Druhé slunce nad Hirošimou: Jak dvě bomby změnily svět navždy

Ranní klid před bouří

Pondělní ráno 6. srpna 1945 bylo v Hirošimě jako každé jiné. Lidé vstávali do práce, děti se chystaly do školy, matky připravovaly snídaně. Teploměr ukazoval třiadvacet stupňů, obloha byla jasná s několika rozptýlenými mraky. Nikdo netušil, že tento krásný letní den se zapíše do dějin jako jeden z nejčernějších v historii lidstva.

Ve tři hodiny ráno vzlétl z tichomořské základny Tinian bombardér B-29 s kódovým označením Enola Gay. Plukovník Paul Tibbets pojmenoval letadlo po své matce. Ve výškách nad Pacifikem neslo něco, co svět ještě neviděl - atomovou bombu s přezdívkou „Little Boy“, Chlapeček.

Hirošima měla v té době kolem tří set padesáti tisíc obyvatel. Byla to významná průmyslová a vojenská základna, ale především město plné obyčejných lidí, kteří žili své obyčejné životy uprostřed války, která se zdála být na konci.

V osm hodin a patnáct minut se nad městem objevil stříbrný bod na obloze. Japonské radary zachytily pouze tři letadla, což nevypadalo jako hrozba. Nebyl vyhlášen poplach. Lidé pokračovali v ranních činnostech.

Uranová bomba padala sedmapadesát sekund. Explodovala v šesti stovkách metrů nad klinikou Shima Surgical, jen dvě stě čtyřicet metrů od cílového mostu Aioi. Výbuch odpovídal třinácti tisícům tun TNT.

„Bylo to jako by se utrhl kus slunce,“ vzpomínal později jeden z přeživších. Japonci tomu říkali „pikadon“ - záblesk-bum. Teplota v místě výbuchu dosáhla několika milionů stupňů. Světelné záření bylo vidět na stovky kilometrů.

Bezprostředně po explozi zahynulo sedmdesát až osmdesát tisíc lidí, převážně civilistů. Celé město se v okamžiku změnilo v peklo z ohně, kouře a trosek.

Mezi těmi, kdo výbuch přežili, byla i malá holčička jménem Sadako Sasakiová. V den bombardování jí byly dva roky a nacházela se se svou rodinou asi sedmnáct set metrů od epicentra výbuchu. Malá Sadako výbuch přežila bez viditelných zranení a vyrůstala v silnou a zdravou dívku.

Deset let žila normální život. Chodila do školy, hrála si se spolužáky, běhala a smála se jako každé dítě. Nic nenaznačovalo, že v jejím těle už se šíří něco strašlivého - následky ozáření z toho osudného srpna roku 1945.

Když jí bylo dvanáct let, v lednu 1955 ji náhle skolily závratě. Lékaři diagnostikovali leukémii - rakovinu krve způsobenou radiačním ozářením. Sadako byla hospitalizována v hirošimské nemocnici Červeného kříže.

Právě tam se dozvěděla o staré japonské legendě. Říkala, že kdo složí tisíc papírových jeřábů - orizuru, tomu se splní nejvroucnější přání. Sadako začala skládat. Chtěla se uzdravit, chtěla žít.

Se svými malými prsty neúnavně tvarovala papírové ptáčky. Jeden za druhým. Desítky, stovky. Její nemocniční pokoj se postupně zaplňoval papírovými jeřáby všech barev. Sadako jich nakonec poskládala více než třináct set.

Nestačilo to. Pětadvacátého října 1955 zemřela. Bylo jí dvanáct let.

Japonsko nekončilo. Císař Hirohito a vojenské velení odmítali kapitulaci. Amerika měla připravenou druhou bombu.

Devátého srpna 1945 v 11:02 explodovala nad Nagasaki plutoniová bomba „Fat Man“ - Tlouštík. Měla sílu jednadvaceti tisíc tun TNT, byla výkonnější než ta hirošimská. Okamžitě zabila dalších čtyřicet tisíc lidí.

Původním cílem bylo město Kokura, ale tam byla příliš velká oblačnost. Kokura měla štěstí, Nagasaki ne. Takové byly výpočty války - město žilo nebo umíralo podle počasí.

Mezi mrtvými v Nagasaki byli i američtí váleční zajatci, korejští dělníci a tisíce dětí. Bomba nerozlišovala národnost ani věk. Zabíjela bez rozdílu.

Ti, kdo přežili bombardování obou měst, dostali japonské jméno - hibakusha. Doslova to znamená „explozí zasažení lidé“. Nesli na sobě následky ozáření po zbytek života. Mnoho z nich zemřelo v následujících měsících a letech na rakovinu, leukémii a další nemoci způsobené radiací.

V Hirošimě a Nagasaki zůstaly děsivé stopy. Stíny lidí vypálené do kamenných schodů tam, kde je zastihl oslňující záblesk. Roztavené hodinky, které se zastavily v přesný okamžik exploze. Roztrhané školní tašky dětí, které už nikdy nepřišly domů.

Americká okupační správa zakázala jakékoliv zpravodajství o následcích bombardování. Svět se nesměl dozvědět, co atomové bomby skutečně způsobily. Teprve v roce 1946 se americkému novináři Johnu Herseymu podařilo proniknout do Hirošimy a napsat reportáž, která otřásla světem.

Osmého srpna 1945 vyhlásil Sovětský svaz Japonsku válku a zahájil ofenzívu v Mandžusku. Japonsko čelilo zkáze ze dvou stran - atomovým bombám od jihu a milionové Rudé armádě od severu.

Patnáctého srpna 1945, šest dní po Nagasaki, císař Hirohito konečně oznámil kapitulaci. „Nepřítel začal používat novou a nejkrutější bombu,“ řekl ve svém rozhlasovém projevu. „Pokud budeme pokračovat ve válce, výsledkem bude nejen kolaps a vyhlazení japonského národa, ale také totální destrukce lidské civilizace.“

Druhá světová válka skončila. Cena míru byly stovky tisíc mrtvých civilistů ve dvou japonských městech.

Příběh Sadako Sasakiové se rozšířil po celém světě. Její spolužáci po její smrti dokončili tisíc jeřábů a začali sbírat peníze na památník. V roce 1958 byl v hirošimském Parku míru odhalen Dětský památník míru s postavou Sadako, která drží v rukou zlatého jeřába.

Od té doby posílají do Hirošimy děti z celého světa miliony papírových jeřábů. Jsou symbolem naděje, že se atomové hrůzy už nikdy nebudou opakovat. I prezident Obama při své návštěvě Hirošimy v roce 2016 složil papírové jeřáby jako poctu obětem.

V hirošimském muzeu jsou vystaveny osobní předměty obětí. Dětské obědy připálené na dno krabiček, roztavené hračky, kusy oblečení s obrysy těl. Každý exponát vypráví příběh konkrétního člověka, který ráno 6. srpna vyšel z domu a už se nevrátil.

Dnes, osmdesát let po Hirošimě a Nagasaki, existuje na světě více než dvanáct tisíc sedm set jaderných hlavic. Většina je mnohonásobně silnější než bomby, které zničily japonská města. Mohou během několika okamžiků rozsévat smrt a zkázu s potenciálně mnohem výraznějším rozsahem.

Hibakusha - přeživší atomového bombardování - jsou dnes většinou velmi staří lidé. Jejich hlasy slábnou, jejich vzpomínky mizí s časem. Podle japonské vlády žilo v roce 2024 už jen kolem sto padesáti tisíc hibakusha, většina z nich má přes osmdesát let.

Sadako Sasakiová se stala celosvětovým symbolem míru. Její papíroví jeřábi létají po celé planetě jako poslové naděje. „Píšu tohoto jeřába s přáním, aby už nikdy nebyla válka,“ napsala malá dívka na jeden ze svých posledních jeřábů.

Dnes, když válka opět zuří v Evropě a jaderné mocnosti si vyhrožují, jsou slova dvanáctiletého děvčátka z Hirošimy aktuálnější než kdy dříve. Možnost sebezničení naší civilizace je vždy na dosah ruky.

Proto si musíme připomínat to pondělní ráno 6. srpna 1945. Aby se už nikdy neopakovala.

Zdroje:

Memento Hirošima. Můj bože, co jsme to udělali, zapsal si pilot po jaderném útoku Aktuálně.cz, 1 den Dostupné z: [https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/foto-jaderny-utok-na-hirosimu-v-roce-1945/r~b9a9dbead30711ea9d74ac1f6b220ee8/]

Jak zabíjela atomová bomba. Radiace nebyla to nejhorší ČT24, 6. srpna 2020 Dostupné z: [https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3156393-jak-zabijela-atomova-bomba-radiace-nebyla-nejhorsi]

Ohnivá koule smetla vše, co jí stálo v cestě. Před 75 lety seslali Američané na Hirošimu atomovou zkázu ČT24, 6. srpna 2020 Dostupné z: [https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3155157-ohniva-koule-smetla-vse-co-ji-stalo-v-ceste-pred-75-lety-seslali-americane-na-hirosimu]

Exploze, jaké svět neviděl. Podívejte se, co způsobily útoky na Nagasaki a Hirošimu Aktuálně.cz, 9. srpna 2020 Dostupné z: [https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-hirosima-nagasaki/r~2ea7327c3aaa11e5b605002590604f2e/]

„Jako by se utrhl kus slunce.“ Česky vyšla svědectví těch, kdo přežili Hirošimu Aktuálně.cz, 4. srpna 2020 Dostupné z: [https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/jako-by-se-utrhl-kus-slunce-john-hersey-hirosima/r~4f8e85bcd56911ea80e60cc47ab5f122/]

Hirošimu si Američané vybrali, aby co nejlépe prozkoumali účinky jaderné bomby, říká historik ČT24, 6. srpna 2019 Dostupné z: [https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/hirosimu-si-americane-vybrali-aby-co-nejlepe-prozkoumali-ucinky-jaderne-bomby-rika-historik-61956]

Hersey, John: Hirošima. Praha: Leda, 2020.

DiCicco, Sue – Sasaki, Masahiro: Sadako Sasaki a tisíc papírových jeřábů. Praha: Fragment, 2023.

Pitschmann, Vladimír: Jaderné zbraně: Nejvyšší forma zabíjení. Praha: Grada, 2017.