To naznačuje, že samotné potlačování emocí nemusí vždy zvyšovat zdravotní riziko.
U japonských účastníků se ale situace lišila. Lidé, kteří častěji potlačovali emoce a zároveň hlásili vyšší stres, měli dokonce nižší odhadované riziko srdečních onemocnění ve srovnání s těmi, kteří emoce potlačovali méně. Zajímavé je, že u japonských účastníků, kteří své emoce častěji potlačovali, nebyla spojitost mezi vyšším stresem a hladinami zánětlivých markerů patrná. Naopak u těch, kdo emoce potlačovali méně, vyšší stres souvisel s vyššími hodnotami těchto ukazatelů. Jinými slovy, v tomto kulturním kontextu se zdálo, že potlačování emocí mohlo působit jako určitá ochrana proti negativním dopadům stresu na tělo.
Autoři tento rozdíl vysvětlují významnou rolí kulturního kontextu: v kolektivistických společnostech, jako je Japonsko, je potlačování emocí běžné a společensky přijímané, a proto může pomáhat snižovat dopad stresu na tělo. Naopak v individuálně orientovaných společnostech, jako jsou Spojené státy, takové zadržování emocí často nepřináší podobnou ochranu a může být spojeno s vyšším rizikem zdravotních problémů.
Celkově se tedy ukazuje, že vztah mezi potlačováním emocí a zdravím je složitý a nelze jej jednoznačně hodnotit jako škodlivý nebo prospěšný. Předchozí zjednodušené rady v populární psychologii a seberozvojových textech často prezentovaly potlačování emocí jako nebezpečný faktor, ale současné výzkumy naznačují, že jeho účinky závisí na řadě okolností, včetně kulturního prostředí, míry stresu a dalších životních faktorů. To jen podtrhuje potřebu přistupovat k tématu komplexně a nevyvozovat z obecných doporučení univerzální závěry.
Zdroje:
Konrad, Annika C., et al. „Neural Correlates and Plasticity of Explicit Emotion Regulation Following the Experience of Trauma.“ Frontiers in Behavioral Neuroscience, vol. 19, 13 Feb. 2025, https://doi.org/10.3389/fnbeh.2025.1523035.
Ospina, Luz H., et al. „Inflammation and Emotion Regulation: Findings from the MIDUS II Study.“ Brain, Behavior, & Immunity - Health, vol. 26, Dec. 2022, p. 100536, https://doi.org/10.1016/j.bbih.2022.100536.
Watanabe, Darcianne K., et al. „Emotion Suppression Differentially Moderates the Link between Stress and Cardiovascular Disease Risk in Japanese and Americans.“ International Journal of Clinical and Health Psychology, vol. 25, no. 1, 27 Feb. 2025, p. 100555, www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1697260025000134, https://doi.org/10.1016/j.ijchp.2025.100555.
