Článek
Tato dráha, známá jako fasciculus uncinatus, propojuje oblasti mozku zodpovědné za emoce s těmi, které řídí rozhodování. Studie ukázala, že narušení této dráhy na pravé straně může vést k vyšší impulzivitě, oslabené empatii a ztrátě morálního úsudku. To se projevilo u sledovaných pacientů, kteří se po poškození uvedené oblasti začali dopouštět kriminálního jednání.
Zde je zajímavá zejména skutečnost - a to zmiňují i sami autoři - že takto zásadně může ovlivnit chování člověka i velmi malé, přesně umístěné poškození mozku, což pochopitelně značně nabouravá naše představy o svobodné vůli i odpovědnosti jedince za své jednání. To je však již téma na jiný článek.
Z pohledu neurovědy nejde o překvapení – zejména u pachatelů těžkých a násilných trestných činů se často dají najít výrazné rozdíly ve fungování i stavbě mozku oproti běžné populaci, a ty hlavní z nich krátce popíši níže.
Například velká studie provedená v USA s více než 800 vězni ukázala, že vrazi mají menší objem šedé hmoty v oblastech mozku důležitých pro emoční zpracování (insulární kůra), morální rozhodování (orbitofrontální kůra) a empatii (ventromediální prefrontální kůra). Snížený objem šedé hmoty znamená méně neuronů a gliových buněk, což v těchto oblastech může vést k oslabené schopnosti zpracovávat sociální a morální informace – tedy právě ty, které jsou zásadní pro vcítění do druhých, sebeovládání a chápání důsledků vlastního jednání.
Umístění zmiňovaných oblastí. A - amygdala, IC - insulární kůra, VMPFC - ventromediální prefrontální kůra, OFC - orbitofrontální kůra, UF - fasciculus uncinatus (háčkovitý svazek).
Pokud bychom se ptali, jak je možné, že se někteří lidé mohou lhostejně dopouštět nepředstavitelných krutostí, jedním z klíčových neurobiologických mechanismů, který může tuto schopnost ovlivnit, je propojení mezi ventromediální prefrontální kůrou (vmPfc) a amygdalou – oblastmi mozku, které hrají zásadní roli pro naší schopnost cítit strach, soucit nebo vinu.
Právě vmPfc nám pomáhá přemýšlet o důsledcích našich činů, chápat sociální situace a držet na uzdě prudké, impulzivní reakce. Amygdala naopak reaguje na emočně nabité podněty reaguje rychle a silně – například na situace, kdy vidíme bolest, strach nebo utrpení u druhých lidí. Právě tato reakce je základem empatie, tedy schopnosti vcítit se do emocí druhého.
Když však mezi těmito dvěma oblastmi nefunguje spojení správně, vmPfc nedokáže emoční signály z amygdaly správně zpracovat a přiřadit jim sociální nebo morální význam. Výsledkem pak je, že člověk nevnímá bolest druhých jako něco, na co je třeba reagovat, nebo necítí strach tam, kde by měl, protože jeho mozek nedokáže daným podnětům přisoudit emoční váhu. Takový jedinec pak může postrádat schopnost vnímat morální rozměr vlastního jednání a být necitlivý vůči utrpení druhých– ne však z vlastní vůle, ale protože jeho samotná nervová soustava (v tomto případě propojení mezí vmPfc a amygdalou) neumožňuje prožít emoce, které jsou pro morální chování zásadní.
V tomto ohledu je také vhodné zmínit, že byly například identifikovány geny (5HTT, MAOA) související se zpracováním serotoninu v mozku, které nezávisle zvyšují sklony k agresivnímu a násilnému chování.
Je však důležité si uvědomit, že geny ani strukturální změny v mozku samy o sobě neznamenají, že se u člověka s jistotou rozvine násilné chování. Představují sice významný rizikový faktor, ale jejich vliv se naplno projeví až v kombinaci s dalšími okolnostmi – například s nepříznivým prostředím v raném dětství, traumatem nebo nedostatkem sociální opory.
Zdroje
Autor je neurovědec.
Blair, R.J.R. „The Amygdala and Ventromedial Prefrontal Cortex: Functional Contributions and Dysfunction in Psychopathy.“ Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, vol. 363, no. 1503, 12 Aug. 2008, pp. 2557–2565, https://doi.org/10.1098/rstb.2008.0027.
Reif, Andreas, et al. „Nature and Nurture Predispose to Violent Behavior: Serotonergic Genes and Adverse Childhood Environment.“ Neuropsychopharmacology, vol. 32, no. 11, 7 Mar. 2007, pp. 2375–2383, www.nature.com/articles/1301359, https://doi.org/10.1038/sj.npp.1301359.
Sajous-Turner, Ashly, et al. „Aberrant Brain Gray Matter in Murderers.“ Brain Imaging and Behavior, vol. 14, no. 5, 5 July 2019, www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6942640/, https://doi.org/10.1007/s11682-019-00155-y.
