Článek
Vězni s houslelmi místo lopat - jak hudba zachraňovala životy v nejstrašnějším místě na světě
Představte si: Je rok 1943, Auschwitz-Birkenau. Tisíce vězňů se vrací z nucených prací, vyčerpaní k smrti. A na bráně tábora? Hraje orchestr. Vězni v pruhovaných uniformách s nástroji v rukou doprovázejí pochod svých spoluvězňů veselými melodiemi.
Zvuk, který zachránil stovky životů
Málokdo ví, že v Auschwitz fungovalo až šest různých orchestrů složených výhradně z vězňů. Největší z nich čítal přes 100 členů a byl jedním z nejkvalitnějších hudebních těles té doby. Proč? Protože nacisté systematicky vyhledávali profesionální hudebníky mezi deportovanými.
První tóny zněly už v roce 1941
Vše začalo 6. ledna 1941, kdy skupina vězňů uspořádala neoficiální koncert. Iniciátorem byl Franciszek Nierychło, polský poštovní úředník a dirigent. Když vedení tábora uslyšelo kvalitu jejich hry, oficiálně orchestr povolilo.
„Chtěl jsem vytvořit orchestr, aby zpříjemnil volný čas vězňů a zachránil hudebníky v orchestru před smrtí,“ vzpomínal později Nierychło na soudním procesu.
Hudba jako zbraň i záchrana
Nejslavnější byl ženský orchestr v Birkenau, který řídila Alma Rosé - vnučka legendárního skladatele Gustava Mahlera. Mladé ženy, z nichž mnohé nikdy profesionálně nehrály, musely cvičit až 10 hodin denně.
Hrály německé pochodové písně, ale také polské lidové skladby. A někdy, když si nikdo nevšiml, propašovaly do repertoáru i polskou hymnu nebo díla amerických skladatelů - malý akt odporu v srdci temnoty.
Cena za přežití
Členství v orchestru znamenalo privilegium - hudebníci měli čisté, vyžehlené uniformy a elegantnější kalhoty. Především ale nemuseli na těžké práce, které většinou znamenaly rychlou smrt.
Ale byla to cena, kterou ne každý chtěl platit. Orchestr měl vysokou úmrtnost nejen kvůli obecně smrtonosným podmínkám, ale také kvůli vysoké míře sebevražd způsobené emocionálním tlakem.
Vzpomínky, které bolí
Jeden z přeživších hudebníků později řekl: „Hudba nás mohla zachránit - ne-li život, tak alespoň ten den. Dělali jsme hudbu v pekle.“
V archivech Auschwitz se dodnes nacházejí rukopisy not, které vězni ručně opisovali. Některé z těchto skladeb byly po desetiletích rekonstruovány a znovu zahrány - jako připomínka lidskosti, která přežila i v nejhorších možných podmínkách.
Epilog
V listopadu 1944 byl ženský orchestr evacuován do Bergen-Belsen, kde už žádné privilegium hudebníků neexistovalo. Mnohé z těchto statečných žen nepřežily.
Dnes nám jejich příběh připomíná něco důležitého: i v nejkrutějších časech dokáže umění zachovat kus lidské duše. A možná právě proto se nacisté hudby báli - věděli, že ji nikdy úplně neovládnou.
