Čarodějnice, která se stala obětním beránkem: Pravda o Ilse Koch

Dne 1. září 1967 se Ilse Kochová oběsila na prostěradle ve své cele. Po téměř čtyřiadvaceti letech vězení zvolila smrt před pokračováním života, který se změnil v nekonečné peklo hanby, nenávisti a izolace. Svět nad její smrtí neuronil ani slzu. Koneckonců zemřela jedna z nejostudnějších postav nacistického režimu – „Čarodějnice z Buchenwaldu“, žena obviňovaná z nejhorších možných zločinů proti lidskosti.

Osmdesát let po skončení války ale moderní historici přicházejí s překvapivým zjištěním: Ilse Koch byla sice skutečnou válečnou zločinkyní, ale zároveň se stala obětním beránkem poválečné spravedlnosti. Zatímco ona strávila téměř čtvrt století ve vězení a zemřela tam, muži odpovědní za mnohem horší zločiny často získali mírné tresty nebo unikli trestu zcela.

„Nejsenzačnější zvěrstva přisuzovaná Koch byla apokryfní nebo neprokázaná,“ píše historik Tomaz Jardim ze své rozsáhlé analýzy soudních dokumentů. A přesto se právě tato neprokázaná obvinění stala jádrem její pověsti, která trvá dodnes.

Nejznámější z těchto obvinění? Že si nechávala vyrábět stínítka na lampy z kůže tetovaných vězňů, které si předtím nechala zavraždit. Že měla doma knihy svázané v lidské kůži. Že nosila rukavice ušité z kůže mrtvých vězňů.

Při osvobození Buchenwaldu skutečně byly v táborovém patologickém oddělení nalezeny předměty vyrobené z lidské kůže. Ale spojení s Ilse Koch se nikdy nepodařilo prokázat. Mnohem pravděpodobnějším pachatelem byl SS lékař Erich Wagner, který psal dizertaci o údajné souvislosti mezi tetováním a kriminalitou.

Koch navíc v táboře nebyla přítomna od léta 1943 – tedy dva roky před jeho osvobozením. Když tyto argumenty předložili její obhájci, nikoho to nezajímalo. Příběh byl příliš dobrý na to, aby se nechal kazit fakty.

Proč se právě Ilse Koch stala symbolem nacistického zla? Jedna z odpovědí tkví v tom, jak radikálně porušovala všechny společenské představy o tom, jak se má žena chovat.

„Nebyla to žena v obvyklém smyslu, ale tvor z nějakého jiného pokřiveného světa,“ prohlásil americký prokurátor William Denson během jejího soudu. Média ji popisovala jako „sadistickou nymfomanku“, která jezdila na koni po táboře v „sexy spodním prádle“ a bičovala vězně pro vlastní potěšení.

Podle svědectví přeživších skutečně týrala vězně jezdeckým bičem, nutila je k vyčerpávajícím fyzickým aktivitám a užívala si jejich utrpení. Ale to, co ji odlišovalo od stovek mužských dozorců, nebyla brutalita sama o sobě – byla to skutečnost, že jako žena „neměla“ být brutální vůbec.

Senátní komise, která se zabývala jejím případem, dospěla k závěru, že právě proto, že byla žena a jednala nezávisle, bylo její násilí „nepřirozenější a promyšlenější“ než násilí mužů. Společnost 40. let prostě neuměla pochopit ženu, která se chovala jako nacistický kat.

Ironií osudu byla Ilse Koch souzena třikrát – a pokaždé s jiným výsledkem.

Poprvé ji soudili její vlastní lidé. V roce 1944 stála před SS soudem obviněná z krádeží a korupce. Byla osvobozena pro nedostatek důkazů. Její manžel Karl, velitel tábora, byl uznán vinným a popraven. Nacističtí soudci považovali jeho zpronevěru za horší zločin než vraždy vězňů.

Podruhé ji soudili Američané v roce 1947 v rámci slavného dachauského tribunálu. Byla odsouzena na doživotí za účast na „společném plánu“ týrání a vraždění vězňů. O dva roky později ale americký vojenský guvernér generál Lucius Clay její trest drasticky snížil na odpracovanou dobu a propustil ji.

Důvod? „Nedostatek důkazů“ pro nejsenzačnější obvinění. Clayovo rozhodnutí vyvolalo bouři nevole v USA, senátní vyšetřování a masové protesty.

Potřetí ji soudil západoněmecký soud v roce 1951. Tentokrát byla odsouzena za týrání německých občanů v Buchenwaldu a dostala doživotí. V tomto vězení zůstala až do své smrti o šestnáct let později.

Zatímco Ilse Koch strávila celkem 24 let ve vězení a zemřela tam, jak dopadli muži odpovědní za mnohem systematičtější a rozsáhlejší zločiny?

Tisíce mužských nacistických zločinců buď uniklo trestu zcela, nebo dostalo podstatně mírnější tresty. Doktoři, kteří prováděli lékařské experimenty na dětech. Úředníci, kteří organizovali deportace milionů lidí. Velitelé, kteří řídili celé vyhlazovací operace.

„Koch byla vzácným případem nacistického pachatele, který byl příliš stíhán a příliš trestán,“ uzavíraje Jardim svou analýzu. Přitom neměla žádnou oficiální pozici v nacistickém státě a byla „jen“ manželkou velitele tábora.

Proč se to stalo? Protože potřebovala sloužit jako symbol. Symbol tak ohavný a tak vzdálený běžné zkušenosti, že se na něj mohla soustředit všechna poválečná zloba. A tak se mohli obyčejní Němci, kteří nacistický režim podporovali, snadno distancovat od jeho zločinů.

„Odsouzení Koch odvrátilo pozornost od mnohem závažnější, ale méně senzační spoluúčasti milionů obyčejných Němců na zločinech Třetí říše,“ píše Jardim. Její případ umožnil celému národu říci si: „My nejsme jako ona. Takové monstrum mezi nás nepatří.“

Byla dokonalým obětním beránkem – žena, cizinka v mužském světě násilí, sadistka, která porušovala všechny představy o mateřství a ženství. Na ni se mohla soustředit veškerá nenávist k nacismu, aniž by se kdokoli musel ptát na vlastní odpovědnost.

Média její příběh milovala. Časopis Der Spiegel ji dal na obálku s titulkem „Lady mit Lampenschirm“ (Dáma se stínítkem na lampu). Americké noviny soutěžily, kdo přinese senzačnější detaily o jejích údajných perverznostech. Vznikly o ní filmy, knihy, písně.

„Voyeuristická fascinace jejími údajnými zločiny a pohoršení nad jejím údajným porušováním přijatých genderových norem“ z ní udělaly světoznámou osobu a nejdůležitější symbol nacistské divokosti. Přitom její skutečné zločiny byly ve srovnání s celkovým rozsahem holokaustu relativně marginální.

Nejpozoruhodnější na příběhu Ilse Koch není to, co skutečně udělala, ale to, co lidé věřili, že udělala. A zejména to, jak dlouho tato víra přetrvává.

Dodnes se její jméno pojí především se stínítky z lidské kůže. Dodnes je považována za symbol nejhoršího nacistického sadismu. A dodnes se málokdo ptá na to, proč dostala tvrdší trest než muži, kteří organizovali genocidu v průmyslovém měřítku.

„Její ‚sexuální barbarství‘, i když bylo chápáno jako symbol zvrácenosti Třetí říše, nakonec zastřelo byrokratizovaný teror nacistického státu a znesnadnilo pochopení holocaustu,“ uzavírá Jardim.

Místo, aby se společnost zaměřila na systémové příčiny nacistických zločinů – na roli státní byrokracie, průmyslu, církví, univerzit a milionů obyčejných občanů – mohla se soustředit na jednu výjimečnou „bestii“.

Ilse Koch strávila posledních osmnáct let života v ženském vězení v Aichachu. Byla odříznutá od světa, nenáviděná všemi, bez naděje na milost. Její děti se od ní odvrátily. Změnily si jména, aby unikly stigmatu.

V roce 1967, když jí bylo 60 let, už nedokázala snést tíhu svého osudu. Oběsila se na prostěradle, stejně jako tisíce obětí v koncentračních táborech.

Zemřela jako symbol zla. Ale možná byla také obětí – obětí poválečné potřeby najít jednoduché vysvětlení pro složitou tragédii. Obětí společnosti, která raději odsuzovala jednu příšeru, než aby se podívala do zrcadla a zeptala se na vlastní vinu.

Pravda o Ilse Koch není jednoduchá. Byla skutečným válečným zločincem. Podílela se na týrání nevinných lidí. Ale zároveň se stala obětním beránkem, který umožnil celé generaci Němců distancovat se od nacistické minulosti.

A možná je právě v tom nejděsivější ponaučení z jejího příběhu: jak snadné je odsoudit monstrum a jak těžké je uznat, že zlo často vypadá docela obyčejně.

Zdroje:

Tomaz Jardim: Ilse Koch on Trial: Making the "Bitch of Buchenwald"
Harvard University Press, 2023
Dostupné z: https://www.hup.harvard.edu/books/9780674249189

'No woman in the usual sense': Ilse Koch, the ‚Bitch of Buchenwald‘, was a Holocaust war criminal – but was she also an easy target?
The Conversation, 31. července 2025
Dostupné z: https://theconversation.com/no-woman-in-the-usual-sense-ilse-koch-the-bitch-of-buchenwald-was-a-holocaust-war-criminal-but-was-she-also-an-easy-target-203960

Buchenwaldská čarodějnice byla sadistická zrůda stahující vězně z kůže. Dělala z nich osobní předměty
Prima Zoom, 3. února 2023
Dostupné z: https://zoom.iprima.cz/historie/buchenwaldska-carodejnice

Ilse Koch on Trial: Gender, Violence and Making the "Bitch of Buchenwald"
CIJA - The Centre for Israel and Jewish Affairs
Dostupné z: https://www.cija.ca/ilse_koch_on_trial_gender_violence_and_making_the_bitch_of_buchenwald

The „Witch of Buchenwald“ is sentenced to prison
History.com, 27. května 2025
Dostupné z: https://www.history.com/this-day-in-history/the-witch-of-buchenwald-is-sentenced-to-prison