Dítě pojmenovala po Führerovi. Jak se sestra prince Philipa zamilovala do Hitlera v berlínském bytě

Hermann Göring byl netrpělivý. Už měsíce přemlouval mladý pár, aby se seznámili s jeho politickým přítelem Adolfem Hitlerem. „Musíte ho poznat osobně,“ opakoval princezně Sophii z Řecka a Dánska a jejímu manželovi princi Christophovi von Hesse.

Nakonec se Sophie rozhodla. „Protože Göring tak naléhavě chtěl, abychom se s Hitlerem seznámili osobně, rozhodli jsme se pozvat ho na oběd do našeho bytu,“ napsala později ve svých nepublikovaných pamětech.

Bylo to setkání, které změnilo její život – a ovlivnilo osud celé královské rodiny. Sophie, nejmladší sestra budoucího prince Philipa, se stala jednou z prvních evropských princezen, které podlehly Hitlerovu osobnímu šarmu.

Drobounká princezna z exilu

Victoria Alice Sophie se narodila 26. června 1914 na Korfu v paláci Mon Repos. Byla čtvrtým dítětem prince Andrease Řeckého a princezny Alice z Battenbergu. Rodina ji nazývala „Tiny“ – Drobounká.

Její narození nebylo úplně vítané. Prababička Viktorie napsala: „No, miminko je konečně tady. Bohužel se objevila v 6 ráno. Samozřejmě je to zklamání, že je to zase holka.“

Sophie se narodila v bouřlivých časech. První světová válka vypukla měsíc po jejím narození a její dětství poznamenaly neustálé politické otřesy. Když jí byly tři roky, musela s rodinou opustit Řecko a odejít do exilu, nejdříve do Švýcarska, pak do Francie.

V Paříži žila rodina prakticky v chudobě, závislá na podpoře bohatých příbuzných. „Měli jsme zaměstnance mnoha národností a vždy jsme měli problém s jejich výplatou,“ vzpomínala později Sophie.

Přesto to bylo relativně šťastné období. Otec princ Andreas je pravidelně vozil do Paříže a do Bois de Boulogne a hrával s dcerami tenis. Každou neděli obědvala rodina s princeznou Marií Bonaparte.

Svatba v šestnácti

V roce 1930 se psychicky zhroutila Sophiina matka Alice a byla umístěna do sanatoria. Otec Andreas trávil čas s milenkou na Francouzské riviéře. Rodina se prakticky rozpadla.

Pro šestnáctiletou Sophie to znamenalo jediné – čas na vdavky. 15. prosince 1930 se ve Friedrichshofu provdala za prince Christopha von Hesse, který byl o čtrnáct let starší.

Byl to pohledný muž z významného německého rodu. Sestry Theodora a Cecilie jí pomáhaly s oblékáním, devítiletý bratr Philip nesl její vlečku. Sophie si půjčila diamantovou tiáru po císařovně Fredericii.

„Tiny byla jako dítě na oslavě, tak si užívala a byla vzrušená ze své svatby,“ napsala jedna z příbuzných.

Mladý pár se přestěhoval do Berlína, kde Christoph pracoval v pojišťovací společnosti a zároveň sloužil jako záložní důstojník v Luftwaffe.

Vstup do nacistického světa

1. října 1930, jen měsíc před Sophiinou svatbou, se stal přelomový den v životě její nové rodiny. V berlínském bytě Hermanna Göringa se Christophův bratr Philipp připojil k nacistické straně. Christoph následoval o rok později a v roce 1932 vstoupil i do SS.

Göring si oba bratry získal pro nacistickou věc a chtěl je seznámit s jejich vůdcem. „Protože Göring tak naléhavě chtěl, abychom se s Hitlerem seznámili osobně, rozhodli jsme se pozvat ho na oběd do našeho bytu,“ vzpomínala Sophie.

Setkání se uskutečnilo v roce 1931 nebo 1932, ještě před tím, než se Hitler stal kancléřem. Pro dvacetiletou Sophie to bylo fascinující setkání s mužem, o kterém se mluvilo po celém Německu.

„Musím zde říci, že ačkoliv Chri a já jsme později zcela změnili své politické názory, byli jsme okouzleni tímto půvabným a zdánlivě skromným mužem a jeho plány na změnu a zlepšení situace v Německu,“ napsala ve svých pamětech.

Dítě nazvané Adolf

„Narození jejich nejstaršího syna Karla v roce 1937 byla příležitost, jak pár zdůraznil svou podporu nacistické straně. Dítě totiž dostalo jméno Karl ‚Adolf‘ Andreas na počest vůdce Adolfa Hitlera,“ píší historici.

Mezitím Sophie pokračovala ve styku s nacistickou elitou. Udržovala přátelské vztahy s Emmy Sonnemann a byla jedním z čestných hostů na její svatbě s Hermannem Göringem v dubnu 1935, kde byl svědkem sám Adolf Hitler.

Ačkoliv se Sophie nikdy nestala členkou nacistické strany, v roce 1938 vstoupila do National Socialist Women's League, ženské organizace spojené s režimem.

Válka a tragédie

Když vypukla druhá světová válka, ocitla se Sophie v složité situaci. Její manžel sloužil v německé armádě jako navigátor bombardérů, zatímco její matka Alice zůstala v Athénách a její bratr Philip sloužil v britském královském námořnictvu.

Christoph nejdříve sloužil v bombardovací peruti, později byl přeložen k stíhačům v Tunisku a na Sicílii. V říjnu 1943 Hitler odvolal všechny německé prince z aktivní služby.

7. října 1943 se Christoph vracel z Itálie do Německa, když jeho letadlo narazilo do hory ve výšce 300 metrů. Christoph i pilot zahynuli okamžitě.

Sophie zůstala vdovou ve 29 letech, těhotná s pátým dítětem. Nacistický režim, který kdysi obdivovala, jí vzal manžela.

Vyloučení z královské svatby

Po válce se Sophie ocitla v izolaci. Její vazby na nacistický režim z ní udělaly personu non grata v britských královských kruzích.

Když se v roce 1947 její bratr Philip ženil s princeznou Alžbětou, Sophie nebyla pozvána. Britská vláda považovala za nepřijatelné, aby se na svatbě objevili němečtí příbuzní s nacistickou minulostí.

„Philipovy sestry nebyly pozvány na svatbu, protože byly provdané za německé prince, kteří se během druhé světové války angažovali v nacistické straně,“ vysvětlil historik.

Sophie a její sestry byly z vyloučení nešťastné, ale pochopily to jako nevyhnutelnou oběť pro Philippa. Zvlášť bolestivé bylo, že na svatbu byly pozvány jejich sestřenice – rumunská královna Elena a italská vévodkyně Irini z Aosty – ačkoliv Rumunsko a Itálie patřily mezi Hitlerovy hlavní spojence.

Druhý sňatek a nový začátek

23. dubna 1946 se Sophie znovu provdala, tentokrát za prince Georg Wilhelm von Hanover. Svatba se konala v Salemu a byl to jediný známý případ, kdy britský panovník odmítl udělit souhlas ke sňatku podle Royal Marriages Act z roku 1772.

Ženichův otec požádal krále Jiřího VI. o souhlas, ale britská vláda to nepovažovala za vhodné kvůli válce. Žádost zůstala nezodpovězena, což znamenalo, že sňatek nebyl podle britského práva uznán.

Georg Wilhelm se stal ředitelem školy Schule Schloss Salem a později se pár přestěhoval do Schliersee, kde Sophie vedla skromný a uzavřený život, věnovala se čtení, hudbě a zahradničení.

Smíření a poslední roky

Na začátku 50. let byla Sophie znovu přijata do královských kruhů. V roce 1962 se dokonce zúčastnila svatby své vnučky v Anglii, kde se po letech setkala s bratrem Philipem.

„Příležitost se setkat s bratrem Philipem, kterého neviděla od roku 1937 a který přijel do Německa s náručí jídla a dárků,“ popisují historici jejich emotivní setkání.

V pozdějších rozhovorech Sophie přiznala, že se její politické názory „zásadně změnily“. Uvědomila si, kam vedla její fascinace Hitlerem a nacismem.

Sophie zemřela 24. listopadu 2001 v domově pro seniory ve Schliersee jako poslední přeživší ze sourozenců prince Philipa. Bylo jí 87 let.

Dědictví okouzlené princezny

Sophiina historie je příběhem o tom, jak může charisma a politická manipulace ovlivnit i ty nejvzdělanější a nejprivilegovanější. Mladá žena, která vyrostla v exilu a hledala stabilitu, podlehla šarmu muže, který sliboval obnovu Německa.

„Hitler byl mistr manipulace. Dokázal okouzlit i královské princezny,“ říká historik specializující se na evropskou šlechtu. „Sophie nebyla jediná – celá řada německé šlechty se nechala zlákat jeho viděním budoucnosti.“

Její syn Karl Adolf později změnil jméno na Karl Andreas a stal se úspěšným architektem. Nikdy veřejně nemluvil o tom, proč byl pojmenován po Hitlerovi.

Prince Philip až do své smrti udržoval vztahy se svými německými příbuznými. Na jeho pohřbu v roce 2021 byli přítomni tři Sophiini potomci – důkaz, že rodinné vazby překonaly i nejtemněší kapitoly historie.

Sophie zůstává symbolem generace, která se nechala okouzlit falešnými sliby a osobním šarmem diktátora. Její život ukazuje, jak tenká je hranice mezi obdivem a kolaborací, mezi fascinací a odpovědností.

„Nikdy jsem se nepovažovala za politickou osobu,“ řekla jednou. „Jen jsem následovala svého manžela.“ Byla to typická výmluva své generace – ženy, které věřily, že politika není jejich věc, aniž by si uvědomily, že i nepolitičnost je politický čin.

Dnes spočívá princezna Sophie na německé půdě, daleko od řeckého ostrova, kde se narodila. Její hrob je skromný, bez zmínky o královských titulech či politických sympatiích. Jen jméno a data – jako by celý její dramatický život byl pouze snem.

Zdroje: