Článek
Každý rok čtu nejrůznější články o Chorvatsku. Doufám, že z mého článku o tom, jak je to skutečně s cenami v Chorvatsku, někteří z vás prohlédli pravdu a ví, že to tam drahé není. Pak mě ale opravdu zaskočily články, že nás Čechy nemají rádi a že tam máme nehezkou pověst. Docela by mě zajímalo, kde na to ti lidi přišli. Je to země, pro kterou je turismus velmi důležitý. Pro Chorvaty mají Češi své místo a není vůbec špatné, protože nás mají rádi. Na ostrově Krk jsme dřív vybudovali české lázně a postavilo se zde díky nám mnoho hotelů – už jsem o tom taky psala. Několik českých rodáků má dokonce v Chorvatsku pomníčky. A některé to možná překvapí, ale znám i Chorvaty, kteří žijí přímo tady u nás v Česku. Skoro mi bylo trapné se na tyhle věci ptát, ale zajímalo mě, jak je to ve skutečnosti a jaký vztah mají Chorvati k nám Čechům. Ptala jsem se místních v Chorvatsku i Chorvatů žijících tady u nás a také jsem poslouchala jejich reakce na různé národnosti. A rozhodně není pravda, že by nás neměli rádi — spíš naopak. Asi nikoho nepřekvapí naše typická česká nátura: umíme si najít vlastní cestu, věci občas obejít a vždycky vymyslíme nějaké jiné řešení. Česká vynalézavost je prostě proslulá. Na druhou stranu jsme ale i přátelští, příjemní a usměvaví. Není také pravda, že v hospůdkách neutrácíme. Jen nemáme tak velké útraty jako Němci, kteří si umí opravdu dopřát — někdy možná až víc, než je jim pak příjemné.
Taky není pravda, že přepočítáváme každé euro, nebo že bychom se báli utrácet. A už vůbec ne, že by se nám za to měli Chorvati nějak posmívat. Není žádným tajemstvím, že chorvatská ekonomika dostala s příchodem eura zabrat — podobně jako třeba ta slovenská. Pro některé domácnosti je proto období sezóny, kdy ceny lehce stoupnou, prostě náročnější. Takže opravdu nemají důvod se nám smát. Že prý si vozíme vlastní jídlo, u nich nenakupujeme a někdy ani nenavštívíme restaurace. Tady jsem se musela opravdu zasmát. Nejprve podle některých článků v restauracích utrácíme „málo“, v obchodech přepočítáváme každé euro — a najednou prý vůbec nikam nechodíme. Ach jo, trochu protichůdné informace, nemyslíte? Upřímně, myslím, že každý si na cestu sbalí něco k jídlu. A hodně taky záleží na tom, kde člověk bydlí — hotel, kemp nebo apartmán. V kempech a apartmánech je naprosto logické, že si lidé vezmou víc potravin, když si plánují občas uvařit. Ale to přece vůbec neznamená, že si zároveň nezajdou do restaurace. Já se letos také nechala pohltit panikou kolem „drahého Chorvatska“ a táhla jsem s sebou hromadu věcí. No a jak to dopadlo? Ve finále jsem většinu zase vezla zpátky — a k tomu ještě hromadu dalších věcí, které jsem nakoupila přímo tam. Miluju totiž jejich sýry a salámky. Ceny třeba v chorvatském Kauflandu či Plodinách byly úplně stejné jako u nás.
Co jsem si všimla, tak překvapivě nejvíc si na dovolené vaří právě Němci — většina jezdí s karavanem nebo využívá glampingové stany, když nepočítám ty, kteří míří rovnou do hotelu. Velmi často se nám také stávalo, že na nás v kempech automaticky začali na recepci mluvit německy. Nevím, asi tak působíme… ale hlavně německy fakt neumíme. Když pak zjistili, že jsme Češi, byl jejich přístup najednou i příjemnější. Celé mi to dlouho vrtalo hlavou — zase jsem byla zblblá články o tom, jak nás tam údajně „nemají rádi“. No a kdo mě zná, ten ví, že věci zkrátka nenechávám jen tak. Tak jsem začala sledovat okolí a později jsem se prostě zeptala, jak to tedy je. Pravda je taková, že nás mají rádi — a naopak moc nemusí Němce. A proč? My Češi máme obecně přátelskou a lidskou povahu, zatímco Němci na ně často působí chladněji, někdy až nadřazeně, jako by jim všechno patřilo. Ano, dokážou si v restauraci objednat stůl plný jídla a některé hotely si mohou dovolit lépe než my, ale to je asi tak všechno. Rozhodně nechci házet všechny do jednoho pytle, ale bohužel se to děje. A musím říct, že mě trochu zarazilo, když mě v jedné restauraci požádali o recenzi — chtěli vyloženě českou. Anglickou ani německou nechtěli, těch mají až až. Chorvati si velmi cení naší věrnosti. Už od konce války začali Češi jezdit do Chorvatska ve velkém a byli jedni z mála, kteří se nebáli. Mnozí k nim jezdí každý rok dodnes a někteří, co se opakovaně ubytovávají v apartmánech, berou své domácí skoro jako druhou rodinu. Chorvati si toho moc dobře všímají a váží si toho.
I díky tomu se na spoustě míst v Chorvatsku domluvíte česky. Je až milé sledovat, když už na vás od baru nebo z obchodu volají česky, protože vědí, že jsme tam častí a vítaní hosté. Hodně Čechů jezdí na stejné místo klidně i dvacet let, někteří dokonce celý život. A víte, z čeho si Chorvati u nás občas s úsměvem utahují? Z toho, jak moc řešíme, kde mají lepší pivo. České značky jako Kozel nebo Radegast znají velmi dobře a naši Plzeň ani není potřeba zmiňovat — tu si rádi dají i samotní Chorvati. Do jejich srdcí se navíc nesmazatelně zapsal i Jaromír Jágr. Mnoho lidí o něm mluví s velkou úctou, skoro jako o sportovní legendě, která překročila hranice. A kam se letos chystáte vy? U nás je to jasné — každoročně Rabac, a potom buď Rovinj, nebo ostrov Krk. Už se nemůžu dočkat.
Zdroje:
vlastní zkušenosti
https://www.chorvatske.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chorvatsko
https://www.plodine.hr/
