Článek
Chorvatsko pro mě nikdy nebylo jen položkou v katalogu cestovní kanceláře. Patřím k té skupině lidí, co se vrací kvůli tamní atmosféře a lidem, které za ty roky už znám jménem. Pokaždé, když na hranicích uvidím tu známou krajinu, zaplaví mě hřejivý pocit, že jsem zase „doma“. Ta obyčejnost a lidskost, kterou tam nacházím, je pro mě paradoxně tím nejvzácnějším luxusem, který mi žádný resort jinde na světě nenabídne. Za ty roky jsem tam zažila ledacos. Vždycky mě tam potkala jen ochota. Když se objevil problém, vyřešil se s klidem a lidsky. O to víc mě upřímně mrzí, když dnes v médiích čtu titulky, které na tuhle krásnou zemi vrhají stín extremismu a radikalismu.
Teď, na začátku roku 2026, Chorvatskem cloumá kauza kolem koncertů Marka Perkoviće, kterému nikdo neřekne jinak než Thompson. Marko Perković získal obrovskou popularitu během války v letech 1991 až 1995, která vypukla po vyhlášení nezávislosti Chorvatska na bývalé Jugoslávii. Nebyla to pro něj jen póza do videoklipů – v konfliktu skutečně bojoval v první linii. Svoji nejslavnější píseň napsal v zákopech a přezdívku dostal podle samopalu, který nosil přes rameno. Perković sám tvrdí, že jeho písně oslavují pouze vítězství Chorvatska a jeho těžce vybojovanou nezávislost, a pro generaci veteránů má status národního hrdiny. Jenže u něj to „jen o hudbě“ nikdy nebylo a nebude. Kvůli jeho sympatiím k fašistickému ustašovskému režimu z dob druhé světové války má zpěvák zakázáno vystupovat v několika evropských zemích. Problém tkví v tom, že některé jeho skladby obsahují ustašovský pozdrav, jehož veřejné užívání je v Chorvatsku trestné.
Jádrem sporu je pozdrav „Za dom spremni!“ (Pro vlast připraveni). Pro nezaujatého turistu to může znít jako neškodné vlastenecké heslo, ale historie mu dala děsivý význam. Byl to oficiální symbol Ustašovců – fašistického a ultranacionalistického režimu, který vládl v takzvaném Nezávislém státě Chorvatsko (NDH) v letech 1941 až 1945. Tento režim vznikl za přímé podpory nacistického Německa a je zodpovědný za masové vraždy a krutosti.
Ačkoliv organizátoři aktuálních koncertů v roce 2026 uvedli, že je přísně zakázáno vystavovat jakékoliv znaky podporující nenávist, kontroverzním incidentům se zabránit nepodařilo. Zpěvák i fanoušci během vystoupení znovu použili právě tento nechvalně známý pozdrav, čehož si okamžitě všimla i zahraniční média. O znepokojivém návratu fašistické symboliky na chorvatské stadiony informoval například i americký deník The Washington Post. V moderní Evropě působí tyto scény jako z jiného století a vrhají na zemi velmi špatné světlo. Celý tento ideologický střet se symbolicky vyhrotil v pondělí 2. února 2026. Chorvatští házenkáři se vraceli z Mistrovství Evropy s bronzovými medailemi a reprezentanti si přímo z paluby letadla vyžádali, aby jim na oficiálních oslavách v Záhřebu zazpíval právě Thompson. Primátor Záhřebu Tomislav Tomašević to však rázně odmítl. Jako politik, který chce z metropole moderní liberální město, zakázal fašistickou symboliku v městských prostorech a odmítl Thompsonovi povolit vstup na hlavní náměstí Bana Jelačiće. Město raději oficiální uvítání v původním rozsahu zrušilo, než aby ustoupilo tlaku na zpěvákovu účast. Do sporu se vložila i národní vláda a Thompsonův tým dokonce podal na primátora trestní oznámení. Najednou už nešlo o jeden koncert, ale o spor o samotnou duši země.
Když člověk vidí záběry zaplněných stadionů skandujících hesla z dob NDH, snadno nabude dojmu, že se celé Chorvatsko radikalizuje. Ale realita u moře a v ulicích je jiná. Většina Chorvatů, které potkávám, jsou slušní a otevření lidé, kteří se za podobné scény spíš stydí. Jsou to mladí lidé, kteří chtějí být pevnou součástí otevřené Evropy, i rodiny, které si pamatují hrůzy válek a o žádnou novou nenávist nestojí. Radikalismus je sice hlasitý, ale pořád jde o menšinu, kterou někteří politici jen šikovně zneužívají.
Občas slýchám otázku, jestli tam budu jezdit dál… Snažím se podporovat to Chorvatsko, které si váží své přírody a budoucnosti. S obyčejnými Chorvaty hluboce soucítím. Je mi líto, že jejich pověst může tak snadno poškodit hlasitá menšina a politické spory o minulost, která by už konečně měla zůstat v učebnicích dějepisu.
