Článek
Ve svých minulých satirách jsem přirovnávala politické předvolební debaty k hádkám malých dětí na pískovišti. „Střet dvou světů,“ jak duel TV Prima sama nazvala, ale přinesl ještě větší propad morálního dna, než jsme vůbec čekali.
„Machřík“ versus „třídní drbna“
Rozhodně nechci nikomu vnucovat svoje názory, ale nutno říci, že Filipa Turka, natož pak Danuši Nerudovou nepovažuji za volitelné kandidáty. Obě jejich kampaně mají stejný základ jako například pohádka „Antibabiš“ z dílny koalice SPOLU. Zkrátka vytvoření „umělého nepřítele,“ kterého onálepkujeme nejrůznějšími expresivy a následně se pasujeme do role spasitele, jenž ochrání lidstvo, dáte-li mu své hlasy.
Filip Turek na mě působí jako takový ten typický „třídní machřík,“ co se svým spolužákům ve školce musí ihned vytahovat, že dostal nové autíčko a každý, kdo ho za to nepochválí, je závistivý levičák. Zatím kromě focení se s auty a prohlašování se za (hranatou) legendu nepředvedl nic světoborného a běda jak se někdo, jako třeba paní Bobošíková, zeptá na něco, co „nesedí do krámu,“ jako například staré výroky o Petru Kellnerovi. Ano, všichni jsme jen lidé řízení emocemi, ale posílat někoho do plynu je skutečně překročení červené linie, obzvláště u lidí, majících na svých sociálních sítích vliv a tedy i zodpovědnost. Turkovo neustálé vykrucování se, že si nic nepamatuje, přesvědčuje o jeho neschopnosti nést následky za vlastní činy, byť konány z mládenecké nerozvážnosti. Stejnou strategii jako v „Aby bylo jasno“ zvolil i na CNN Prima News, kde se neustále odvolával na „vytrhávání z kontextu,“ i když je pravda, že některé věci skutečně z kontextu vytržené byly.
Ještě větší ostudu si ale udělala paní Danuše Nerudová. Když jsem ji sledovala, úplně se mi vybavily takové ty „fifleny,“ které v první třídě chodily paní učitelce žalovat vše, co se v kolektivu šustlo. Tyhle holčiny, co byly schopné se rozbrečet i kvůli tomu, že do nich někdo strčil ve frontě v jídelně, si obvykle vedly supertajný deníček, kam si všechny ty rádoby pikantnosti psaly. Na rozdíl od paní Nerudové ale svůj deníček drbů nevytahují po několika letech veřejně v televizi. Kandidátka ze STANu sice neví, kolik je pohlaví a jaká to jsou, zato si přesně pamatuje, co kde kdy její protikandidát řekl a vyplňuje tím své prázdné argumenty.
Mistrovství světa ve skákání do řeči
Namísto seriózní debaty jsme se tedy dočkali jen neustálého křiku a vzájemného skákání do řeči. Moderátorka Wolfová absolutně v korigování dvou nevyspělých klacků, kteří se jen neustále dokola dohadovali, kdo kde koho jako malý praštil autíčkem do hlavy, selhala, navíc ještě přikládala pomyslná polínka do ohně tím, že prostor pro vysvětlení poskytla oběma táborům velice malý a následně zavolala kolegyni s připraveným soupisem výroků, což už samo o sobě učinilo ze seriózní debaty bulvární kyblík špíny all inclusive.
Filip Turek dle svých vlastních slov zdědil autorská práva ke knize své zesnulé maminky a tudíž ji zcela pochopitelně vydal. I tak mě ale zaráží, že si knihu předtím nepřečetl. Ať už je ale tvrzení o obsahu ohledně léčby Savem pravdivé, či nikoliv, přijde mi absolutně nechutné, aby se Danuše Nerudová při slovech svého protivníka o tak vážné věci řehtala jako nakopnutý kůň a veřejně situaci rozrýpávala. Nechyběl také z její strany útok na sbírku nacistických trofejí, která mě sice také trochu zarazila, ale na druhou stranu znám lidi, co sbírají různé historické vojenské starožitnosti a nácky rozhodně nejsou. Kdoví, jestli se fotkou v Hospodářských novinách, která je několik let stará, pan Turek opět nechtěl pouze zviditelnit, jak je u něj zvykem.
Báječná Evropa s Barbie a Kenem
Filip Turek a Danuše Nerudová v této reality show na pomezí Výměny manželek a turecké telenovely dokázali spíše získat voliče protistraně a Primě mladé diváky, které dříve zoufale ztrácela tragédiemi jako Like House či Eliška a Damián. To je zřejmě taky důvod, proč automobilový frajer a hvězda predátorských časopisů z univerzity prodávající diplomy získávají takový mediální prostor na úkor jiných politických stran s podobným programem.
Filipa Turka totiž vidíte na obrazovkách poměrně častěji než třeba stranu Svobodných, která může být pro euroskeptické vlastníky aut nesouhlasící s vystupováním Motoristů a jejich spojením s Přísahou ideální alternativou. Zajímavé je, že zástupce menších hnutí, či významného hráče opozice PRO Jindřicha Rajchla, jehož Turek několikrát nazval „proruským,“ ač sám dříve býval skeptický vůči NATO, komerční televize téměř nepozvou.
Ačkoliv oba kandidáti vypověděli, že v Evropském parlamentu by byli ochotní (jelikož by byli nucení) spolu debatovat, raději si nechci představovat, jak by to v Bruselu vypadalo, kdyby namachrovaný Ken zaparkoval svého uřvaného Jaguara vedle hybridu loutkové Barbie, která nemá nejmenší tušení jak funguje ekonomika, natož automobilový průmysl a nezbývá jí tedy nic jiného, než tahat starou špínu, ač má sama máslo na hlavě, protože jinak by jí Turek nejspíše rozpáral STAN.
Ale ani tak se hranatá legenda nemůže považovat za vítěze debaty. Tím je totiž samotná Prima, která skrze bezduché otázky Pavlíny Wolfové vytvořila nový rekord trapnosti, na nějž nedosáhne ani Eliška s Damiánem.
