Článek
Athény, říjen 1943. V malém bytě v centru města se odehrává scéna, která by mohla pocházet z filmového thrilleru. Dva důstojníci Gestapa zvoní u dveří a ptají se ostře v němčině: „Wer wohnt hier oben?“ (Kdo bydlí nahoře?)
Žena, která jim otevřela, je v šedých šatech a působí skromně, téměř chudě. Dívá se na ně prázdným pohledem a krčí rameny. Jejich otázky zřejmě nechápe. Gesta naznačují, že neslyší.
Důstojníci zkusí hlasitěji, pak ještě jednou. Žena jen zmateně pokrčí rameny a ukáže na své uši. Gestapáci si vyměňují pohledy plné frustrace. Jedna hluchá stařena jim nestojí za čas.
Když odcházejí, netuší, že právě mluvili s princeznou Alicí z Battenbergu, vnučkou královny Viktorie a matkou budoucího prince Philipa. A už vůbec netuší, že v patře nad nimi se skrývá Rachel Cohenová se svými dvěma dětmi - židovská rodina, kterou po celých Athénách hledají.
Hluchota, kterou měla princezna Alice od narození a která jí celý život komplikovala existenci, se právě stala její největší zbraní.
Princezna se špatným osudem
Victoria Alice Elizabeth Julia Marie se narodila 25. února 1885 ve Windsorském zámku za přítomnosti své praprababičky, královny Viktorie. Byla první vnučkou slavné panovnice a zdálo se, že ji čeká pohádkový život.
Už v raném dětství se ale ukázalo, že pohádka to nebude. Ve dvou letech jí lékaři diagnostikovali vrozenou hluchotu. Místo soucitu čelila tvrdému „léčebnému“ přístupu své matky, která zakazovala příbuzným opakovat slova, která Alice neslyšela. Musela se naučit číst ze rtů.
„Matka ke mně byla krutá,“ vzpomínala později Alice. „Říkala všem, ať neopakují slova, když je neslyším. Musela jsem se naučit přežít sama.“
Do osmnácti let ovládala čtení ze rtů v angličtině, němčině a francouzštině. Později se naučila i řečtinu. Přesto zůstala nápadně odlišná - princezna, která světu rozuměla očima, ne ušima.
V roce 1902 se seznámila s princem Andrewem Řeckým. Byl to pohledný voják s řeckými kořeny a obrovským šarmem. Zamilovali se na první pohled a v roce 1903 se vzali. Alice se stala princeznou řeckou a přestěhovala se do Athén.
Princezna Alice, 1903
Roky exilu
Štěstí netrvalo dlouho. Řecko procházelo politickými turbulencemi a královská rodina byla terčem útoků. V roce 1917 musela Alice s rodinou utéct do exilu ve Švýcarsku. Do Řecka se vrátili na krátko, pak museli znovu do exilu v Paříži.
Ve dvacátých letech žila rodina v Paříži prakticky v chudobě, závislá na podpoře příbuzných. Alice se vrhla do charitativní práce s řeckými uprchlíky. Její manžel Andrew ji postupně opouštěl - trávil čas hazardem v Monte Carlu.
„Byli jsme vlastně uprchlíci,“ vzpomínal později její syn Philip. „Ale bylo to šťastné období. Matka se o nás starala sama.“
Alice hledala útěchu v pravoslavné víře, ke které konvertovala v roce 1928. Začala věřit, že dostává božská vidění a má léčivou moc. Rodina ji považovala za psychicky nemocnou.
V roce 1930 ji násilně umístili do sanatoria ve Švýcarsku s diagnózou schizofrenie. Mezi lékaři, kteří ji „léčili“, byl i Sigmund Freud. Bez možnosti rozloučit se s dětmi strávila v ústavu dva a půl roku.
Devítiletý Philip se vrátil z pikníku a matku už nenašel. Dlouho nevěděl, kde je.
Návrat do Athén
V roce 1932 se Alice dostala z ústavu a rozhodla se žít vlastním způsobem. Vrátila se do Athén, kde si pronajala malý byt. Přijala život v chudobě a věnovala se pomoci potřebným.
Když vypukla druhá světová válka, Alice zůstala v Athénách, zatímco většina královské rodiny odešla do exilu. Pracovala pro Červený kříž, organizovala polévkové kuchyně a stavěla útulky pro sirotky.
Její pozice byla složitá - syn Philip sloužil v britském královském námořnictvu, zatímco dvě z jejích dcer se provdaly za německé šlechtice spojené s nacisty. Alice však nikdy nepochybovala o tom, na které straně stojí.
„Můžete odvést své vojáky z mé země,“ řekla jednou německému generálovi, který se jí zeptal, co by pro ni mohl udělat.
Slib z roku 1913
15. října 1943 se u dveří Alicina skromného bytu objevila zoufalá žena se dvěma dětmi. Byla to Rachel Cohenová s dcerou Tilde a synem Michelem. Hledali útočiště před nacisty, kteří právě začali deportovat athénské Židy do koncentračních táborů.
Rachel nebyla náhodná návštěvnice. Její zesnulý manžel Haimaki Cohen býval řeckým poslancem a během povodní v roce 1913 poskytl ubytování králi Jiřímu I. Král mu za to slíbil, že kdykoliv bude rodina Cohenových potřebovat pomoc, královská rodina ji poskytne.
Třicet let poté si Freddy Cohen, Haimakiho syn, na tento slib vzpomněl. Prostřednictvím společných přátel kontaktoval jednu z posledních zůstavších členek královské rodiny v Athénách - princeznu Alici.
Alice neváhala ani okamžik. Nabídla Rachel a jejím dětem úkryt ve svém bytě. Věděla, jak riskantní to je - sídlo Gestapa bylo jen pár metrů od jejího domu.
„Považovala jsem to za svou povinnost,“ řekla později. „Králova slova musí být dodržena.“
Třináct měsíců strachu
Následujících třináct měsíců žila princezna Alice v neustálém strachu a napětí. Ve druhém patře jejího malého bytu se skrývali tři lidé, jejichž existenci musela utajit před celým světem.
Pravidelně navštěvovala Rachel na půdě a dlouze si s ní povídala. Starala se o to, aby měli jídlo, ačkoliv sama žila v bídě. V posledním týdnu před osvobozením neměla k jídlu nic jiného než chléb s máslem.
Nacisté si brzy všimli jejích podezřelých aktivit. Alice pašovala léky ze Švédska, organizovala pomoc uprchlíkům, a navíc ji někteří lidé viděli mluvit s neznámými osobami.
Když přišli gestapáci s dotazy, Alice vytáhla svůj životní trumf - hluchotu. Předstírala, že německy nerozumí, krčila rameny a ukazovala na uši. Frustrovaní důstojníci ji po několika pokusech nechali být.
„Využila své postižení jako zbraň,“ vzpomínal později jeden ze zachráněných. „Byla to brilantní taktika.“
Osvobození a odhalení
V říjnu 1944 byly Athény osvobozeny. Rodina Cohenových mohla konečně opustit svůj úkryt. Rachelin vnuk později řekl: „Kdybychom neměli princeznu Alici, moje rodina by dnes neexistovala.“
Ale Alice o své záchranné akci nikdy nemluvila. Ani své vlastní rodině neřekla, co během války udělala. Věnovala se charitativní práci, založila řád sester Křesťanského sesterstva Marty a Marie a sama se stala jeptiškou.
V roce 1967 ji její syn Philip přivedl do Buckinghamského paláce, kde žila až do své smrti v roce 1969. Podle vlastního přání byla pohřbena v Jeruzalémě na Olivové hoře, vedle své tety, velkovévodkyně Alžběty Fjodorovny.
Odhalení hrdinství
Teprve po Alicině smrti se začaly objevovat první zprávy o jejím válečném hrdinství. Alfred Cohen, vnuk zachráněné Rachel, začal zjišťovat informace o ženě, která zachránila jeho rodinu.
Výsledkem jeho pátrání bylo posmrtné udělení titulu Spravedlivá mezi národy v roce 1993. 31. října 1994 přijel do Jeruzaléma prince Philip se svou sestrou princeznou Jiřinou Hannoverskou, aby na počest své matky zasadili strom v aleji Spravedlivých ve Yad Vashem.
„Myslím, že ji nikdy nenapadlo, že její čin byl něčím výjimečným,“ řekl Philip při ceremoniálu. „Byla to žena hluboké náboženské víry a považovala by to za naprosto přirozenou lidskou reakci na bližní v nouzi.“
Rodinné dědictví
V roce 2018 navštívil hrob své prababičky prince William a setkal se s potomky rodiny Cohenových. „Příběh mé prababičky je pro celou naši rodinu zdrojem velké hrdosti,“ řekl.
Philippe Cohen, jeden z potomků zachráněné rodiny, k tomu dodal: „Všichni vděčíme za svou existenci její odvaze.“
V roce 2021 oznámil izraelský prezident Isaac Herzog vytvoření stipendia pro ošetřovatelství na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, pojmenovaného po princezně Alici. „Stipendium vzdává hold její soucitnosti a hluboké duchovnosti,“ uvedl prezidentský úřad.
Lekce z ticha
Příběh princezny Alice je příběhem o tom, jak může to, co svět považuje za hendikep, někdy zachránit životy. Její hluchota, kterou celý život považovala za překážku, se stala nástrojem záchrany.
Je to také příběh o tom, že hrdinství často přichází v nejskromnějším balení. Žena v šedých šatech, žijící v chudobě v malém bytě, zachránila více životů než mnozí mocní muži své doby.
„Nikdy jsem se nepovažovala za hrdinku,“ napsala Alice v jednom ze svých posledních dopisů. „Jen jsem udělala to, co bylo správné.“
V době, kdy nacisté systematicky vraždili šedesát tisíc řeckých Židů, princezna Alice dokázala, že i jeden člověk může změnit osud. Její hluchota, kterou lékaři považovali za prokletí, se stala požehnáním pro ty, kteří to nejvíce potřebovali.
Eva Cohen, vnučka zachráněné Rachel, to shrnula nejlépe: „Kdybychom neměli princeznu Alici, žádný z nás by dnes nebyl naživu. Navěky jí budeme vděční.“
Dnes spočívá princezna Alice na jeruzalémské Olivové hoře, kde si přála být pohřbena. Její hrob navštěvují potomci těch, které zachránila, i členové královské rodiny. Je to místo, kde se setkává historie s nadějí, kde hluchá princezna dodnes mluví k těm, kteří umí naslouchat srdcem.
Zdroje:
Princess Alice of Battenberg
Wikipedia, 2025
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Princess_Alice_of_Battenberg
Princess Alice
Yad Vashem, The World Holocaust Remembrance Center
Dostupné z: https://www.yadvashem.org/righteous/stories/princess-alice.html
A Righteous Princess
Holocaust Centre North, 21. ledna 2024
Dostupné z: https://holocaustcentrenorth.org.uk/blog/a-righteous-princess/
Princess Alice of Battenberg: Recognized as "Righteous Among the Nations"
DirkdeKlein.net, 28. ledna 2025
Dostupné z: https://dirkdeklein.net/2025/01/28/princess-alice-of-battenberg-recognized-as-righteous-among-the-nations/
The Ceremony at Yad Vashem in Honor of Princess Alice
Yad Vashem, 30. října 1994
Dostupné z: https://www.yadvashem.org/righteous/stories/princess-alice/princess-alice-ceremony.html
Princess Alice; Righteous Among the Nations
Chosen People Ministries UK, 3. února 2022
Dostupné z: https://chosenpeople.org.uk/princess-alice-righteous-among-the-nations/
The Deaf Princess Who Was Mistreated by Freud and Tricked the Nazis
FYI, 2025
Dostupné z: https://vocal.media/fyi/the-deaf-princess-who-was-mistreated-by-freud-and-tricked-the-nazis
