Paul Thümmel: Nacistický špion, který zachránil Moravcovu jedenáctku a zemřel v Terezíně

14. března 1939 v šestnáct hodin třicet minut vzlétl z ruzyňského letiště stroj holandské KLM s jedenácti muži na palubě, kteří s sebou vezli kufry plné archivů československé zpravodajské služby. O hodinu později vjel Wehrmacht do Ostravy a okupace českých zemí začala. Útěk Františka Moravce a jeho zpravodajské jedenáctky se podařil v úplně poslední chvíli díky varování jediného muže – agenta A-54, jehož pravé jméno neznali ani ti, které zachránil.

Paul Thümmel se narodil 15. ledna 1902 v saském Neuhausenu jako syn pekaře a vyučil se stejnému řemeslu, které ho však nikdy nebavilo. O politiku se začal zajímat díky svému otci, který se nemohl smířit s porážkou Německa v první světové válce a v roce 1924 založil v Neuhausenu místní pobočku NSDAP. Paul patřil mezi první členy a brzy se proslavil tím, že odposlouchával dělníky v místní hospodě – šplhal na střechu a naslouchal jejich rozhovorům přes komín.

V roce 1927 přijel do Neuhausenu jako řečník Heinrich Himmler, tehdejší mladý nacistický funkcionář, který u Thümmelových přenocoval. Protože byli oba stejně staří – Himmlerovi bylo pětadvacet let, Paulovi také pětadvacet – začali si tykat a stali se přáteli. Když se Himmler vrátil do Mnichova, jeho kariéra strmě stoupala, až se stal říšským vůdcem SS. Ve své nové funkci si vzpomněl na svého kumpána z Neuhausenu, který se už předtím vyznamenal při špionáži proti členům demokratických stran, a nabídl mu místo v Abwehru u admirála Canarise.

Dvojí hra od začátku

V květnu 1933 ukončil Paul Thümmel svou pekařskou živnost a stal se hlavním důvěrníkem Abwehru v Drážďanech s úkolem budovat agenturní síť v československém pohraničí mezi sudetskými Němci. Dostal hodnost Sturmbannführera SA a zlatý odznak NSDAP, který byl udělován pouze prvním sto tisícům straníků – Thümmel měl číslo 61 574. V očích nacistického režimu byl osvědčeným straníkem, věrným nacistou a „starým bojovníkem“, kterému nikdo nemohl nic vytknout.

Jenže někde se něco pokazilo. Možná už v roce 1932, když potřeboval přivydělat, možná až později – každopádně 2. února 1936 došel na hlavní štáb československé armády dopis odeslaný z Mostu s bombastickým obsahem: údaje o organizaci Abwehru, jeho síti v Československu a metodách jeho práce. Pisatel se podepsal jako „Jochen“, požadoval peníze a stanovil dvě podmínky: nikdy nezjistíte mou totožnost a nikdy se nesejdeme na území Československa.

František Moravec, přednosta pátrací sekce druhého oddělení hlavního štábu, se rozhodl riskovat a na nabídku přistoupit. První setkání se uskutečnilo v noci 6. dubna 1936 na křižovatce u Nového Zvolání v Krušných horách poblíž Vejprt. Thümmel přijel s kufrem plným tajných dokumentů, který prostě pronesl přes hraniční přechod. Mezi materiály byl i obranný plán Československa, který odhalil zrádce v československém hlavním štábu – Moravec ho později dal popravit.

Thümmel si z první schůzky odnesl 100 000 říšských marek, což byla obrovská suma, a dostal krycí jméno A-54. Čtrnáctého července 1937 dokonce podepsal písemný závazek spolupráce, čímž porušil vlastní podmínku o setkávání na československém území. S Moravcem se pak setkal ještě několikrát – v Chomutově, Karlových Varech i v Praze. Pro konspirativní jednání jim sloužilo velitelství pěšího pluku 46 v Chomutově nebo stanice četnictva v krušnohorské Kovářské.

Zprávy, které zachránily a zmátly

Od začátku bylo jasné, že Thümmelovy zprávy představují směsici pravdy a lží, která československou rozvědku nutila neustále prověřovat každou informaci. Někdy upozornil na skutečné nebezpečí, jindy předal jména agentů, kteří už byli dávno ve vězení. Občas dodal mapy bez jakéhokoli vysvětlení, které byly prakticky bezcenné, zatímco jindy přinesl materiál, který stál statisíce korun.

Svá záda si kryl dokonale a s železnou logikou. Ironií celé situace bylo, že československá kontrarozvědka měla Paula Thümmela v kartotéce jako podezřelého německého agenta a varovala před ním vlastní vojenská velitelství. 23. října 1936 zpravodajské oddělení I. sboru v Praze oficiálně varovalo: „Získaný materiál odevzdávají důvěrníci gestapa; byly zjištěny styky s Neuhausenem v Sasku (Pavel Thümmel).“ Nikdo však nepřišel na to, že podezřelý německý špion Pavel Thümmel a cenný agent A-54 jsou tatáž osoba.

1. září 1938, v den zářijové krize, Thümmel poprvé dodal informace, které odpovídaly realitě téměř na sto procent. Ukázal Moravcovým lidem novou rádiovou agentní stanici a především trhaviny balené jako konzervy džemu značky Marila nebo motorový olej Fantolin – sabotážní materiál, který se skutečně používal. 27. září 1938, pouhé dva dny před podpisem Mnichovské dohody, však poslal jediný vzkaz: „Sděluji Vám, že v důsledku dnešní situace nelze žádné obchodní záležitosti ani dojednávat, ani provádět.“ Tím spolupráci ukončil a jeho jméno se vzápětí objevilo na seznamu nacistů vyznamenaných za činnost proti Československu. Na půl roku se úplně odmlčel.

Poslední informace před okupací

11. března 1939 se Thümmel znovu ozval a setkal se se štábním kapitánem Fričem, s nímž odjel autem do Prahy, kde několika zpravodajským důstojníkům sdělil osudné datum: 15. březen. Němci v ten den obsadí zbytek Československa. Moravec okamžitě informoval předsedu vlády Rudolfa Berana, ale ten proti varování nic neudělal. Moravec se proto spojil s majorem Haroldem Gibsonem, pražským rezidentem britské zpravodajské služby MI-6, který mu umožnil útěk do Londýna.

Brzy ráno 14. března 1939 se v kancelářích hlavního štábu na Dejvicích pálily dokumenty, zatímco Moravec a jeho tým vybrali to nejcennější: archivy, seznamy agentů a informace o finančních zdrojích v zahraničních bankách – vše naskládali do deseti kufřů. V šestnáct hodin třicet minut vzlétl letoun KLM z Ruzyně s Moravcovou jedenáctkou na palubě a o pouhých šedesát minut později vjel Wehrmacht do Ostravy. Útěk československé zpravodajské elity se podařil v úplně poslední chvíli díky varování agenta A-54.

V Praze pod krycím jménem

Po vzniku protektorátu byl Thümmel přeložen do Prahy, kde pracoval v kontrašpionážním oddělení úřadovny Abwehru pod krycími jmény doktor Paul Steinberg nebo dr. Holm. Jako důstojník Abwehru mohl oficiálně cestovat do Nizozemska a Jugoslávie, což mu umožňovalo udržovat spojení s Moravcem v Londýně. Když nacisté v roce 1940 obsadili obě tyto země, musel změnit taktiku a na přímý rozkaz z Londýna navázal spojení s domácím československým odbojem.

V létě 1940 se mu prostřednictvím Libuše Hříbalové podařilo dostat k odbojové organizaci Obrana národa a konkrétně ke skupině Tři králové, kterou tvořili Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. Právě Morávek s ním začal pravidelně spolupracovat a scházel se s ním až do března 1942, přičom nikdy neznal jeho skutečnou totožnost – Thümmel před ním vystupoval jako dr. Holm nebo René. Nechávali si zprávy v takzvaných mrtvých schránkách rozmístěných po Praze; jedna z nich se nacházela na Pohořelci na vojenském hřbitově a byla součástí náhrobku rytíře Wenzela Schipky von Blumenfelda. Thümmel měl blízko – bydlel v domě v ulici U třetí baterie nedaleko Pohořelce.

Prostřednictvím Morávka předával Thümmel do Londýna informace o německých plánech: obsazení Polska, útoku na Sovětský svaz, přípravách rakety V-1 i vyrozumění o záměru obsadit Island. Díky jeho zprávám mohla československá exilová vláda v Londýně jako první informovat spojence, že se v roce 1940 neuskuteční plánovaná německá invaze do Británie.

Thümmel však hrál dvojí hru až do samého konce. Když ho gestapo pověřilo sestavením sledovací skupiny, která měla odhalit Tři krále, jejich totožnost úmyslně neodhalil – nepřipravil by se tím o zdroj příjmů a důvěru Londýna – ale informace, které od nich získával, systematicky využíval k odhalování jiných odbojářů, například informátorů skupiny ÚVOD. Čeští zpravodajci mu za jeho služby zaplatili statisíce korun v říšských markách i českých korunách, protože Thümmel vedl nákladný život a měl slabost pro ženy – údajně dokonce udržoval milostný poměr s herečkou Lídou Baarovou.

Gestapo se blíží

Začátkem října 1941 gestapo zlikvidovalo odbojovou vysílačku Sparta I. v Praze-Jinonicích a na místě našlo množství zpráv, které vzbudilo podezření. Když je v Abwehru prostudovali, dospěli k jednoznačnému závěru: jejich autorem může být pouze Paul Thümmel. 19. října 1941 byl poprvé zatčen gestapem, ale vyšetřovatelé neměli přímé důkazy a Thümmel byl navíc zasloužilým členem NSDAP a Himmlerovým přítelem, takže musel být 25. listopadu propuštěn.

Gestapo ho sice začalo sledovat, ale on dokázal jejich agenty setřást a ještě se setkal s Morávkem. 22. února 1942 byl podruhé zatčen a tentokrát převezen na služebnu gestapa do Kladna, protože v Praze měl příliš mnoho přátel. Po dvou dnech výslechů se přiznal ke spolupráci s československou zpravodajskou službou, ale hájil se, že to byla zpravodajská hra Abwehru a že měl takovou činnost v popisu práce. Při konfrontaci ho však poznali bývalí českoslovenští zpravodajci.

2. března 1942 byl propuštěn podruhé, tentokrát však jako návnada – gestapo ho chtělo použít k dopadení Morávka a přimělo ho sjednat schůzku. 21. března 1942 v podvečerním čase měla proběhnout schůzka v parčíku naproti střešovické vozovně poblíž Prašného mostu. Morávek poslal svého pobočníka Václava Řeháka, aby místo prověřil, ale Řehák byl okamžitě zatčen. Když to Morávek viděl z projíždějící tramvaje, vyskočil a běžel kamarádovi na pomoc. V následující přestřelce padlo 54 ran. Morávek byl zasažen šesti ranami včetně zranění aorty v boku, padl na zem a gestapo ho dokončilo ranami do spánků. Následujícího dne, 22. března 1942, byl Paul Thümmel zatčen natřetí a definitivně.

Petr Toman z Terezína

Nejprve byl vězněn na Pankráci pod falešným jménem Petr Toman, protože gestapo ho tajně drželo – nechtěli veřejně přiznat, že jeden z význačných důstojníků Abwehru zradil. Thümmela dokonce utajeně vyloučili z NSDAP, aby celá záležitost nezpůsobila skandál. Při dalších výsleších se stále hájil tím, že veškeré informace, které československé zpravodajské službě předal, předal v rámci zpravodajské hry a sloužily pouze k jejímu oklamání.

Nacistické špičky nevěděly, jak ho vlastně soudit – jako příslušník Abwehru měl spadat pod vojenský soud, ale existovala obava, že by při veřejném soudním líčení mohly na povrch vyplout prohřešky mnoha vysokých armádních důstojníků, například neopatrné nakládání s důvěrnými informacemi nebo obchodování na černém trhu. Proto ho nejprve využili k několika procesům proti bývalým spolupracovníkům československé zpravodajské služby a pak ho převezli do Malé pevnosti Terezín, kde byl i nadále evidován pod falešným jménem Petr Toman, údajně jako holandský vojenský atašé. Většinu času strávil na samotce, ale stále nad ním drželi ochrannou ruku vlivní lidé – dokud se k nim nezačala blížit spojenecká fronta.

20. července 1944 došlo k neúspěšnému atentátu na Hitlera a vyšlo najevo, že na spiknutí se podílela řada členů Abwehru. Abwehr byl následně zrušen a gestapo se zmocnilo všech jeho archivů, čímž vyšel najevo plný rozsah Thümmelovy zrady. Na jaře 1945 byla ke jménu Petr Toman připsána značka XYZ, což znamenalo jediné: zastřelit při přiblížení fronty.

Vzkaz Moravcovi

20. dubna 1945, v den Hitlerových narozenin, byla na nádvoří Malé pevnosti Terezín provedena jedna z posledních poprav války. Opilí příslušníci SS náhodně vybrali čtyřicet vězňů, které postavili před popravčí četu. Mezi nimi byl i Paul Thümmel, který před odchodem na popravu požádal jednoho ze spoluvězňů, aby vyřídil plukovníku Moravcovi jeho poslední slova: „Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce snad nebyla marná.“

Paul Thümmel byl popraven zastřelením na nádvoří terezínské Malé pevnosti. Bylo mu třiačtyřicet let a jeho tělo bylo následně zpopelněno v krematoriu litoměřického koncentračního tábora.

Epilog

František Moravec v pamětech nazval Paula Thümmela nejlepším dvojitým agentem druhé světové války, ale historici dodnes diskutují, zda byl skutečně tak cenný, nebo jen mazaný dobrodruh, který hrál vysokou hru na obě strany. Fakta však mluví sama za sebe a ukazují obě tváře této rozporuplné osobnosti.

Na straně zásluhy stojí nepopiratelné skutečnosti: zachránil Moravcovu zpravodajskou jedenáctku 14. března 1939 včasným varováním před obsazením Československa. Předal cenné informace o útoku na Polsko, na Francii a na Sovětský svaz. Upozornil na vývoj rakety V-1, která se později stala smrtící zbraní. Na druhé straně však stojí stejně nepopiratelná fakta: předal zásadní dezinformace o plánované invazi do Anglie, které mohly spojence zmást. Aktivně pomáhal odhalovat československé odbojáře a vedl sledovací skupinu gestapa proti Třem králům, jejichž totožnost úmyslně skrýval jen proto, aby si zajistil zdroj příjmů.

Motivace Paula Thümmela zůstává dodnes předmětem spekulací. Peníze? To určitě – československá zpravodajská služba mu za informace zaplatila statisíce korun, což v přepočtu na dnešní hodnotu činí miliony. Dobrodružství? Možná – jeho život byl plný rizika a neustálého balancování na hraně odhalení. Ideály? O tom nikdo nic neví a pravděpodobně to tak zůstane navždy.

Gestapo ho popravilo pod cizím jménem Petr Toman, takže ani po smrti nemohl být Paulem Thümmelem. Až do samého konce zůstal mužem mnoha tváří, jehož skutečná tvář možná nebyla žádná z nich.

Zdroje: