Kovový prsten je prozradil. Prstýnkáře poslal na smrt jeden z vlastních – Antonín Nerad

Když gestapo v létě a na podzim 1941 spustilo vlnu zatýkání, padali jeden po druhém. 9. srpna František Chlubna. 18. srpna Josef Adrian. 2. září Otakar Moravec. 4. září František Dvořák. Vedoucí Prstýnkářů v Pardubicích i na Kolínsku. Zatčení hlásili, co se dozvěděli, jména, adresy, byty. Gestapo vědělo všechno – mělo mezi nimi svého muže. Antonín Nerad, bývalý rotmistr československé armády, se stal konfidentem. Zradil stovky lidí.

Po rozpadu Československa v březnu 1939 nacisté rozpustili desítky spolků a organizací, které považovali za potenciální zdroj odporu. Mezi nimi byl i Svaz rotmistrů a poddůstojníků – organizace bývalých armádních důstojníků, kteří sloužili v hodnosti rotmistra či poddůstojníka.

Mnozí z těchto mužů byli veteráni první světové války, někteří sloužili v legiích. Měli vojenský výcvik, znali konspiraci, uměli organizovat. A hlavně – nebyli ochotni smířit se s okupací.

Na přelomu let 1939 a 1940 vznikla v Praze odbojová organizace Všeobecné národní hnutí, známá spíše pod neformálním názvem Domácí odboj. Lidé jí brzy začali říkat Prstýnkáři – podle poznávacího znamení, které její členové nosili.

Každý nový člen dostal kovový prsten s vyraženou hvězdou a symbolickou desetihaléřovou minci. Za to musel zaplatit stanovenou finanční částku, která šla do společné pokladny. Členové Domácího odboje se na setkáních vzájemně prokazovali právě tímto koupeným prstenem a mincí.

Dnes se to může zdát romantické, možná trochu naivní. Bylo to nesporně málo profesionální a velmi pravděpodobně až nezodpovědně dobrodružné. Ale lidé to dělali z přesvědčení, že něco dělat musí.

V čele Prstýnkářů stál rotmistr Antonín Svatoš a František Rožánek. Organizace působila nejen v Praze, ale po celém území protektorátu – na Kolínsku, Pardubicku, ve východních Čechách.

Pomáhali ukrývat osoby hledané gestapem. Vydávali a distribuovali letáky a ilegální časopisy. Organizovali sabotážní akce malého rozsahu. Shromažďovali zbraně a ukládali je do úkrytů pro budoucí povstání. Soustřeďovali finanční prostředky na podporu rodin a příbuzných zatčených nebo jinak perzekovaných spoluobčanů.

Byla to práce nebezpečná, vyžadující neustálou bdělost a přísnou konspiraci. Každá schůzka mohla znamenat past, každý nový člen mohl být konfident.

Na Kolínsku vedl Prstýnkáře Otakar Moravec, narozený 25. prosince 1887 ve Vršovicích. Byl to někdejší italský legionář z první světové války, pracoval jako korektor ve firmě J. L. Bayer v Kolíně. Působil také jako publicista a spisovatel – napsal knihu „To byl český muzikant“ o Františku Kmochovi.

Otakar Moravec podnikl několik cest do Prahy, kde se setkal s vedoucími pracovníky organizace, Antonínem Svatošem a Františkem Rožánkem. Protože se jejich cíle shodovaly, podřídil Otakar Moravec při další schůzce s pražskými odbojáři, která se konala v lednu 1941 v kolínském muzeu, místní skupinu většímu pražskému hnutí odporu.

V květnu roku 1941 se konala v muzeu v Kolíně další schůzka, na které byly stanoveny směrnice k organizování evidence okresů, měst a vesnic a byl položen důraz na maximální konspiraci činnosti celé organizace. Zde byl Otakar Moravec ustanoven Františkem Svatošem velitelem organizace Domácí odboj ve východních Čechách.

Do odbojové činnosti se zapojil i MUDr. František Dvořák z Červených Peček, původně lékař, který se stal významným regionálním archeologem a velkým českým vlastencem. Jako přítel Otakara Moravce poskytoval vhodné prostory v kolínském muzeu pro společné schůzky a jednání. Aktivně se účastnil schůzek, a v nejednom případě doprovázel Otakara Moravce i na konspirační schůzky do Prahy.

Antonín Nerad byl rotmistr československé armády. Záhy po vytvoření protektorátu byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost. To, co následovalo, je svědectvím o tom, jak hluboko může člověk klesnout.

Pražské gestapo ho propustilo výměnou za to, že se stal jeho agentem, konfidentem a provokatérem. Kvůli jeho působení v ilegální organizaci Všeobecné národní hnutí se tato organizace stala volavčí sítí.

Nerad byl bohužel jedním z prvních členů této odbojové organizace. Gestapu se podařilo do skupiny infiltrovat konfidenta zevnitř – někoho, komu lidé důvěřovali, protože byl jedním z nich. Tento muž stál za zatčením mnoha kolínských a východočeských Prstýnkářů.

Udával Němcům konspirativní byty, chystané akce i jména a adresy odbojářů zapojených do odbojové činnosti. Jako delegát ilegální skupiny „prstýnkáři“ jednal v jarních a letních měsících roku 1941 se zástupci dalších odbojových skupin. Všechny tyto kontakty pak systematicky prozrazoval gestapu.

Právě Antonín Nerad stál za zatčením Josefa Balabána. Když se Balabán 22. dubna 1941 vydal na schůzku s Prstýnkáři do Dejvic, čekalo na něj gestapo. Nerad schůzku prozradil.

Balabán věděl, co ho čeká, pokud ho zatkne gestapo. Propukla divoká přestřelka. Byl zasažen, zatčen a odvlečen do Petschkova paláce. Tam ho čekalo pět měsíců mučení. Ale i přes to neprozradil jediné jméno. 3. října 1941 byl popraven v Ruzyni.

První velká vlna zatýkání nastala na Kolínsku a ve východních Čechách na přelomu léta a podzimu 1941. Vedoucí představitelé odbojové organizace byli zatčeni v pořadí:

František Chlubna z obce Sloupno, vedoucí ilegální organizace v Novém Bydžově – zatčen 9. srpna 1941

Josef Adrian – zatčen 18. srpna 1941

Otakar Moravec z Kolína, velitel organizace Domácí odboj ve východních Čechách – zatčen 2. září 1941

MUDr. František Dvořák, archeolog z Červených Peček – zatčen 4. září 1941

Následovaly výslechy, mučení, věznění.

František Chlubna, Josef Adrian a František Dvořák byli popraveni v Pardubicích 15. října 1941. Všem třem byl tehdy 18:27 vykonán rozsudek. Otakar Moravec měl jiný osud.

Otakara Moravce převezli do Berlína a pak do Drážďan. Několik měsíců byl vyslýchán a vězněn – nejprve v Kolíně a v Kutné Hoře, pak v Terezíně, odtud na Pankráci a nakonec i v Drážďanech.

Čtrnáctého ledna 1943 byl odsouzen 1. senátem nacistického Lidového soudního dvora (za předsednictví JUDr. Ziegera) za účast v protinacistickém odboji k trestu smrti.

Rozsudek byl vykonán gilotinou 10. června 1943 v drážďanské věznici v Georg-Bähr-Strasse popravčím Reindlem. Bylo mu pětapadesát let.

Ostatní zatčení byli převezeni k německému soudu v Litoměřicích. Zde v procesu, který se konal 25. března 1943, byli odsouzeni k různým trestům odnětí svobody:

Josef Brych – 5½ roku; Josef Bezák – 5 let; Antonín Moulík – 4½ roku; Emanuel Ježek – 4 roky; Karel Chochola – 4 roky; Karel Mejstřík – 4 roky; Karel Liška – 4 roky; František Netyk – 4 roky; Arnošt Váša – 4 roky; Josef Vavák – 4 roky.

Někteří z nich vězení nepřežili.

Antonín Nerad nestál jen za zatčením Prstýnkářů. Jako konfident gestapa zavinil smrt stovek Čechů. Od března 1944 se stal ještě něčím horším – začal působit jako jeden ze tří českých pomocníků popravčího Aloise Weisse v pankrácké sekyrárně. Asistoval při krvavých exekucích gilotinou.

Po konci druhé světové války byl Antonín Nerad zatčen a odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Praze k trestu smrti. Byl popraven oběšením 25. dubna 1947 v pankrácké věznici v Praze - na stejném místě, kde asistoval smrti stovek statečných Čechoslováků.

Dne 5. května 1947 udělil prezident republiky Dr. Edvard Beneš Otakaru Moravcovi, MUDr. Františku Dvořákovi, Josefu Adrianovi a Františku Chlubnovi za jejich zásluhy v boji za národní osvobození z nacistické okupace Československý válečný kříž 1939.

Dne 28. října 1997 povýšil tehdejší ministr obrany ČR Miloslav Výborný někdejšího italského legionáře Otakara Moravce do hodnosti plukovníka in memoriam.

V Kolíně na domě čp. 109 v ulici Politických vězňů, kde Otakar Moravec žil, byla 10. června 2003 odhalena pamětní deska. Pod symbolem podávající se ruky s nápisem „Věrni zůstaneme“ je text:

„Zde žil OTAKAR MORAVEC Narozen 25. 12. 1887 Dne 2. září 1941 byl zatčen Gestapem jako vedoucí odboje proti fašistickým okupantům a následně 10. června 1943 v Drážďanech popraven

ČEST JEHO PAMÁTCE *“

Originální bronzová deska byla odcizena na jaře roku 2011. Už 9. září téhož roku byla z iniciativy Společnosti Václava Morávka za podpory města Kolína odhalena současná kopie.

Jména Františka Chlubny a Josefa Adriana bohužel upadla téměř do zapomnění. Přesto patří k těm, kteří položili životy za svobodu své vlasti.

Zdroje: