Článek
Přichází posel s telegramem z Prahy, od pana Mareše z kriminální policie z Bartolomějské, kterého Tomáš zná ještě ze studií na Filozofické fakultě. Text telegramu je krátký a výmluvný: „Hoří to s tebou! Tvůj doktor Dobrý.“
Tomáš rozumí okamžitě, oč jde. Před čtrnácti dny odvezli jeho rodiče z jejich domu ve Svatobořicích transportem do koncentračního tábora. Teď gestapo jde po něm. Složí pero, vezme si kabát a jede domů do Milotic. Už se sem nikdy nevrátí.
Chlapec z osady
Narodil se 10. listopadu 1911 v romské osadě Hraničky mezi Kyjovem a Svatobořicemi na Moravě. Jeho otec Pavel Holomek byl handlířem s koňmi a vajdou osady, matka Terezie, starší o devět let, pomáhala sedlákům na polích. Měl pět bratrů, ale žádný z nich neuměl číst ani psát. Nikdo v celé rodině neuměl číst ani psát.
Generace Holomků se po dlouhá léta pokoušely usadit v jihomoravských obcích, ale místní obyvatelé je vždycky vyhnali. Cikáni sem nepatří, říkali jim. Pryč s nimi.
Až když bylo Tomášovi jedenáct let, podařilo se rodičům postavit si domek ve Svatobořicích. A teprve tam Tomáš poprvé v životě šel do školy. V jedenácti letech nastoupil do první třídy mezi šestileté děti.
Ostatní děti se mu vysmívaly a křičely na něj na dvoře: „Cikáne! Cikáne!“ Byl o pět let starší než oni, nevěděl, jak držet tužku ani jak číst, ale byl chytrý a učitel si ho všiml.
Gymnazista mezi bohatými
Ve třetí třídě základní školy už udělal přijímací zkoušky na gymnázium v Kyjově. V jedenácti letech začínal první třídu obecné školy, ve čtrnácti už nastoupil na gymnázium mezi syny továrníků a obchodníků. Romský kluk z osady Hraničky uprostřed dětí z velkých vil.
Spolužáci ho nepřijali mezi sebe až do kvinty, takže pět let byl outsiderem. Rom mezi bohatými, jiný mezi svými. Přesto studoval s vyznamenáním, protože jeho hnacím motorem bylo vědomí, co všechno si jeho rodiče odříkají, aby on mohl chodit do školy. Otec Pavel prodával koně, matka Terezie dřela na polích od svítání do soumraku. A jejich syn Tomáš seděl v lavici s dětmi z velkých vil a učil se latinu.
Po maturitě odešel studovat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se stal prvním Romem v Československu s vysokoškolským vzděláním. Vybral si práva, protože na ně nemusel chodit na přednášky a mohl si přivydělávat kondicemi, což rodině finančně pomáhalo.
V roce 1936 se oženil s Hedvikou Imrichovou z Milotic, která nebyla Romka. Brzy se jim narodil syn Karlík a Tomáš musel na chvíli přerušit studium, aby mohl pracovat jako úředník ve sklárně v Kyjově. Když měl jako otec dvou dětí dokončit studium, byl jedním z prvních vyloučený ze školy v reakci na studentské protesty proti nacistické okupaci.
Tři bratři
Když přišla okupace, Tomáš jako Rom nemohl pracovat jako právník, a tak půl roku dřel v dolech, kde obsluhoval honku, vozík na uhlí. Byla to fyzicky náročná práce, která zlomila mnoho lidí, ale po půl roce dostal místo v kanceláři ve sklárně.
V březnu 1943 přišli pro celou rodinu Holomků četníci. Vyrazili do Kyjova, do Sobůlek, do Svatobořic a brali všechny Romy, na které narazili. Rodiče Pavel a Terezie, bratry Stanislava, Štěpána a Čeňka s manželkou Emílií. Malou Růženku, tříletou dcerku Čeňka, zachránila kamarádka rodiny, která ji k sobě předtím vzala.
Všechny deportované odvezli do Brna na jatka, kde byl zřízen sběrný tábor. Po dvou dnech je transportovali dál do Osvětimi.
Čtrnáct dní po deportaci rodičů přišel ten zachraňující telegram: „Hoří to s tebou!“
Útěk s rancem
Tomáš se nejprve pokusil najít pomoc. Jel domů do Milotic a poprosil učitele svého syna Karlíka, pana Hamerníka, ale ten odmítl. Zkusil to u hraběte Seilera, šéfa oberlandratu v Olomouci, ale také odmítl. Nikdo nechtěl riskovat vlastní bezpečí.
Rodina se tedy spakovala a s rancem na zádech odešla pěšky do Dubňan, které byly vzdálené deset kilometrů. Tam bydlela sestra Hedviky, která nebyla Romka, takže snad tam budou alespoň dočasně v bezpečí.
Tomáš byl ve spojení s poštmistrem z Milotic, a když od něj dostal zprávu, že po něm pátrá gestapo, musel okamžitě pryč, aby neohrozil příbuzné v Dubňanech. Šel sám po pašerácké stezce mezi Hodonínem a slovenským Holíčem.
Na Slovensku se schovával v romských osadách a v lesích, kde často tři až čtyři dny vůbec nic nejedl. Praskly mu tři dvanácterníkové vředy, ale k lékaři samozřejmě nemohl jít. Němci po něm intenzivně pátrali.
Vzpomínal na razii německých vojáků nedaleko Gelnicy a Margecany, kde se schovával u romské rodiny na půdě. Rusové v okolí vysadili parašutisty a němečtí vojáci po nich pátrali, takže obklíčili celou osadu. Tomáš utekl do lesa jen o vlásek.
Přežil, zatímco jeho bratři zahynuli v koncentračních táborech.
Ti, kteří se nevrátili
Rodiče Pavel a Terezie byli nakonec z transportu propuštěni a schovávali se v lesích Chřibů u dcery Rosiny. Po třech měsících je český četník našel, ale protože matka byla v bezvědomí, vzal jen otce na gestapo v Brně. Terezie přežila díky lékaři, který o ni tři týdny bojoval.
Ale tři bratři už se nikdy nevrátili.
Štěpán Holomek. Narozen 1905. Zavražděn 1944 v Osvětimi.
Martin Holomek. Narozen 1898. Zavražděn 1943 v Osvětimi.
Jaroslav Holomek. Narozen 1909. Zavražděn 1944 v Osvětimi.
Většina příbuzných Tomáše Holomka zahynula v Osvětimi, ale on přežil – protože dostal včas varovný telegram, protože utekl, protože měl štěstí.
Doktor práv
Po válce se vrátil a v letech 1945-1946 absolvoval rigorózní zkoušky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul doktora práv. Stal se JUDr. Tomášem Holomkem – prvním Romem v Československu s titulem JUDr.
Pracoval jako právník v Hodoníně a Gottwaldově, svou kariéru pak završil v armádě, kde působil jako vojenský prokurátor s hodností plukovníka. Vstoupil do Komunistické strany a v letech 1969-1971 byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady.
Ale nejdůležitější byla jiná práce, které se věnoval.
Hlas Romů
V roce 1969 spoluzakládal Svaz Cikánů-Romů, první romskou organizaci v Československu, která se mimo jiné zaměřila na odškodnění Romů za rasovou perzekuci během války. Šlo o boj za práva, za důstojnost, za uznání.
V roce 1971 jel do Orpingtonu nedaleko Londýna na Světový romský kongres, kde se delegáti z celého světa dohodli na romské vlajce, na romské mezinárodní hymně a na tom, že budou preferovat označení Rom namísto slova Cikán.
Tomáš Holomek tam seděl mezi představiteli Romů z celého světa. Ten kluk z osady Hraničky, který žil s krysami a kterého vesničané vyháněli, jemuž se spolužáci na gymnáziu vysmívali a který se učil číst až v jedenácti letech, teď mluvil za celý svůj národ. Za ty, kteří zahynuli v Osvětimi, za ty, kteří přežili, a za budoucnost všech Romů.
Jeho syn Karel Holomek byl v letech 1990-1992 poslancem České národní rady za Občanské fórum a založil Muzeum romské kultury, čímž pokračoval v práci svého otce. Vnučka Jana Horváthová je dnes ředitelkou tohoto muzea.
Jeden telegram
Tomáš Holomek zemřel v roce 1988 v Brně. Bylo mu sedmdesát sedm let. Prožil život, který byl zázrakem i tragédií najednou.
Byl to zázrak, protože kluk z romské osady se stal prvním vysokoškolsky vzdělaným Romem v zemi, přežil holocaust a bojoval za práva svého lidu.
Byla to tragédie, protože tři bratři zahynuli v Osvětimi, musel utíkat a celý život žil s vědomím, že přežil jen díky náhodě, díky jednomu telegramu.
„Hoří to s tebou!“
Tři slova, která zachránila život. Pan Mareš z kriminální policie riskoval všechno, když poslal ten telegram – mohl skončit v koncentračním táboře nebo být zastřelen, ale přesto ho poslal.
A Tomáš Holomek žil dál – studoval, bojoval za práva svého lidu a učil své děti a vnoučata, že být Rom není hanba, že vzdělání je cesta ke svobodě a že důstojnost je právo, ne laskavost.
Zdroje:
Masarykova univerzita: Tomáš Holomek
Roma and Sinti testimonies: Tomáš Holomek
Svědectví Romů a Sintů: Tomáš Holomek
Wikipedia: Tomáš Holomek
Paměť národa: Karel Holomek
Seznam Zprávy: Porazil prasečák i předsudky. Zemřel Karel Holomek
