Byla to opravdu sebevražda? Co se stalo v ložnici Stalina, když jeho druhá žena zmizela navždy

Byl rok 1917, když se v životě Josifa Stalina znovu objevila dívka, kterou znal už od jejího dětství. Naděžda Allilujevová byla o 23 let mladší než on, dcera dělníka, který mu kdysi poskytl střechu nad hlavou. Tehdy jí bylo teprve dvanáct.
O pár let později, už jako dospělá žena, se provdala za muže, který měl před sebou cestu k neomezené moci. Vypadalo to jako pohádka — revoluční vůdce a mladá, vzdělaná manželka. Jenže pohádky v Kremlu končily jinak než v knihách.

Naděžda byla chytrá, cílevědomá a měla vlastní názory. Studovala chemii, chtěla pracovat, být víc než jen „manželka vůdce“.
Stalin byl ale muž, který netoleroval odpor. V soukromí měl prudkou povahu, veřejně dokázal svou ženu ponižovat ostrými poznámkami. Často mizel na dlouhé týdny, obklopen herečkami, umělci a spolustraníky.
Podle pamětníků byla Naděžda stále bledší a uzavřenější. Přátelům si stěžovala na Stalinovy nevěry i výbuchy vzteku.

8. listopadu 1932. Kreml se chvěl hudbou a smíchem — slavilo se výročí Říjnové revoluce. U stolu seděl i Stalin, ale atmosféra mezi manžely byla ledová.
Během večeře měl Stalin po Naděždě hodit kousek chleba a oslovit ji „hej ty“. Ona mu vmetla, že není žádná „hej ty“. Potom vstala a odešla.
O několik hodin později ji našli ve své ložnici — ležela na posteli, v ruce pistoli, kterou jí kdysi daroval bratr. Jediný výstřel. Bylo jí 31 let.

Oficiální zpráva říkala: „zemřela na následky zánětu slepého střeva“. Pravda se nesměla dostat ven.
Za zavřenými dveřmi se však šeptalo o hádce, o zoufalství, o možná nevyřčeném nátlaku. Někteří šli ještě dál — spekulovalo se, že Stalin na smrti své ženy nemusel být jen pasivním pozorovatelem.

Dcera Naděždy a Stalina, Světlana, vyrůstala v přesvědčení, že matka zemřela na nemoc.
Až o deset let později, jako dospívající, narazila v cizím časopise na pravdu o matčině smrti. Byl to šok, který určil celý její vztah k otci. Už mu nikdy nevěřila.

Stalin nikdy veřejně nepromluvil o skutečných okolnostech ženiny smrti. Na pohřbu stál kamenně, bez slz. Jeho blízcí věděli, že v Kremlu se o Naděždě už mluvit nebude.
Její příběh se stal jedním z nejpřísněji střežených tajemství sovětské éry. A dodnes zůstává otázkou, zda šlo o zoufalý čin nešťastné ženy, nebo o něco mnohem temnějšího.

Zdroje: