Článek
Dnes se na život ve středověku díváme jako na období plné temnoty, strachu a podivných představ o světě. A není se čemu divit — čtrnácté a patnácté století přinesly Evropě tak rozsáhlý hladomor, že lidé zoufale hledali jakéhokoli viníka. Potřebovali zkrátka mít pocit, že všechny události mají alespoň nějaké vysvětlení. A protože člověk má tendenci hledat viníka, zaměřila se pozornost na krysy. Vždyť to byly právě ony, kdo zničil úrodu i zásoby jídla. Ty se znenadání ocitly nejen na seznamu škůdců, ale rovnou i mezi obžalovanými -ano, byly předvolány k soudu.
Jenže tahle „zvířecí justice“ nebyla žádnou výjimkou. V době, kdy vrcholily čarodějnické procesy, se před soud klidně dostalo i zvíře, které nemělo sebemenší šanci chápat, co se kolem něj vlastně děje. Prasata, která někoho zranila, bývala trestána stejně jako lidé. A občas to došlo tak daleko, že se „odpovědnost“ vztahovala na celý živočišný druh. Pokud u soudu neobstálo, hrozil mu trest smrti. Absurdní? Ano. Ale tehdejší logika to brala smrtelně vážně — i proto, že lidé hluboce věřili, že církev má moc usměrnit cokoli, od lidských duší až po kobylky v poli. A že pokud něco požehná nebo prokleje kněz, tak to přece musí zabrat.
Nejvíce soudů bylo světských a týkaly se hlavně prasat. Škůdců ale bylo také mnoho — a ty už řešily soudy církevní. Největší množství zvířecích procesů se odehrávalo ve Francii, Švýcarsku, Itálii, Anglii a Chorvatsku. Prakticky neexistoval rozdíl mezi zvířetem a člověkem -pokud zvíře někomu patřilo, majitel musel zaplatit náklady na soudní řízení i případné uvěznění. Škůdcům byl někdy dokonce určen konkrétní pozemek, kam se mají přestěhovat a kde smějí páchat škody — ano, i takhle se řešila „spravedlnost“.
Když byly například odsouzeny kobylky za zničení pastvy, vyslal soud na místo posla, který k nim pronesl formální předvolání. A když se nedostavily -což asi nikoho nepřekvapilo. Soud nechal některé kobylky pochytat a předvést před tribunál -upřímně, šlo asi o nejméně dobrovolné účastníky procesu v dějinách. Zvláštní kapitolou byla samotná obhajoba zvířat. Právo na advokáta totiž neměli jen jednotliví „pachatelé“, ale někdy dokonce celé kolonie škůdců. A právníci při obhajobě používali překvapivě propracované argumenty. Nejoblíbenějším z nich bylo tvrzení, že každé zvíře je božím výtvorem — a boží záměr přece nemůžeme označit za morálně chybný. Dochovaly se dokonce záznamy o procesech s larvami chroustů, kde obhájce upozorňoval, že jde o „děti hmyzu“, a mělo by se k nim přistupovat shovívavěji. -Představa soudu, který zvažuje polehčující okolnosti larvám, je asi to nejvtipnější, co si lze představit.
A právě v takové atmosféře se odehrál jeden z nejslavnějších zvířecích procesů vůbec. Město Autun, Francie, rok 1522. Na seznamu obžalovaných tentokrát nestály jiné škůdkyně než krysy, které údajně ničily zásoby a ohrožovaly obyvatele hladem. A do čela jejich obhajoby se postavil muž, který se do historie zapsal víc než samotné obžalované. Mladý, chytrý a velmi ambiciózní právník Barthélemy de Chasseneuz. -Mimochodem, charisma měl tak silné, že by dnes nejspíš zamířil do politiky. Hned u prvního stání se ukázalo, že Barthélemy bere svou roli opravdu vážně. Krysy se k soudu nedostavily — což asi nikoho nepřekvapilo — ale namítl, že předvolání nebylo doručeno všem krysám v celé diecézi. Pokud má být proces spravedlivý, musí mít každá možnost se dostavit. A skutečně- soud mu vyhověl. Když nastal druhý termín, krysy opět nikde. Barthélemy okamžitě argumentoval, že lhůta byla příliš krátká a jeho malé klientky nestihly překonat velkou vzdálenost. Z jeho tónu jste skoro slyšeli starost o jejich malé packy a náročnost terénu. Jednání bylo opět odročeno. A pak přišel den třetího přelíčení. A opět žádná krysa. Tentokrát právník tvrdil, že se krysy nemohou dostavit, protože v kraji je příliš mnoho koček a cesta je pro ně nebezpečná. Dokonce požadoval, aby soud nechal všechny kočky v okolí zajistit, jinak nemůže proces pokračovat. Jde přeci o bezpečnost obžalovaných. Nakonec už soud ztratil trpělivost. Kočky zajištěny nebyly, krysy se stejně nedostavily— a tak padl rozsudek v nepřítomnosti. Krysy byly odsouzeny. -No rozhodně byl Barthélemy kreativní.
A otázka zvířecích práv? Ani dnes není úplně uzavřená. V roce 2014 obletěla svět zpráva, že organizace Nonhuman Rights Project neuspěla u soudu v New Yorku, když žádala přiznání práv šimpanzům. Právníci argumentovali jejich vysokou inteligencí a podobností s lidmi. Soud ale rozhodl, že práva vyžadují i povinnosti — a ty šimpanz plnit nedokáže.
Když se ale podívám na některá veřejná soudní jednání, vlastně se to od středověkých procesů zase tolik neliší…
zdroje:
