Článek
Autoři nové učebnice pro občanskou a rodinnou výchovu zřejmě trochu nepřemýšleli. Nebo naopak, přemýšleli tím „správným způsobem.“ Proto do škol zamířila kniha plná „genderové masáže,“ jak to někteří nazývají, která má zřejmě budoucím evropským daňovým poplatníků vysvětlit důležitost „sebepřijetí.“ Jenomže když se nad tím trochu zamyslíte „selským rozumem,“ dojde vám, že je to katastrofa jak pro děti, rodiče a učitelé tak i samotnou LGBT komunitu.
Občanská výchova pro 7. třídu a pěkně pokroková učebnice. Nejdřív adorace neziskovek, potom LGBT+ a genderová masáž a nakonec takové přátelsky vřelé pojednání o Black Live Matters. Všechno v souladu s RVP ZV 🤮 pic.twitter.com/WApqGxDLmr
— Jiří Macich ml. (@jirkaxxl) July 5, 2024
Puberta je jedna velká krize
Převážně kontroverzním se stal obsah na straně 38., kde si mají děti ve skupinkách nacvičovat „coming out.“ Kdo by nevěděl, co toto slovní spojení znamená, tak je to situace, kdy někomu ve svém okolí řeknete pravdu o své sexualitě. Tedy ono „Mami, mně se líbí holky.“
Kdo si tímto procesem prošel, ví, že reakce nemusí být vždy přívětivá a je třeba počkat, až přijde ta „správná chvíle.“ Otázka zní: „Může vůbec přijít v sedmé třídě?“ Nejsem sice vystudovaný psycholog, ale obecně platí, že puberta je obdobím bouřlivých změn a když se ohlédnu za sebe, můžu toto tvrzení jen potvrdit. Je to sice individuální, ale v sedmé třídě si možná teprve začnete uvědomovat, kdo jste.
Než se vaše myšlení „ustálí“ a ve své hlavě si pevně řeknete: „Ano, jsem bisexuálka.“ (například), může to trvat i pár let. To je taky důvod, proč si myslím, že by se dětem neměly podávat blokátory puberty a provádět transgender operace před dosažením dospělosti. Žijeme v době informační přehlcenosti a krize identity u dětí je čím dál častější. Individuální problém si ale žádá individuální řešení. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že probrat svoje pocity s někým blízkým v soukromí je daleko účinnější, než „skupinové terapie s uměle vytvořenými přednášejícími.“ Třídní kolektiv totiž může být naopak právě zdrojem všech problémů. A s tím souvisí další bod.
„Hele, kámo, já jsem vrtulník!“
Tvůrci onoho materiálu zřejmě buď nikdy státní základní školou neprošli, anebo si už bohužel nepamatují, jak funguje. Když si tak vzpomenu na svou třídu (a to jsem byla na víceletém gymnáziu), byli jsme skutečně banda neřízených střel, obzvláště klučičí část kolektivu. Úplně si vybavuji, jaký „efekt“ měla přednáška o škodlivosti kouření, alkoholu a braní drog.
Jak si asi myslíte, že dopadne nacvičování coming outu? Děti budou mít z celé situace akorát srandu a v praxi to bude vypadat nějak takhle:
- „Hele, kámo, já jsem vrtulník! Musíš mě respektovat, jasný!“
- „Hustý, kámo! Já se identifikuju jako AK-47. Ratatata!“
- „Kámo, fakt? A kdo tě přitahuje? Mně se líbí tanky!“
- „Ty jo, mě taky. Ale můj kámoš chodí se znojemskou okurkou.“
A teď si představte, jak se asi v takovéhle „hře“ bude cítit dívka, která se platonicky zamilovala do své oblíbené zpěvačky a potřebuje si s někým seriózně promluvit o tom, co cítí.
Školní bublina praskne
Tak, jako se ve třídě najde skupina roztržitých dospívajících chlapců, objeví se i holčičí parta, která celou situaci vezme vážně. Tyto slečny si pak budou naivně myslet, že být členem LGBT je hrozně super věc, vytroubí o sobě všude, že nejsou heterosexuální (přestože nejspíše jsou) a nebudou se stačit divit, jakou „facku“ od života dostanou.
Homofobové a omezenci tu vždy byli, jsou a budou. Svět zdaleka nevypadá tak, jak si ho představují progresivní učitelé a tvůrci této učebnice. Reálný coming out po opuštění „LGBT-friendly“ školní bubliny pak může být nečekaným otřesem, se kterým „vycvičené děti“ nepočítaly. A vracíme se zpátky k tomu, co jsem psala v první části.
Rodič „konzerva“
Primární odpor, na který tato učebnice narazí, bude ze strany rodičů. Umíte si představit, co se stane, až se tahle knížka dostane do rukou silně věřícího katolíka? Jestli ne, tak já vám to rovnou povím - učitel to pěkně schytá. A problém s tímto materiálem nebude zdaleka jen u konzervativců a věřících, tento obsah musí vadit snad každému, komu není lhostejné, co se jeho dítě ve škole učí a nechce, aby mu byl v rámci studia vnucován jakýkoliv politický názor.
Tento podklad pro občanskou výchovu totiž neobsahuje jen „nauku o LGBT.“ Děti mají probírat například i hnutí Black Lives Matter, které stálo v čele násilných protestů v roce 2020, při nichž se masivně rabovalo, zapalovaly auta, ničily památky a bylo zraněno, či dokonce zabito několik lidí, včetně samotných černochů. Ač s myšlenkou boje proti policejní brutalitě a rasismu plně souhlasím, průběh protestů přinesl světu spíše pravý opak a nebudeme si nalhávat, že to celé mohlo klidně dopadnout stejně, jako události v roce 2014 na Ukrajině. Nechcete tedy rovnou nechat děti v hodinách hrát si na proruské separatisty, Talibán anebo třeba povstalce v Kosovu? (Upozornění: Jedná se o nadsázku) Ale zpět k duze.
Závěr aneb homosexualita je jako tetování
Takže si to shrňme. Tato učebnice nepřinese LGBT komunitě vůbec nic. Ba naopak, spíše jí ublíží, stejně jako Pride pochody a podobně. Dovolím si říct, že s homosexualitou je to jako s tetováním. Zkrátka dříve si lidé mysleli, že každý potetovaný člověk byl ve vězení. Osoby, kterým se to ale líbilo, se prostě nechaly potetovat, a společnosti nezbylo nic jiného, než si na to zvyknout. Dnes už se nad pokérovaným člověkem až na pár omezených jedinců nikdo nepozastaví a bylo by marné si myslet, že tito omezení jedinci někdy vymizí. Představte si ale, že by potetovaní založili hnutí, začali se svlékat na náměstí a jezdili dělat přednášky do škol o tom, jak je tetování super. To už by většina lidí tak tolerantní nebyla.
A stejné je to s LGBT. Ať se homosexuální pár klidně drží venku za ruce a „Mami, mám přítelkyni,“ probíhá bez nácviku stejně jako „Mami, mám přítele.“ Pak možná většina populace usoudí, že „to LGBT není nic tak hrozného“ a docílíme toho, že manželství pro všechny se konečně dočká schválení, protože homofobové si v politice ani neškrtnou.
Ještě bych ráda dodala, že dle mého názoru není úplně na škodu, aby se dětem ve škole o LGBT něco málo řeklo. Koneckonců, stejně se to dřív nebo později dozví z médií či od spolužáků. Jeden krátký odstavec v kapitole o rodině ale bohatě stačí a místo nesmyslných předmětů jako rodinná výchova by nebylo na škodu přidat například hodiny matematiky, angličtiny či druhého cizího jazyka. Nebo by se mohla konečně začít vyučovat finanční gramotnost. Možná by se pak nikdo nedivil, proč mají žáci devátých tříd takový problém s přijímačkami na střední školy a po maturitě marně hledají zaměstnání.
