Článek
V německém Ústí nad Labem se politika dělala jinak než jinde v pohraničí. Když v roce 1936 otevřeli nový most přes Labe – masivní ocelovou konstrukci na dvou pilířích, s tehdy největším mostním rozpětím v republice – radnice mu dala české jméno. Most doktora Edvarda Beneše. Mělo to symbolizovat mírumilovné soužití Čechů a Němců v jednom státě.
31. července 1945, v úterý odpoledne, létali z tohoto mostu sudetští Němci do Labe.
Páska s „N“
Ústí nad Labem bylo v létě 1945 stále ještě převážně německé město. Sudetští Němci tvořili většinu obyvatelstva, byli to sousedé, kolegové, spolupracovníci – lidé, kteří tu žili celé generace. Odsun byl v jednání, ale ještě nezačal.
Do té doby platila pravidla. Němci museli nosit na rukávu pásky s písmenem „N“. Nesměli jezdit tramvají. Nesměli vstupovat do restaurací. Nesměli chodit po pravé straně chodníku.
Josef Heinrich z Krásného Března byl tehdy učněm a Čechem. Za války ho v německé škole šikanovali a nutili násilím vstoupit do Hitlerjugend – odmítl. Jednou ho zmlátili v budově Uhelného syndikátu, jindy na krásnobřezenské policejní stanici, protože si dovoloval chodit za totálně nasazenými cizinci do jejich táborů. Hned po osvobození vstoupil do ozbrojeného ochranného jízdního oddílu.
Bedřich Brabec měl z Němců strach od roku 1938, kdy pochodovali ulicemi henleinovci. Po uzavření českých škol musel do německé. Hned v den osvobození se přihlásil jako pomocný policista.
Normální kluci. Kteří věděli, co Němci dělali.
Půl čtvrté odpoledne
Ve čtvrti Krásné Březno, asi tři kilometry od centra, stál od 25. května muniční sklad. Zřídila ho československá armáda v areálu bývalého cukrovaru. Byly tam nejen zbraně posbírané po lesích, ale i cenné předměty: sochy, koberce, piána. Na delaboraci munice vzali esesáky z internačního tábora.
31. července dorazil správce skladu rotmistr Josef Čapek s dvěma neznámými civilisty. Mezi půl čtvrtou a čtvrt na čtyři zazněla první exploze. Pak druhá, mnohem silnější. Hlavní budova byla rozmetána. Tlakem a hořlavinami bylo zničeno nebo vyhořelo přes dvě stě domů v okruhu pěti set metrů. Zahynulo 27 lidí, desítky byly zraněny. Čtvrť Krásné Březno přišla o celé historické jádro.
Bylo zataženo. Tlaková vlna se odrazila od mraků a rozbila okna v celém centru kolem nádraží. Střepy způsobily krvavá zranění.
Z centra nebylo na výbuch vidět. Lidé běželi na most Edvarda Beneše, aby se podívali.
Georg Schörghuber
Davem na mostě zmítaly emoce. Čtvrt hodiny po výbuchu dorazili první uprchlíci z Krásného Března, zkrvavení, v šoku. Češi byli přesvědčeni, že jde o sabotáž.
Na mostě stál říšský Němec jménem Georg Schörghuber. Provolával slávu Německu, plival po okolostojících a projevoval radost z výbuchu.
Byl přehozen přes zábradlí. Spadl do Labe. Když plaval ke břehu, jeden z vojáků ho zastřelil.
V té chvíli se stali terčem všichni Němci na mostě.
Zrovna končila odpolední směna v Schichtových závodech na Střekově. Protože Němci nesměli jezdit tramvají, šli zaměstnanci pěšky domů – přes most Edvarda Beneše. Označeni bílými páskami na rukávu. Nic netušíce.
Heinrich byl na mostě. „Němci šli jako ovce, byli mezi nimi i antifašisté. Netušili, co se stane. Jeden z nich vyndal legitimaci antifašisty, ukazoval jí, ale nebylo to nic platné. Byl hozen přes zábradlí do vody i s legitimací antifašisty. Pád do vody pro Němce nebyl smrtelný. Padali sice z výšky asi 13 metrů, ale neutopili se, plavali ke břehu, jenže nedoplavali. Z obou břehů na ně stříleli.“
Kočárek
Pak Heinrich uviděl ženu s kočárkem.
Jeden z mužů kopnul do kočárku. Mimino jelo po mostě samo dolů k Předmostí. Matka ječela. „Již nikdy jsem neslyšel tak zoufalý jekot. Byla hrůzou bez sebe.“
Heinrich kočárek zastavil. Dva muži na něj křičeli: „Nech toho parchanta chcípnout, nebo půjdeš taky.“
Popadl matku za ruku, táhl je z mostu směrem na Předmostí. Tam s kočárkem utekla do jedné z ulic.
Brabec viděl z mostu něco jiného – jinou matku, jiný kočárek. „Na tři metry jsem zahlédl, jak jedné německé matce vzali dítě z kočárku a hodili ho do vody. Zoufalá žena za ním skočila ve snaze ho zachránit. Aktéři po nich stříleli za veselého jásotu přihlížejících. Co bych byl zmohl ve svých osmnácti letech proti této po zuby ozbrojené zdivočelé hordě barbarů?“
Oba přežili – zachráněni holandskými lodníky, kteří je vylovili z řeky a ukryli na lodi. Desetiletí se věřilo, že matka s dítětem zemřeli. Vladimír Kaiser to vyvrátil až po 65 letech na základě nových svědectví.
V ulicích
Brabec jel na kole ze Střekova. Na mostě bylo tolik lidí, že kolo tlačil. Za drážním podjezdem stál špalír – lidé tu čekali na Němce z Schichtovky a bili je. „Zahlédl jsem, jak ve dvou případech mužům velkými tesařskými kramlemi rozbili hlavy. Upadli a umírali na silnici.“
Na náměstí byla velká požární nádrž. Za veselého jásotu tam topili Němce.
U nádrže Brabec uviděl pana Körbla – Němce, který za války prošel koncentračním táborem jako komunista. „Jako Němec byl automaticky vinen. Chopili se ho a odváděli k nádrži.“ Náhodou tudy šla předsedkyně ONV Vobecká, spoluzakladatelka komunistické strany, která Körbla znala. Zachránila mu život.
Heinrich na Předmostí viděl, jak skupinka mužů srazila Němce na kole s bílou páskou. Umlátila ho. Kousek dál muže téměř domlátili k smrti a pak ho v blízké boudě zastřelili.
Historik Martin Krsek: „Následný masakr Němců byl spontánním výbuchem nenávisti. V ulicích bylo okolo nádraží spousta lidí, kteří se právě vraceli z práce. Viděli zkrvavené zraněné.“
Zabíjení zastavil až příjezd vojska, policistů a hasičů o několik hodin později.
Osm hypotéz
Příčina výbuchu nebyla nikdy objasněna. Kaiser shrnul: „Existuje asi osm hypotéz a každá z nich je věrohodná.“ Nešťastná náhoda – výbuch pancéřové pěsti při delaboraci. Pomsta esesáka odsouzeného na práci se smrtelným materiálem. Snaha zakrýt nelegální obchodování vojáků s cennostmi.
A ještě jedna hypotéza – a ta je nejzávažnější. 31. července 1945 právě probíhala postupimská konference, kde se jednalo o žádosti Československa o souhlas s odsunem Němců. V noci z 30. na 31. července dorazili do města příslušníci 28. pluku, kteří v oblasti prováděli odsun. Ministr obrany Svoboda měl nařídit „urychlit odsun všemi prostředky.“ Na poradě na hlavním štábu armády 28. července bylo podle historiků rozhodnuto postavit velmoci před hotovou věc.
A záhadná postava štábního kapitána Bedřicha Pokorného z ministerstva vnitra – bývalého agenta gestapa s nejasnou protektorátní minulostí – se v Ústí objevila buď těsně před výbuchem, nebo hned po něm. Pokorný se o pár týdnů dřív podílel na organizaci brněnského pochodu smrti.
Kaiser přiznal: „K této teorii přímé a jasné důkazy chybí.“
Vyšetřování
1. srpna 1945 dorazila do Ústí vládní komise. Vedl ji generál Ludvík Svoboda a ministr vnitra Václav Nosek. Vyšetřování trvalo několik hodin. Závěr: za výbuchem stojí sabotáž organizace Werwolf. Bez důkazů. O masakru v ulicích se závěry nezmiňovaly.
Svoboda a Nosek oba cítili, že výbuch a pogrom je záminkou k urychlení odsunu. Svoboda přirovnal situaci k vysídlení povolžských Němců Stalinem v roce 1941.
Pachatelé masakru nebyli nikdy identifikováni. Nikdo nebyl nikdy souzen.
V říjnu 1945 pronesl prezident Beneš projev v Mělníku: „V poslední době jsme kritizováni v mezinárodním tisku, že přesun Němců se u nás provádí nedůstojným způsobem. Děláme prý totéž, co dělali nacisté nám. Ať výtky ty, drazí přátelé, jsou snad v jednotlivostech pravdivé, či nikoli, prohlašuji zcela kategoricky, že naši Němci musí do Říše odejít a v každém případě odejdou.“
Těmi „jednotlivostmi“ prezident Beneš zřejmě myslel padesát až osmdesát těl v Labi.
Po roce 1989
Desetiletí se o masakru mlčelo. Dobová propaganda označovala výbuch za sabotáž werwolfů. Sudetoněmecká historiografie na druhé straně mluvila o „sudetských Lidicích“ a tisících mrtvých. Obojí bylo překroucením.
Po sametové revoluci se masakrem začal systematicky zabývat archivář Kaiser. V roce 2005 vydal s Havlem a německým historikem Pustejovskym knihu Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1945.
Na mostě doktora Edvarda Beneše jsou od roku 2005 dvě pamětní desky. Most se jmenuje stejně.
Brabec a Heinrich – normální kluci, kteří měli nacistů plné zuby – na ten den nikdy nezapomněli. Brabec proto, že viděl, jak hodili dítě do řeky. Heinrich proto, že zastavil kočárek.
Zdroje:
Krvavé úterý na mostě v Ústí nad Labem – Literární noviny
Dostupné z: https://www.literarky.cz/civilizace/1447-krvave-utery-na-moste-v-usti-nad-labem
Masakr na mostě v Ústí nad Labem – iROZHLAS
Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/usti-nad-labem-historie-nemci-sudety-druha-svetova-valka-historie-vybuch-nasili_2007310731_gak
Ústecký masakr – Novinky.cz
Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/historie-druha-svetova-valka-ustecky-masakr-40532216
31. červenec 1945 – Sever, Rozhlas
Dostupné z: https://sever.rozhlas.cz/31-cervenec-1945-vybuch-municniho-skladu-v-krasnem-brezne-a-masakr-nemcu-na-9023457
Vladimír Kaiser, Jan Havel, Otfrid Pustejovsky: Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1945 (2005)
