Článek
Každý má právo na svůj názor a jeho vyjádření, bez ohledu na to, zda s ním souhlasíme nebo nikoli, ovšem mezi diskusí a slovní výměnou plnou vulgarit, zastrašování a výhružek je značný rozdíl. A aniž bych chtěl příliš zobecňovat, druhý uvedený způsob vyjadřování je velmi častý u lidí, kteří jsou označování (či se tak hrdě označují i sami) jako anti-systémoví.
Většina z nich - pokud vynecháme ty, kteří si na tomto působení postavili byznys - má nízké dosažené vzdělání, a přestože to samo o sobě nelze považovat za příčinu, jde o jeden z důležitých faktorů. Ve skutečnosti jde o souhru neuroanatomie mozku a osobnostních rysů, které v krátkosti rozepíši.
Každý se rodíme jiný - někdo je dobrý v matematice, jiný ve sportu, další exceluje v jazycích a podobně, což je prostým důsledem různě „výkonných“ oblastí mozku. Pro kritické myšlení a hodnocení důkazů je zasádní oblast v přední částí mozku, tzv. prefrontální kůra. Nižší aktivita této oblasti zvyšuje náchylnost k iracionálním přesvědčením a snazšímu, nekritickému přijímání informací. Dalším důsledkem je také nižší kontrola impulzivních reakcí a tedy vyšší vznětlivost.
Zde je nutné také zmínit amygdalu, jež zpracovává pocity hrozby a strachu a její zvýšená aktivita bývá spojena s impulzivní agresí. Pokud není dostatečně kontrolována prefrontální kůrou, může vést k přehnaným reakcím a k romu, že člověk vnímá okolí jako nebezpečné, což následně zvyšuje jeho náchylnost přijímat vysvětlení, která poskytují jednoduchý rámec .
Druhým faktorem je zvýšena signalizace v dopoaminovém systému, která umocňuje běžnou vlastnost lidského mozku hledat vzorce v náhodných jevech, což se označuje jako apofenie. Takoví lidé (extrémní je to pak u některých psychotických stavů) mají pocit, že vidí souvislosti tam, kde ve skutečnosti nejsou, že „vědí víc“. Jde o dobře známý a ovlivnitelný mechanismus.
Třetím důležitým prvkem je přední cingulární kůra, jejíž role souvisí se zpracováním nejistoty a nesouladu informací. Její zvýšená aktivita tak v důsledku může vést k tomu, že mozek se snaží nalézt jednoduché řešení, aby se vyhnul konfliktu.
Když se nyní vrátím k problému samotnému vzdělání, pak vysokoškolské studium rozvíjí právě schopnosti kritického hodnocení informací, posuzování argumentů a rozpoznávání logických chyb, což vše poté mozek aplikacuje v denním životě.
Ačkoli se tedy zdá, že mezi náchylností k agresivnímu a „konspiračnímu“ myšlení a dosaženým vzděláním existuje souvislost, skutečný základ leží v samotném mozku a intelektuálních schopnostech jedince, přičemž vzdělání pak může tyto vrozené nebo neurobiologicky podmíněné dovednosti posilovat a rozvíjet, ale nemůže je plně nahradit.
Zdroje:
Autor je neurovědec.
