Článek
Kdysi jsem diskutovala s jedním mužem na téma svatba a změna příjmení. Pro většinu párů je zcela automatické, že žena po svatbě přijme mužovo příjmení za své. Dnes je doba dosti flexibilní, co se týče příjmení, a ženy bývají v tomto směru dosti kreativní. Používají své dívčí příjmení a různě ho kombinují se svým novým příjmením. Ne vždy to však lze zkombinovat tak, aby to znělo líbivě.
Často také vynechávají klasickou českou koncovku „ová“, čili nepřechylují. V oné výše zmíněné diskuzi jsme na téma přechylování také narazili. Pokud je na konci příjmení koncovka -ová, evokuje to ve mně totiž pocit, že jsem něčí majetek.
Muž se kterým jsem vedla tuto diskuzi, měl dojem, že je to tak v pořádku. Že muž si zaslouží, aby si žena vzala jeho příjmení. Ale proč? V dnešní době svéprávnosti si můžeme vybírat, jaké příjmení si vezmeme. Čím si muž vysloužil to privilegium, že si žena vezme jeho příjmení, proč si on nevezme její? Bylo mi řečeno, že muž si to zaslouží proto, že ženu požádal o ruku. Co když o ruku žádala žena? Dává jí to automaticky nárok na to, aby si ponechala své příjmení a změnil si ho muž? Je žádost o ruku tím kritériem, který nám dává nárok na to, ponechat si své příjmení, nebo naopak?
Dalším důvodem, proč sjednotit svá příjmení, je jistě to, že pár chce mít stejné příjmení, jako jejich současné nebo budoucí děti. To ovšem opět neodpovídá na otázku, proč by si měla měnit příjmení žena. Dovedete si vůbec představit, kolik je to papírování a kolik času strávíte obíháním všech úřadů, než si změníte identitu? Někdo by mohl namítat, že je nutné, aby potomci nesli příjmení svého otce, aby zachovali pokrevní linii. Stává se také, že si příjmení mění muž proto, že jinak by příjmení jeho ženy sňatkem zaniklo. Rod by takzvaně vymřel po přeslici.
Věřím, že některé páry se na tomto tématu mohly docela slušně zaseknout. Pokud mají oba hezké příjmení, ani jeden ho nechce měnit, může to být problém, který odloží svatbu třeba i na několik let.
Jsou jistě i případy, kdy se muž sám dobrovolně a rád zřekne svého původního příjmení a vymění ho za příjmení své ženy. Stává se to v případech, kdy jeho příjmení zrovna nelahodí uchu, nebo je mu vlastně úplně jedno, jak se bude podepisovat. Další možností je výše zmíněné vymření rodu po přeslici. Klasické české přechylování má však i jednu výhodu. Nespletou si vás s chlapem. Pokud máte univerzální jméno jako je třeba Alex a k tomu nepřechýlené příjmení, může se vám často stávat, že vás osloví „Pane“.
Já jsem vybírala muže tak pečlivě, abych si své dívčí dlouhé příjmení zkrátila a zkrášlila a hlavně, abych se konečně vešla do kolonky. A dokonce nemám ani „ová“ na konci.
