Článek
Devadesátkové děti, které se stále cítí jako „čerstvé dvacítky“, definitvně dosahují věku třicátníků, letos je to konkrétně ročník 93, kterému zvoní hrana, a do práce na juniorské pozice nastupuje generace nová. Nová a zcela odlišná. Generace Z.
Kde je hranice mezi sobectvím a empatií?
Mileniálové jsou zcela jistě ovlivněni generací svých rodičů, kteří byli zvyklí klidně se i sedřít z kůže, jen aby jejich rodina byla spokojená a měla „co do huby“. I to mělo na mileniály vliv, a proto je pro firmu radost je zaměstnávat. Pracují tvrdě, jsou kariéristé a obětují se. Po korporátním žebříčku šplhají a přesně vědí, že se chtějí vidět na úplné špici. Obětují tomu volné víkendy, odpoledne s kamarády i čas, který by mohli strávit s rodinou.
Life balance, který se těžko vyvažuje
Jak už to tak chodí, kdo chce „lozit“ a dostávat odměny v podobě povýšení, těžko stíhá zakládat rodiny, natož se jim věnovat, těžko stíhá relaxovat, sportovat, vařit, luxovat, chodit se psem a cestovat po světě. Dny prostě nejsou nafukovací a i ten nejhorší den v životě má jen 24 hodin.
Generace Z se tvrdě drží pravidel
Generace Z, což jsou ti, co se narodili zhruba mezi lety 1996 a 2009, se pojmu „life balance“ drží za každou cenu a jako nastupující pracovní generace je s nimi těžké pořízení. Nejenže očekávají nereálné platy na základě nulových zkušeností (vliv na ně má zcela jistě prostředí sociálních sítí, které je nutí chtít a pořizovat si nejnovější auta, Dior kabelky a další), ale jsou to ti zaměstnanci, kteří ve volné minutě nikdy nezvednou telefon, kteří neudělají navíc ani čárku, a kteří, světe div se, nejsou ochotni pracovat přesčas, nehledě na finanční odměnu.
Co je správně? Všechno a nic
Dle mého názoru je odpověď na mezigenerační otázku pracovní morálky ve slovech „life balance“ obsažena dost jasně. Jde o to najít balanc mezi kariérou a osobním životem, mezi empatií a sobeckostí, mezi využíváním a ochotou a hlavně mezi vlastními sny a očekáváním okolí. Životní balanc neznamená být egoistický hňup, který raději nechá kolegu umírat v bolestech, než aby za něj odmakal dvě hodiny. Totiž lekce pilates se nedá zrušit a kdyby ano, už by to nebyl přeci „life balance“. Životní balanc neznamená nechat se zneužívat chytrým zaměstnavatelem, který nám dává tolik práce, dokud neurčíme jisté hranice, nebo, v horším případě, neodpadneme.
Životní balanc zkrátka znamená být člověkem se srdcem na správném místě a rozumem vždy bdělým.
